Necelý půlrok od své americké a krátce poté i britské premiéry přineslo v listopadu 2017 nakladatelství Domino českým čtenářům překlad knihy Haylena Becka Byly tady, a už nejsou (Here and Gone, 2017). O překlad se postarala Hana Pernicová.

Haylen Beck je pseudonym zkušeného publicisty Stuarta Nevilleho, jehož domovinou je Severní Irsko. Svoji první knihu vydal v roce 2009 pod názvem The Twelve (Dvanáct, ve Spojených Státech vyšla o tři roky později i pod názvem The Ghosts of Belfast /Duchové Belfástu/). V roce 2010 přichází s pokračováním příběhu detektiva Jacka Lennona a zabijáka Gerryho Fegana z The Twelve s názvem Collusion (Úmluva). Po roční přestávce pak už následuje jeden román za sezonu: další „lennonovka“ Stolen Souls (Ukradené duše, 2012), Ratlines (2013), dílem „lennonovka“ a dílem nová postava Serena Flanagan ve The Final Silence (Konečné ticho, 2014), první samostatná „flanaganovka“ Those We Left Behind (Opuštění, 2015) se svým pokračováním So Say The Fallen (Jak řekli padlí, 2016) a konečně premiérově pod pseudonymem Haylen Beck i dnes představovaná kniha Byly tady, a už nejsou z roku 2017.

První, co člověka v souvislosti s Byly tady, a už nejsou může napadnout, je otázka použitého pseudonymu. Proč se najednou zavedený spisovatel Stuart Neville rozhodne vystupovat pod jiným jménem? Najít odpověď sice chvilku trvalo, ale nakonec se zadařilo. A tady je, slovy samotného autora: „Přestože všechny mé knihy spadají do žánru thrilleru, Byly tady, a už nejsou jsou první knihou umístěnou do kulis Ameriky. Jde také o komerčněji laděný román, zatímco knihy vydané pod mým skutečným jménem jsou umístěné do Belfástu a Severního Irska a míří spíše k temnému konci žánru. Po zvážení těchto dvou věcí mi přišlo použití přezdívky jako logické rozhodnutí. Věřím, že moji stávající čtenáři si Byly tady, a už nejsou užijí, ale také doufám, že kniha osloví nováčky, kteří mne ještě neznají. Co se týče přezdívky samotné, jde o kombinaci jmen mých dvou oblíbených kytaristů: Eddiho Van Halena a Jeffa Becka.“

Přiznávám, že jsem se k titulu Byly tady, a už nejsou dostal pod vlivem reklamy. Zahlédl jsem tento název na velkém letáku spolu se jménem svého oblíbeného autora Lee Childa. Teprve při pátrání po Childově knize takového jména, jež by z nějakých podivných důvodů měla uniknout mé pozornosti, jsem postřehl, že pseudonym staršího z Grantových bratrů byl použit pouze jako reference na kladné hodnocení Beckovy novinky. Po krátkém rozčarování jsem přeci jen podlehl síle médií a knihu otevřel. A od první stránky ani jednou nezalitoval.

Považuje-li Stuart Neville alias Haylen Beck svou ostatní tvorbu převážně za temný noir žánr, pak Byly tady, a už nejsou je kniha umístěná minimálně ve stejně ponuré polovině žánrového spektra. Příběh zdánlivě bezvýchodné situace, kdy tvrzení padouchů stojí proti tvrzení jejich obětí a veřejné mínění je téměř absolutně ovlivňováno bezcharakterními lovci senzací, je natolik silný, že stojí za to, aby byl šířen. Pokud by jen jednomu čtenáři pomohl otevřít oči a naučil jej (či ji) více prověřovat informace z druhé ruky, než si utvoří vlastní názor na věc, pak rozhodně nebyl napsán zbytečně.

Nosná část tématu této knihy je postavena na dramatu matky, která se vymanila z okovů závislosti a hned je vržena do konfrontace s nelítostnou realitou lži motivované rychlým ziskem. Během útěku od násilnického a manipulativního manžela a jeho matky se Audra dostane do hledáčku úplatného šerifa a jeho pomocnice, jejichž hlavním cílem je děti prodat jakési skupině zvrácených boháčů. Přitom předstírají, že sama matka své děti někde vysadila a nejspíš i zavraždila. Svět stojí před novou senzací a těch, kteří zoufalé matce doopravdy věří, je minimum.

Zajímavostí příběhu je i představení tak zvaného Darknetu, někdy označovaného jako Temná strana internetu. Jedná se o prostředí, jež je mezi autory thrillerů velmi populární. Často do něj umisťují ty nejhroznější komunikace zvrácených jedinců a tajných spolků. Okrajově jsme se s něčím takovým mohli setkat dokonce i v původní české detektivce Plaváček Martina Goffy.

Tři sta padesát dva stran knihy je rozděleno do šedesáti kapitol. Stylově působí Byly tady, a už nejsou poměrně čistě. Autor staví na rychlém spádu děje, využívá pohledy z různých úhlů, aby dal šanci obhájit své chování všem zúčastněným stranám. Postavy působí věrohodně a karty sympatií nejsou jednoznačně rozdány. Jako obvykle se na úspěchu titulu na české literární scéně nemalou měrou podílí i osobnost překladatelky. V tomto případě jde o Hanu Pernicovou, jež má na svém kontě již pár desítek přeložených knih. Namátkou si připomeňme třeba tituly Čtrnáctá kolonie nebo Hrozba patriotů Stevea Berryho, Koncová hra Raymonda Khouryho nebo Alice v říši divů od Sarai Walker.

Zatím není zřejmé, má-li Stuart Neville v plánu pokračovat v sérii neirských příběhů pod svým novým pseudonymem Haylen Beck, či nikoli. Tak či onak, věřím, že by naši čtenáři po zkušenosti s Byly tady, a už nejsou určitě neodmítli některou z jeho prvních knih. Budeme tedy doufat, že se dostane i na ně a čeští čtenáři si budou moci rozšířit svůj seznam oblíbených autorů a sériových hrdinů o další jména.

Související knihy

Beck, Haylen

Domino, 2017