Příběhů na téma čarodějnictví známe celou řadu, dá se vůbec v této oblasti přijít ještě s něčím originálním a zajímavým? Matt Ralphs si to zřejmě zadal jako úkol a zhostil se ho poměrně se ctí. Koneckonců, jedna věc je psát pro dospělé, druhá pro mládež. Dobrodružné fantasy Dcera ohně, jež 1. února 2018 vydalo nakladatelství Fragment, je určeno čtenářům od jedenácti let. To ovšem neznamená, že by si ho nemohl užít i někdo starší.

Dcera ohně vypráví příběh dvanáctileté Hazel, která celý život prožila s matkou na kouzlem chráněné mýtině. Jednoho dne se však objeví odporný démon Syrohlav a matku unese. Ve snaze ji zachránit dívka objeví svou zatím nepoznanou magickou moc. Zjistí, že je ohnicí, tj. čarodějnicí, která dokáže ovládat oheň. Vyšle mocné kouzlo přes celou mýtinu, ale démon přesto i s matkou unikne. Dívčin ohnivý útok navíc zanechá stopy na roztomilém, ale pěkně vzteklém plchovi Bramleym, jenž se od toho okamžiku stává Hazeliným mluvícím služebníkem. Společně se vydávají za hranice mýtiny, aby vůbec poprvé poznali pravou tvář nebezpečné Anglie a dívčinu matku nalezli. Cestou se Hazel seznámí s Davidem, mladým učedníkem starého lovce čarodějnic Tita Whitea. Dokáže nezkušené děvče s jejich pomocí přemoct nejen zlého démona, ale i jeho ctižádostivého pána? A co se stane, až Titus s Davidem zjistí, že je Hazel čarodějnice? Nebudou ji pak chtít rovnou zabít?

Kdo by snad měl hned ze začátku obavy z podobnosti s příběhy Harryho Pottera nebo třeba se sérií Čarodějnice školou povinné, může zůstat klidný. Hlavní hrdinka této knížky své schopnosti sice také objevuje pomalu a je z nich celá vyděšená, ale žije v napjaté době, kdy jsou čarodějnice pronásledovány a upalovány. Navíc má, jak už bylo řečeno, za společníka roztomilého plcha se smyslem pro sarkasmus.

„Proč ses zastavila?“ vypískl Bramley.
„Brame?“
„No copak?“
„Chci se ti omluvit.“
„Cože?“
„Vytáhla jsem tě z tvého domova a uvrhla do strašlivého nebezpečí,“ pokračovala Hazel. „A ani jednou jsem ti za nic nepoděkovala.“
„Opravdu si myslíš, že teď je ta pravá chvíle?“ pískl Bramley tak vysokým hláskem, že ho bylo sotva slyšet.
„Ano, protože se mi možná už nenaskytne další příležitost,“ vysvětlila Hazel. „Brame, sice jsi protivný bručoun a neumíš se chovat, ale přesto ti děkuju, že jsi se mnou v tom všem nebezpečí vytrval.“
„Já nestojím o tvé díky, já jen chci, abys mě nezabila. A teď pospěš.“
Hazel se trochu ulevilo, zdolala zbývající část mostu a zastavila se pod obloukem brány.
„Zvládli jsme to,“ vydechla si. „Než půjdeme dál… nechtěl bys mi něco říct?“
„Ne,“ zafuněl Bramley.
Hazel zúžila pohled. „Copak ty se mi nechceš omluvit za ty ošklivé věci, které jsi mi řekl?“
„Má nedokonalá čarůdko,“ odpověděl Bramley a přitiskl jí ke krku své teplé tělíčko. „Jsou dvě věci, které je potřeba vědět o plchovi: Plch má vždycky pravdu a plch se nikdy neomlouvá.“ (str. 144)

Někomu teď možná vytane na mysli podobnost s filmem Zlatý kompas, jehož hrdinkou byla také mladá dívenka, všude doprovázená věrným zvířecím daemonem Pantem. Pokud by Lyra zemřela, zahynul by i Pantalaimon a v případě Dcery ohně je to vlastně stejné. Hazelina smrt by znamenala konec i pro Bramleyho.

Jinak se ale jedná o čtivý, humorný i znepokojivý, rychle plynoucí a poměrně zajímavý příběh, kdy vás prakticky na každé stránce čeká nějaký napínavý zvrat. Kapitoly jsou krátké a jejich názvy doplňuje vždy příhodný citát o čarodějnicích, lovcích, démonech a pohnuté době, v níž se příběh odehrává. Citáty, jakkoli zajímavé, však přinášejí ve výsledku řadu letopočtů a informací, až se v nich čtenář po nějaké době začne možná maličko ztrácet. Ale k tomu, abyste pochopili vcelku jednoduchý děj, je vlastně nepotřebujete.

Jediné, co bych vytkla, jsou poměrně časté chyby a překlepy. Všímala jsem si jich především ve druhé části knihy, která byla napínavější a zajímavější. Jedná se například o chybějící písmena ve slovech, zkomoleniny nebo o záměnu jmen:

„Dozíral jsem na jeden případ, kdy byla Mary obviněna z čarodějnictví. Stalo se to dlouho před válkou čarodějnic a já by ještě mladíček…“ (str. 130)

Také mě mrzí, jak to dopadlo s Davidem, ale nepředbíhejme. Na to už si přijďte sami. Dceru ohně mohu doporučit všem, kdo ještě úplně nevyrostli a dost možná je to ani nikdy nečeká. Ačkoli je psána pro mladší čtenáře, určitě některými zvraty zaujme i zkušenějšího knihomola. Potěší také řadou líbivých a nápaditých popisných pasáží, které nádherně vykreslí tajemnou atmosféru nebo krásu okolní přírody:

Hleděli na vzrostlý živý plot, který se táhl do nekonečna na obě strany, vysoký a neproniknutelný, podobný nějakému obrannému valu z doby bronzové. Lesklé listí břečťanu se překrývalo jako dračí šupiny a bylo hustě protkané hadovitými šlahouny ostružiní, jehož trny byly skoro tři centimetry dlouhé. (str. 31)

Kromě toho má knížka opravdu pěknou obálku, již je radost pohladit a díky níž se bude titul ve vaší knihovničce hezky vyjímat.

Související knihy

Ralphs, Matt

Fragment, 2018