Čtení ke kávě: Amorův šíp (Hana Militká)

Amorův šíp

12.6.2018 Hana Militká Bez komentáře

Moje první láska přišla jako blesk z čistého nebe. Byla nádherná, silná, všeobjímající, přestože trvala jen krátce. Na takové okamžiky se nezapomíná.

Vyrůstám na zahradě rodného domu. Společnost mi dělají bráška Jenina, sestra Milu, mami, tati, babi a děda. V mých čtyřech letech se k nám přidal i bráška Jiříček.
Teď už je mi pět. Naši se rozhodli dát mě do školky. Prý abych si zvykla na děti. Nechápu, proč si musím zvykat na nějaké neznámé, když mám doma tři sourozence. Možná je můj mozek ještě malý na takové věci, i když si připadám docela chytrá.
Nedávno jsme se fotili a moje sestra se chechtala. Muselo se čekat, až se uklidní. Při focení se musím tvářit, aby fotka vyšla, to přece ví každý. Ne že pak bude na fotkách s pusou dokořán. Je sice o sedm let starší než já, ale některé věci jí vůbec nedocházejí.
No, musím tedy do školky. Nikdo se mě nezastal, ani sestra Milunka.
Je mi moc smutno, když zůstávám ve školce a maminka odchází. Nic mě nebaví, nikdo mě nezajímá.
Pak najednou mnou projede blesk z čistého nebe. Spatřila jsem ho. Málem jsme do sebe vrazili.
„Ahoj,“ řekl rozpačitě. „Jsem Jarda. A ty?“ zírá na mne.
„Hanička, teda Hanka,“ opravím se bleskově. Celá se červenám.
„Seš tady nová?“
„Ne… Vlastně jo.“
„To je fajn, pojď na houpačku, je bezva.“
Bere mě za ruku a vleče k lavičce.
Nasedáme. Pak ji začne ve stoje rozhoupávat. Je úžasný. Máme doma na zahradě lavičky, ale žádná se nehoupe.
Pak volají k obědu, maminka si pro mne přišla. Jím už doma.
„Copak, nelíbí se ti tam? Jsi nějaká zaražená,“ sleduje mě.
„Ne, dobrý,“ říkám klidně. „Docela to jde.“
„Mám radost, bála jsem se, aby se ti ve školce líbilo.“
„No.“
„Už máš nějakou kamarádku?“ vyzvídá.
„Skoro,“ říkám nejistě.
„Najdeš si je, uvidíš.“
Naštěstí se doma hned pouštíme do oběda. Mladší bráška začíná kňourat, je mu jeden rok a batolí se kolem. Jeho první krůčky jsou nejisté, občas padne na zadek. Má ho vycpaný plínami, aspoň ho to nebolí. Do školky by se mnou nemohl, s plínami ho nikam nevezmou. Musí počkat, až bude velký.
Druhý den nemůžu dospat, jak se těším do školky.
Sotva tam dojdu, rozhlížím se po Jardovi.
Spatřím ho až těsně před mým odchodem domů. Jsem z něho celá rozčílená. Postavím se proti němu. Ani mi neřekl ahoj. Jako kdybych neexistovala.
„To je ale sprosťák,“ říkám si.
Vtom zahlídnu přicházející mámu.
Rychlými kroky přistoupím až k Jardovi a políbím ho.
Silně vnímám hebký dotek jeho rtů svými, má je děsně jemné, měkké, jako motýlí pohlazení.
Jsem ze svého činu celá divoká.
To byl teda zážitek!
Je překvapený, jako kdyby mě do té chvíle neviděl.
Celý den zářím jako sluníčko.
„Dneska se ti tam asi líbilo, viď?“ ptá se maminka.
„Docela to šlo,“ říkám nevinně.
Nemůžu se dočkat, až půjdu zítra do školky.
Moje sestra Milunka vyzvídá: „Jsi celá rozzářená! Copak se dělo ve školce?“
„Nic, normálka, nuda,“ lžu, jako když tiskne.
Nemohu ani dospat, jak se těším na Jardu.
Sotva druhý den přijdu do školky, Jarda mě vítá úsměvem: „Kde jsi byla? Včera jsem tě neviděl.“
Jeho slova jsou pro mne ledovou sprchou.
„Jak to, žes mě neviděl? Vždyť…,“ slova mi odumřou na rtech.
Ve dveřích se objevil druhý Jarda. Přesně stejně oblečený, ostříhaný, stejný nos i kukadla, naprosto přesná kopie.
Zírám na druhého Jardu v němém úžasu.
První Jarda se na mne s údivem koukne, pak zjistí, že si prohlížím přicházejícího.
„Dovol, abych ti představil svého bratra, dvojče jménem Jaromír. Seznamte se,“ usmívá se.
Jsem zaražená, nezmůžu se ani na hlásku.
„Ahoj, my se známe,“ směje se Jaromír. V očích se mu lesknou ďábelské ohýnky.“
„Páni, koho jsem vlastně včera políbila?“ ptám se sama sebe.
Mám zkažený celý den.
Už mě to ve školce nebaví. Nakonec se mi budou smát, že nevím, s kým vlastně chci chodit.
Sotva přijdu domů, mizím na zahradu. Dřepím na kameni mezi kosatci a roním slané slzy do jezírka s lekníny.
„Co se ti stalo?“ ptá se Milunka, když mě najde na zahradě. „Vypadáš, jako by ti ulítly včelky.“
„Kdyby jen to,“ vzlykám a vylíčím jí celý můj omyl.
Začne se smát: „Na to je jediná rada. Příště polib oba. Uvidíš, který ti líp chutná. To bude ten pravý,“ tváří se zkušeně ve svých dvanácti letech.
Něco na tom je.
Přesto jsem se zachovala po svém. Vždycky vyčkávám s první pusou u nového nápadníka, než je mi jasná celá situace.
Víckrát jsem se nezakoukala do dvojčat. Možná proto nebylo možné využít Miladinu skvělou radu.
Musím přiznat, že celá příhoda ve mně zanechala hluboký dojem.

Hana Militká

absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, a s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Povídky z povětří vyšly v nakladatelství Krigl, stejně druhá tištěná kniha, detektivní román Záhadný šepot, i další detektivka Pronikavý smích.
Povídky z povětří byly vydány jako první elektronická
kniha Hany Militké začátkem února 2016, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš Zasahuje 1 nazvaný Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů.
Druhý příběh detektivního románu Kapitán Bartoš Zasahuje 2 nazvaný Ledový žár se objevil na veřejnosti v březnu 2017, téhož roku v květnu se objevuje detektivní román Kapitán Bartoš Zasahuje 3 s podtitulem Přicházím s deštěm.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé - první díl s názvem Čas nedoběhneš.
V říjnu roku 2017 se objevuje čtvrtý detektivní román Kapitán Bartoš Zasahuje 4 s podtitulem Jednou mezi půlnocí.
V prosinci 2017 vychází pokračování série 13 povídek Pro Klub Knihomolů 2. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů. Předmluvu vytvořila šéfredaktorka Alena Badinová.
Koncem ledna 2018 vychází elektronicky detektivní román ze série Případy kpt. Váchala nazvaný Vzrušený šepot. Tváří obálky je modelka Nikol Nejedlíková, foto Ariana Bernard. Předmluvu vytvořil herec Pavel Zedníček. Tištěná kniha byla vydaná zjara roku 2015 v nakladatelství Krigl pod názvem Záhadný šepot.
Druhý detektivní román ze série Velké případy kpt. Černé 2 nazvaný Nemilosrdná vášeň je netypický.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí. Tváří obálky je Nikol Nejedlíková, foto Roman Albrecht.