Knihu Turínské plátno od autora Zdeňka Jančaříka
vydalo nakladatelství Portál v edici Spiritualita.

TŘI STOLETÍ KLIDU

Když Savojští stěhovali svůj dvůr z Chambery do Turina, rozhodl se vévoda Emanuele Filibert přemístit sindon do nového hlavního města, a to pár let po vítězné bitvě proti Turkům u Lepanta (1571).

Vhodný moment k přenesení plátna ovšem nastal, když se milánský arcibiskup, svatý Karel Boromejský, rozhodl roku 1578 rozvázat před vystaveným rubášem svůj slib, který vykonal před Bohem v předchozích letech při morové ráně. Chtěl se vydat na pěší pouť z Milana až k posvátné relikvii přes Alpy do Chambery. Savojský vévoda tak svatému Karlovi zkrátil cestu a svatý Karel se s plátnem setkal v Turíně.

Podle svědectví jezuity Františka Adorna, jenž svatého Karla doprovázel, kněží v čele se svatým Karlem před rozloženým plátnem provedli obřad, při němž třikrát políbili vyobrazené nohy umučeného Krista. Podle Adorna svatý Karel s některými vyvolenými políbil na rouchu také ránu v boku, která byla potřísněna největším množstvím Kristovy krve. Z autorova záznamu je cítit zklamaní nad tím, že jemu samému se tohoto privilegia nedostalo.

Rokem 1578 tak začíná turínská perioda historie plátna, která trvá až dodnes. Relikvie se stala kultovním předmětem savojského rodu, posvátna uctívaná látka byla označena za „královnu všech relikvií“. Do oběhu se dostaly „svaté obrázky“ s reprodukovaným obrazem z rubáše nebo jen s Kristovou tváří. Knížecí a královský rod usiloval o celoevropské rozšíření povědomí o svém vlastnictví plátna a začal rozvíjet také vědecký výzkum svatého sindonu.

V době, kdy dynastická legitimita úzce souvisela s vlastnictvím nejcennějších relikvii – vzpomeňme jen na množství relikvií, které shromáždil císař Karel IV., nebo na trnovou korunu v Sainte-Chapelle v Paříži, jíž se chlubila bourbonská monarchie –, vlastnili turínští vládci asi ten nejcennější předmět, „svatý grál“ všech relikvií.

Na pohnuté příběhy byla savojská historie sindonu vlastně chudá a zhruba po 250 let se toho s plátnem mnoho nedělo. S výstavy plátna začali Savojští šetřit. V prvních dobách vystavovali relikvii skoro každoročně, nyní bylo plátno spíš skryto před zraky veřejnosti a na veřejnosti bylo ukazováno jen při zcela zvláštních příležitostech. Odráží to také mocenské poměry v Evropě, které se po napoleonských valchách a po Vídeňském kongresu díky cílené savojské expanzivní politice zcela změnily ve prospěch savojského rodu. Plátno jim zajišťovalo požehnání v roli vůdčího evropského panstva při proměně jižní Evropy a nebylo už třeba se jim „chlubit“.

——————–

Další ukázky lze nalézt na stránkách nakladatele.

——————-

O autorovi

Zdeněk Jančařík je salesián, překladatel z němčiny (např. sebrané spisy Edity Steinové), autor knihy Přeskočit horu. V současné době vede salesiánskou komunitu v Brně-Žabovřeskách.

Zdroj informací: nakladatelství Portál

---

Portál byl založen v roce 1990 a dnes patří mezi dvacet největších nakladatelství v ČR. Vydává publikace z těchto oblastí: psychologie, pedagogika, sociální práce, média, populárně psychologická literatura, příručky pro rodiče, knihy her, knihy o zdravém životním stylu, rozhovory se zajímavými osobnostmi, knihy pro děti aj. Vydává také čtyři periodika: Psychologie dnes, Děti a my, Rodina a škola, Informatorium 3–8. Portál pořádá též odborné semináře pro pedagogy (akreditace MŠMT) a kurzy pro rodiče.

 

Související knihy

Plátno z Turína
Meditace o historii a spiritualitě

Jančařík, Zdeněk

Portál, 2018