Před osmnáctou hodinou v úterý 13. února 2018 po schodech Paláce Lucerny v půlce se větvících a svou pravou části směřujících do Galerie Lucerna vystupují hosté, pozvaní hned na dvě významné události: vernisáž fotografií Ladislava Sitenského a slavnostní křest knihy Peruť 312, jejímž autorem je taktéž Ladislav Sitenský. Obě akce se konají k únorovému sedmdesátému výročí likvidace prvého vydání díla. Zatímco hosté vcházejí do galerijních prostor, za klavír usedá Jan Kubín, aby melodiemi improvizovanými v tónech taneční hudby let čtyřicátých evokoval dobovou atmosféru, která svou trochu až nostalgickou náladou kontrastuje s dramatickými situacemi, jež na svých – a nyní vystavených – fotografiích zachytil Ladislav Sitenský.

Vnučka Ladislava Sitenského (Adéla Kándlová)

Sál galerie se záhy zaplní a nastává čas, aby moderátorka dnešní události Magdaléna Deiml, vedoucí marketingu a PR nakladatelství Mladá fronta (v němž knihy vyšla), přivítala hosty a představila významné osobnosti slavnostního podvečera. Jsou jimi vnučka fotografa Sítenského a kurátorka výstavy Adéla Kándlová, kmotry knihy Milena Grenfell-Baines, Wintonovo dítě a dcera letce RAF, a válečná reportérka a fotografka Lenka Klicperová, dále Tomáš Černý, ředitel edice Knihy Mladé fronty, a ti, jejichž péčí kniha získala finální podobu, odpovědný redaktor David Pazdera a grafik Pavel Kadlec, v neposlední řadě pak autor úvodního textu Peruť 312 čili No 312 (Czechoslovak) Fighter Squadron, historik Jiří Rajlich.

Po krátkém úvodním poděkování proneseném Tomášem Černým získává mikrofon David Pastera, který pohovoří o procesu, jímž knižní dílo Ladislava Sitenského na cestě ke svému vydání procházelo. Editorům nešlo o reprint knihy, ale o její původní podobu, proto jádru knihy byla ponechána původní podoba.

„Kolega Kadlec s paní Adélou vybírali fotografie dle makety či originálních negativů podle toho, která fotka je nejlepší. Při přípravě byli velmi precizní.“

Co se týkalo doprovodných textů, požádali o pomoc předního historika Jiřího Rajlicha, jehož badatelský zájem je upřen především k RAF. V potaz také vzali ty z letců a příslušníků jejich rodin, kteří zůstali v zahraničí; zejména pro ně nechali vytvořit paralelní překlad textů a zrevidovat je rodilým mluvčím.

Vnučka Ladislava Sitenského Adéla Kándlová, jíž náleží následující slovo, připomíná osudy svého dědečka za druhé světové války. (Ten v roce 1939 odjel na stáž do Paříže, kde vstoupil do formujících se čs. zahraničních pěších jednotek, od nichž přešel k letectvu. Po obsazení Francie se dostal do Anglie a působil coby fotograf u Perutě 312. Po válce z armády odešel a naplno se věnoval fotografování.) Poté vypráví o dramatické anabázi jeho knihy Perutě 312, kterou od svého násilím zmarněného prvního vydání do vydání úspěšně zrealizovaného díky nakladatelství Mladá fronta musela kniha absolvovat.

„Dědeček začal obrazový materiál pro knížku připravovat v roce 1946, napsání textů svěřil jedné paní. Ukázalo se, že byla komunistkou, úmyslně zdržovala, nic neudělala. Dědeček se tedy rozhodl, že je napíše sám. Tyto autentické texty se zachovaly. Hotový materiál odevzdal do tiskárny Neubert a synové. Bohužel došlo k časovým ztrátám, tisklo se v únoru 1948. Náklad však byl zlikvidován, dědečka do tiskárny vůbec nepustili. Tiskaři vynesli pár archů, které schovali. Fotografie se mohly ukazovat až po roce 1989. Po padesáti letech se díky panu Petrů dědečkovi vrátila ne zcela kompletní a ne v dobrém stavu maketa knihy (nalezená v popelnici v Českých Budějovicích). Pro vydání jsme měli k dispozici tuto maketu a také některé výtisky, které se nám podařilo vypátrat.“

312. stíhací čs. peruť, Speke-Liverpool. Pohřeb rt. Otty Hanzlíčka

K překvapení přítomných na vybídnutí Adély Kándlové vystupuje z jejich řad syn Ladislava Sitenského. Doplňuje vzpomínání vnučky o okamžiky, které rozhodly o otcově osudu. Prvním z nich bylo zatčení Sitenského gestapem těsně před jeho odjezdem do Paříže.

„Táta měl povolení k vycestování, ale Němcům se něco nezdálo. Vzali ho do Pečkárny, cestou mu dávali šanci k útěku, při němž by ho zastřelili. Táta to ale neudělal. Pustili ho.“

K druhému osudovému zlomu došlo ve Francii, když sloužil u pěchoty.

„Při vstávání z kavalce si vyvrtl koleno, pozdržel se. Tehdy poznal člověka, který mu pomohl k letectvu, k pilotce. Pilotů měli dost, ale žádného fotografa, a tak nelétal. Nikdo nepřežil. Aparát zachránil tátovi život.“

S osobní vzpomínkou na letce Perutě 312 přichází paní Milena Grenfell-Baines. Když opouštěla okupované Československo jedním z Wintonových vlaků, dal jí její dědeček památník, aby „zůstala dcerou této země“. Dodnes jej má i se zápisky od pěti letců z Perutě 312.

zleva Jiří Rajlich, Pavel Kadlec, David Pazdera, Adéla Kándlová, Lenka Klicperová, Tomáš Černý, v popředí Milena Grenfell-Baines

Stejně jako ona i druhá kmotra knihy Lenka Klicperová pokládá za velkou čest, že může tak krásnou knihu pokřtít. S přítomnými hosty se chce podělit o pocit, který v ní vyvolala jedna z publikovaných fotografií:

„Při prohlížení knihy jsem spatřila fotografii vojáka s koťátkem. Jedna moje fotografie zachycuje kurdského bojovníka se štěňátkem. Technika se mění, ale ne city.“

Slavnostní podvečer se nachyluje k svému završení, ke křtu nádherné publikace, která konečně po tak strastiplné cestě doputovala ke svému navýsost zaslouženému vydání. Díky všem, kdo se na něm podíleli!

Související knihy

Sitenský, Ladislav

Mladá fronta, 2017