Blíží se oslava desátého výročí našeho soužití.
„Páni, je to možné, že jsem s tebou tak dlouho vydržel?“ směje se manžel.
„A já s tebou,“ usmívám se vyzývavě.
„Musíme výročí pořádně oslavit,“ říká.
„Nechci rodinnou oslavu se všemi příbuznými a známými,“ zoufám si.
„Jak si to tedy představuješ?“ ptá se.
„No, jak? Jednoduše jen s našimi přáteli, s Erikem a Lídou, byli nám za svědky, pak se taky vzali. Je s nimi legrace. Erik bude zpívat, Lída se přidá, bude děsná sranda,“ líčím nadšeně. „Nejradši bych si objednala někde nějaký salónek, kde bychom si mohli zatančit, budeme baštit výborné specialitky a pít dobré víno. Co ty na to?“
„Představa je to krásná. Pro rodinu můžeme pak uspořádat nedělní oběd, třeba svíčkovou omáčku, tu jsme měli na svatbě,“ navrhuje.
„Souhlasím. Zavolám Lídě a domluvím se s ní. Máme sice ještě čas, ale pokud chceme zamluvit něco v pěkném prostředí, moc dlouho se rozmýšlet nemůžeme. Jinak bude všechno zadané,“ navrhuji.
„Dobře, vezměte to, holky, do ruky, plánovat umíte,“ směje se manžel.
Domluvila jsem se s Lídou a šly jsme po blízkých i vzdálenějších podnicích. Všude jsme si daly kávu nebo dvě deci vína či nějakou specialitku a zkoumaly kvalitu pokrmů, úslužnost obsluhy, prostředí i celkový dojem. Zabralo nám to několik večerů. Zkrátka a dobře poctivě jsme zasedaly jako přípravný výbor důležité oslavy. Nakonec jsme vybraly tři podniky, které připadaly v úvahu. Postoupily do druhého kola. Pak jsme věnovaly každému místu celý večer s večeří a dobrým vínem.
„Kdyby existovala nějaká práce, kde bychom mohly testovat a vybírat podniky vhodné třeba pro setkání důležitých zahraničních hostů, asi bych se tam přihlásila a všechny podplatila, aby mě vzali,“ zasnila se Lída.
„To mi povídej,“ přitakám, „taky bych něco takového brala.“
Večery velmi rychle uběhly a my byly nuceny vybrat vítěze.
„Ještě bychom mohly vytvořit finále, kam by postoupily jen dva podniky a z nich pak vybírat celé dva večery,“ zasnila se Lída.
„Špatný nápad to není,“ přiznávám, „ale jestli se budeme takhle loudat, bude všude všechno zadané.“
„Máš pravdu. Budeme hlasovat tajně, nebo nahlas?“ ptá se Lída zkušeně.
„Jak se hlasuje v parlamentu?“ ptám se.
„Myslím, že veřejně, něco zmáčknou a ještě se hlásí, asi kdyby knoflíky nefungovaly.“
„Nemáme knoflíky, leda na blůze. Mačkat je nebudeme, co kdyby se rozeply?“ směju se.
„Říkám nahlas, že zvedám ruku pro tenhle poslední podnik,“ prohlašuje vážně Lída.
„Dobrá, ještě musíš říct důvod.“
„Líbí se mi támhleten vrchní,“ směje se na něj.
„Neblázni, jestli se na něj budeš takhle culit před Erikem, rozbije hubu buď tobě, nebo jemu, nebo nejspíš oběma. Znáš ho.“
„Neboj, nejsem dnešní, nic nepozná.“
„Jak chceš, je to tvůj život a tvé manželství,“ snažím se jí domluvit. „Musím se přiznat, že i já hlasuji pro tenhle podnik, ne kvůli vrchnímu, ale kvůli prostředí a výbornému jídlu. Mám dojem, že jsou tu skuteční odborníci,“ zakončuji zdůvodnění.
„Vybraly jsme!“ hlásily jsme nadšeně našim polovičkám.
„Výborně! Už jsme se báli, že se vám příliš zalíbila funkce poroty a oslava bude kvůli neustálému výběru odložená nejméně o rok,“ smáli se.
Nadešel dlouho očekávaný slavnostní den. Všem nám to moc slušelo. Dali jsme si aperitiv, předkrm, hlavní chod, výborné víno, zákusky, zmrzlinu, ovoce, koňak. Všechno, na co jen jsme si vzpomněli. Večer se nádherně vyvedl, tančili jsme.
Po půlnoci chtěli přátelé odjet domů. Nakonec podlehli naší prosbě, aby nás doprovodili a přespali u nás. V lednici čekalo bohaté pohoštění.
Šli jsme spát až k ránu.
Vzbudila jsem se dopoledne, protřela si oči a dopotácela se do koupelny.
Už tam někdo stál u umyvadla zády ke mně.
Vidím chlupatá záda, sexy zadek.
Do očí mi najednou vlítly šibalské plamínky.
Sáhla jsem mu mezi stehna, něžně chytla do dlaně jeho mužství, pohoupala s ním a prohlásila laškovně: „Cinky linky zvoneček!“
Očekávala jsem vřelou pusu.
Stalo se však něco neuvěřitelného.
Prudce se otočil, než jsem stihla cokoliv říct nebo zahlédnout, začal mě vášnivě líbat. Při vášni se mi vždy samy zavírají oči. Ještě mi prolétlo hlavou, že má nějaký jiný parfém. Pak už jsme se zcela oddali silné a dlouhé vášni. Už jsme končili, když se ozvalo zaťukání na dveře: „Budeš tam ještě dlouho, Eriku?“
„Tohle je přece hlas mého manžela!“ napadlo mě zoufale. „Nemůže být tady se mnou a zároveň za dveřmi!“ Než jsem stihla otevřít oči, už vrzly dveře. Udělala jsem podvědomě dva kroky za ně. Stála jsem za otevřenými dveřmi, dívala se do zrcadla a zírala na manžela, který stál na chodbě. Zároveň bylo vidět manžela zezadu. „Nebo ta záda nepatří jemu? Tohle snad není pravda!“
Stála jsem tam jako kupička neštěstí. Můj muž by mě viděl, kdyby pohlédl do zrcadla. Pro odrazové plochy platí – když vidím já tebe, vidíš i ty mne. Naštěstí se tam nedíval.
Záda odešla. Manžel vstoupil. Zůstala jsem za dveřmi. Spatřil mě, když přistoupil k umyvadlu a podíval se na sebe do zrcadla.
„Jé, ahoj, už jsi vzhůru? Myslel jsem, že jsi ještě v posteli zachumlaná do peřin,“ smál se.
„Jo, už…“
„Nádherná oslava, co říkáš?“
„Jo, nádherná…“ koktám.
„Není ti dobře?“
„Jo, je mi fajn,“ říkám nepřesvědčivě.
„Pojď sem, ty moje beruško, ať tě pořádně zmáčknu! Jsem tak rád, že tě mám!“
Objal mě nádherně! Ano, tohle je náš parfém! Tady jsem doma.
Zavřely se mi oči a my se nádherně milovali.
„Byla jsem svému manželovi nevěrná? Jsem přesvědčená, že ne. I když…“
Chcete se vyhnout nedorozumění? Mám výbornou radu. Nezavírejte oči, dokud si nejste jistí, v jaké náruči se právě nacházíte.

Mgr. Hana Militká

MgA. Hana Militká vystudovala základní školu ve Svobodných Dvorech. Poté střední ekonomickou školu v Hradci Králové. V devatenácti letech vyhrála Wolkerův Prostějov v recitaci. Byla přijata na JAMU, obor herectví. V Brně na studiích si užila hodně legrace i hostování. Byla v ročníku s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Evou Gorčicovou, Zdenou Moučkovou, Evou Lapešovou, Renatou Doleželovou, s Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Ivošem Hyršem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími.
Stala se členkou Divadla na provázku. V roce 1981 odešla do Prahy. Hrála v několika filmech vynikajících režisérů. Spolupracovala se slavným režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc, na seriálu Wolfgang. S Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Pavlem Hášou na Povídkách Malostranských, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo. Mezi divadelními režiséry byla vynikající spolupráce s Petrem Scherhauferem, Ivo Krobotem, Mirkem Krobotem, Evaldem Schormem, Janem Antonínem Pitínským, Zbyňkem Srbou. Nyní spolupracuje s režisérem a šéfredaktorem nakladatelství Krigl panem Jiřím Halberštátem jak na svých knihách, tak na vystoupeních u příležitosti křtů knížek, při každoročním setkání v klubu Golem, na různých slavnostních představeních. Hostuje v Národním divadle. Povídky z povětří vyšly zjara roku 2013, detektivní román Záhadný šepot spatřil světlo světa zjara 2015. O rok později vychází v nakladatelství Agentura Krigl detektivka Pronikavý smích, v roce 2017 v červnu je vydaná detektivka Vražedný lov. Povídky z povětří se objevily v nakladatelství E-knihy jedou Martina Koláčka jako první elektronická kniha Hany Militké začátkem února 2016, zjara vyšel napínavý román Vilma, v létě román Sára, na podzim román Jiří. Před Vánoci vyšel první díl nového detektivního seriálu Kapitán Bartoš Zasahuje 1 s podtitulem Složitý případ. Na přelomu roku vyšla e-kniha 13 povídek pro Klub Knihomolů. V březnu tohoto roku se objevila elektronická detektivka Kapitán Bartoš Zasahuje 2 s podtitulem Ledový žár, v květnu pak vyšla třetí detektivka ze série Kapitán Bartoš Zasahuje 3 s podtitulem Přicházím s deštěm.

Související knihy

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2017

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2016

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2015

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2013