Čtení ke kávě: Rybičky (Zuzana Zimmermannová)

Rybičky

20.3.2018 Zuzana Zimmermannová Bez komentáře

Život je mozaika osudů, jejíž obraz se neustále mění.

Brusle na polici ve sklepě byly plné myších hovínek. Okraj pravé boty byl trochu okousaný.
Radka vyklepala malé černé bobky a obě boty pořádně vydesinfikovala.
Spokojená s výsledkem očisty se vydala směrem k rybníku.
Teď byla na řadě její duševní hygiena. Na to byla desinfekce krátká.
Tuhle zimu Radka ještě nebruslila, nebylo kdy.
Zima zatím nebyla nic moc.
Poslední dny ale bez přestávky mrzlo. Někteří odvážlivci se na led vydali už předevčírem.
Radka trpělivě čekala, až bude bruslení veřejně dovoleno městskou správou.
S přibývajícím věkem se stala opatrnější.
Ještě si dobře vzpomíná, jak se před dvaceti lety uprostřed rybníka probořila.
Chtěla si tenkrát objet malý ostrůvek a najednou byla ve vodě.
Pěkně to studilo a Radka tempo za tempem v mokré propadlině čekala na záchranu.
Všimli si ji kluci hrající hokej.
Vysvobodili ji z mokrého hrobu. Byla jim moc vděčná.
Ledovou koupel Radka odstonala nachlazením. Za pár dní byla zase fit.
Ostrůvku se od té doby vyhýbá. Bruslí raději více mezi lidmi, i když už to není ono.
S lidmi je Radka celý týden. Hned ráno ji první pacienti vyprávějí o svých problémech a starostech.
Někteří si nechají poradit, jiní opouštějí ordinaci nasupeně, několik jich dokonce i vyhrožuje.
Radka se snaží pomoci všem, ale nejde to.
Ti, co odmítají spolupracovat, už ji opustili. Převzal je Radčin kolega.
Je to jejich poslední stanice.
Na malém městě jsou dva psychiatři luxus.
A tak si čas od času Radka s kolegou pacienty vyměňuje.
Někdy je to osvěžující změna, někdy je to zkouška vytrvalosti.
Po týdnu v ordinaci holduje nejraději tichu a přírodě.
Dneska dokonce svítí slunce a zmrzlé krystaly se na ledové ploše rybníka třpytí jako drahokamy.
Nádhera.
Radka zavírá na chvíli oči slastí a vnímá hřejivé teplo na svých tvářích.
Pouští se do prvního kola.
Kolem je rušno. Malé děti na saních se zapřáhnutými rodiči místo koní radostně křičí a povzbuzují své tahače.
Několik kluků hraje hokej a malá holčička se stříbrnou sukýnkou zkouší natočit piruetu.
Kdysi to Radka taky uměla.
Když byla malá, tak ji babička v zimě každé ráno doprovázela na krasobruslařský trénink.
Tenkrát chtěla být Radka krasobruslařkou.
Asi kvůli těm hezkým sukýnkám.
Ta malá holka se konečně zatočila.
Stříbrná sukně zaplápolala jako lesklý plamínek.
Holčina se uklonila a ozval se potlesk.
Bělovlasá žena v pěkném zimáku se bouřlivě roztleskala.
„Nádhera, Moničko, krása. Podívej, tuhle fotku pošleme rodičům.“
Babička ukazuje vnučce záběr na mobilu a obě se spokojeně usmívají.
Radka má za sebou už dobrou půlku.
Projíždí kolem sněhuláka bez nosu. Kousek dál se za ruku drží kluk a holka, sladkých šestnáct.
Zastavují a líbají se.
Radka jim trochu závidí. Po třiceti letech manželství se všechno změní.
Ale za dva týdny letí s Markem do Egypta.
Nechal se přemluvit na šnorchlování.
Moc se mu sice nechtělo, ale nakonec ho udolala.
Snímky z Mauritia ho přesvědčily.
Radka přejíždí po lehce zasněžené ploše rybníka.
Občas je pod ledem vidět kus nějakých travin.
Na Mauritiu se pod vodní hladinou rozprostíral pohádkový svět plný barev, neznámých ryb a bílých korálů.
„Jaké to bude si v Egyptě?“ uvažuje Radka.
Její druhé šnorchlování. Pro Marka to bude poprvé. Snad se mu to bude taky líbit.
Radka startuje do druhého kola.
Hoří jí tváře a je jí hodně teplo.
Holčička ve stříbrné sukni pózuje pro další fotku.
Radka se ohlíží za rozevlátou sukní a v tu chvíli zakopne.
Leží na ledě a bolí ji pravá ruka.
„Ty myší bobky a nakousnutá brusle byly varováním,“ napadne Radku.
„Že jsem nezůstala doma!“

Tohle se událo před dvěma týdny.
Zájezd do Egypta Radka musela zrušit.
Za zavřenýma očima si se sádrou na ruce teď na pohovce představuje podvodní svět Rudého moře.
Místní ryby už si prohlížela na internetu. To je něco docela jiného. Její rybky doma jsou tak obyčejné.
Pyskouni, Ježíci, Ropušnice, Perutýni, Rozedranci.
V televizních novinách se zrovna zmiňují o atenátu v Hurghadě.
Bomba sebevražedného atentátníka zabila několik lidí.
Radka slyší známé jméno hotelu.
Její pohled padne na malé akvárium.
Za sklem se to hemží gupkami.
„Zlaté rybky!“ vydechne vděčně.

Zuzana Zimmermannová

Narodila se v Brně roku 1965. Na Karlově Univerzitě vystudovala dálkově speciální pedagogiku a přitom sbírala zkušenosti v práci s postiženými dětmi a dospělými. Roku 1991 založila česko-německou rodinu. Od té doby žije v Norimberku a pracuje jako vychovatelka ve chráněné dílně. Čas od času má hlavu plnou kvítí a pouští se do psaní. V Německu vyšly její pohádky Andy a lázeňské povídky z Norderney. V češtině vydala pohádku Babička teď bydlí v nebi a její poezie byla několikrát zveřejněna v antologii Posvícení a v Divokém vínu. V nakladatelství Brána jí v březnu vyšla kniha Objížďka, soubor humorných erotických povídek.