Soubor Hry, který vydalo nakladatelství Host na konci roku 2017, obsahuje osm divadelních her Václava Havla. Konkrétně se jedná o díla Zahradní slavnost (1963), Vyrozumění (1965), Ztížená možnost soustředění (1968), Žebrácká opera (1972), Audience, Vernisáž (1975), Largo desolato (1984) a Pokoušení (1985). Editorkou souboru a autorkou závěrečného komentáře je Lenka Jungmannová.

Pro mnohé čtenáře jsou divadelní hry prvního českého prezidenta Václava Havla pouze položkou v seznamu povinné četby, kterou přeskočili. Osobně si nevzpomínám, že bychom se jimi na hodinách literatury hlouběji zabývali, proto jsem se k nim dostala až na vysoké škole, kdy jsem je zhlédla ve zpracování amatérského divadelního spolku v rámci kulturní akce Havlovy kraťasy. Pro jejich brilantní groteskně-satirický rukopis stojí za to seznámit se s nimi nejen ve formě divadla, ale i v jejich knižní podobě.

Reflexí dobové společnosti je dramatické dílo Vernisáž, odehrávající se v bytě středostavovské rodiny, jejíž hlavní hodnotou je majetek a fyzické zážitky. K manželům Věře a Michalovi přichází na návštěvu disidentský spisovatel Bedřich, který vyznává jiné hodnoty než jeho přátelé. Po nějaké době ho vychloubání manželského páru, který mu neustále ukazuje zařízení svého snobsky vybaveného bytu, přestane bavit, a rozhodne se odejít domů. Manželé však propadají takřka hysterickému záchvatu. Bez Bedřicha, kterému by se mohli chlubit, je jejich život prázdný a emočně chudý.

Dobovou atmosféru se snaží zachytit i jednoaktová hra Audience, ve které Havel použil své zkušenosti z doby, kdy pracoval jako dělník v pivovaru. Ústřední postavou je spisovatel Ferdinand Vaněk, který dělá v pivovaru přikulovače sudů. Jeho opilý nadřízený ho „dělnickou“ mluvou přesvědčuje, aby sám na sebe psal hlášení tajné policii, za což mu nabízí lépe placené místo ve skladu. Vaněk, který se oproti sládkovi vyjadřuje inteligentně a spisovně, odmítá. Po chvíli přemlouvání sládek usne a Vaněk odchází pryč. Po krátké době se ozve zaklepání, do sládkovy kanceláře opět vchází Vaněk a absurdní rozhovor se začíná opakovat. Absurdní drama Audience obsahuje kritiku dobové společnosti, především pak pokrytectví, pokřiveného charakteru a nedostatku lidskosti přizvukovačů komunistického režimu.

Havel ve svých dramatech úspěšně zachycoval ducha komunistické doby. Absurdity, se kterými se setkával v běžném životě, se projevily i v jeho díle a ještě je zdůraznil neobvyklými jazykovými prostředky. Pro čtenáře, který komunismus nezažil, mohou být Havlovy hry způsobem, jak pochopit některé z aspektů minulého režimu. Domnívám se, že je užitečné se s Havlovými hrami seznámit, ať již v divadle, či v knize. Jde nejen o jednu z položek všeobecného přehledu, kterou by měl vzdělaný člověk znát, ale i o zábavnou záležitost.

Související knihy

Havel, Václav

Host, 2017