Erotický souboj

9.1.2018 Hana Militká Bez komentáře

Kamarádství je důležitá součást našich životů. Nejlepší kamarádka bývá jen jedna. Jenže občas i ta jediná nejlepší kamarádka může zradit, zaskočit, ublížit. Většinou tehdy, když to vůbec nečekáme. Nebo je to jinak?

Moje nejlepší kamarádka Božka je moc fajn. Známe se od dětství, je s ní veliká legrace. Teď zrovna ne, nedávno se rozvedla. Pořád brečí, že bez mužskýho to není ono.
Co mi bude povídat. Jsem sama. Stará panna nejsem, kdysi jsem měla sex. Je to tak dávno, že už to možná není pravda.
Děláme s Božkou v jednom kanclu. Počítáme lidem daně. Veliká „řachanda“ to není, ale neprší na nás.
Jednoho dne vstoupil.
Obě jsme zůstaly paf.
Byl k sežrání.
Potřásli jsme si pravicemi. Ruka mě bolela ještě druhý den.
„Páni, ten má stisk! Sílu. Obejmout mě, vydechnu blahem naposledy.“
„Vidíš ty svaly? Figuru? Ohnivý pohled? Stál by za hřích,“ šeptáme si.
Začal se objevovat téměř denně. Nosil nám květiny a bonboniéry. Byl vtipný. Rychle jsme si na něj zvykly. Stal se součástí našeho života v kanceláři. Najednou jsme nechápaly, jak se dal čas v práci bez něho vydržet.
„Božka že je kamarádka? Beru zpět. Potvora je to. Šla okolo něho. Musela to mít na centimetr vypočítaný. Zakopla. Padla mu do náruče. Mrcha. Tvářila se překvapeně, ale já viděla pod její maskou slast. Včera jsem skutečně zakopla, když jsem na něj spadla. Nemůžu za to, že jsme upadli oba. Neměl stát na jedný noze. Cvičil jógu. Má si mě víc všímat. Už nejsem takový tintítko jako za mlada. Pak že je silák. Šel k zemi jak hruška. Spadla jsem na měkký, tedy skoro na měkký, svaly měl pevný.
Božka najednou začala chodit v mini. V jejích letech je to katastrofa. Na ty kozí nohy se nedá koukat. S mým výstřihem, s mým hlubokým údolím nemůže soupeřit. Měla by si uvědomit, že nemá šanci,“ říkám si pohoršeně.
Náš hrdina je nadsamec. Možná by nás zvládnul obě naráz k večeři. Jenže s Božkou do ničeho nejdu. Chci ho pro sebe. Aspoň na chvilku si připomenout své mládí. Zase jednou žít naplno. Cítit, že jsem žena. Schovat se v mužské náruči. Prožít společné chvíle. Milovat se s ním mimo čas a prostor.
Pozval mě k sobě. Letím ke kadeřnici, jsem nervózní, co si vzít na sebe?
Řeším samé životně důležité věci. Božka nemá ani tušení. Nesmí nic vědět. Radši bych ji zabila, než si nechala zkazit tohle rande. Má nádherný kvartýr. Vážně nóbl. Nabízí kávu. Na rozjezd je to dobrá nabídka. Alkohol a zákusky přijdou asi až potom… Nedošlo na ně.
„Můžu tě poprosit o pomoc s účetnictvím? Moje firma… Trošku nevycházejí účty. Máš spoustu zkušeností. Určitě najdeš nějaké řešení, abych nespadl pod exekutory.“
Zírám. Nevěřím tomu, co slyším.
„To je ale drzost! Zbytečně jsem vyhodila tři stovky za kadeřnici. Je to hajzl!“
Zachovávám poker face. Přistupuju na hru. Začnu se hrabat v tom jeho smetí. Žasnu. Je zadlužený až po uši. Ještě, že jsem to objevila včas. Začít si s ním, dopadla bych špatně. Ještě by mě třeba okradl.
Po několika hodinách kroutím hlavou: „Víc toho nezvládnu. V tomhle ti neporadí ani ministr financí. Budeš muset doufat, že tě nechytne řemen. Můžeš mi děkovat, když nedám tip, aby si tě zkontrolovali.“
Vyjeveně na mne zírá. „Co koukáš? Už jsem toho zadarmo udělala až moc. Prachy z tebe nekápnou. Co teda kápne?“
Jo, měl se k světu. Byla to nádhera. Ještě jsem mu poradila pár účetních fint. Celý to neudělám, musím si práci šetřit. Hlavně ať on nešetří tou svou.
Chvilku nám to klapalo.
Jednoho dne zmizel.
Nechápala jsem proč.
Rozhlížím se kolem sebe.
Božka chodí poslední dobou nějaká načesaná, načechraná. Dneska má zase na krajíčku. Co to má znamenat?!
„Cos mu udělala?“ uhodím na ni. „Kam jsi ho zašantročila? Nebo jsi ho zabila? Jestli se okamžitě nepřiznáš, udám tě pro vraždu.“
Zírá na mne: „Co si to o mně myslíš? Nikoho jsem nezabila. I když bych nejradši něčím praštila tebe,“ začala brečet.
„Mne? Proč? Nic jsem ti neudělala,“ dívám se na ni vyčítavě.
„Já vím, promiň. Jen jsem nešťastná. Srovnala jsem mu ten jeho účetnický binec. Najednou zmizel, jako kdyby mezi námi nic nebylo. Možná jsi ho svedla,“ propuká v zoufalý pláč.
Cítím, že ji začínám litovat. Je to chudák holka. Moje nejlepší kamarádka.
„Nikdo se mezi nás cpát nebude,“ tiším ji a utírám její mohutné přívaly slz.
Jenže co se stalo s nadsamcem? Zavraždila ho? Utopila? Kam ukryla tělo? Nechce se mi svěřit, dokonce mám dojem, že podezírá mne.
Chodíme do práce a smutně koukáme.
Kam zmizel? Co se s ním stalo? Co si počneme samy?
Nebo jsme si ho vymyslely?
Vůbec neexistoval?
Proč mě bolí celé tělo tak nějak příjemně, důležitě, jen si vzpomenu na chvíle u něho?
Kéž bych zase někdy ucítila tu úžasnou bolest!
„Možná by ještě někdo potřeboval pomoct s účetnictvím,“ napadá mě.
Dlouze se zahloubám do údajů o poplatnících.
„Božce ani muk! Je moc žhavá do všeho, co mám já. Zase by mi ho vyfoukla!“

MgA. Hana Militká

MgA. Hana Militká vystudovala základní školu ve Svobodných Dvorech. Poté střední ekonomickou školu v Hradci Králové. V devatenácti letech vyhrála Wolkerův Prostějov v recitaci. Byla přijata na JAMU, obor herectví. V Brně na studiích si užila hodně legrace i hostování. Byla v ročníku s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Evou Gorčicovou, Zdenou Moučkovou, Evou Lapešovou, Renatou Doleželovou, s Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Ivošem Hyršem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími.
Stala se členkou Divadla na provázku. V roce 1981 odešla do Prahy. Hrála v několika filmech vynikajících režisérů. Spolupracovala se slavným režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc, na seriálu Wolfgang. S Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Pavlem Hášou na Povídkách Malostranských, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo. Mezi divadelními režiséry byla vynikající spolupráce s Petrem Scherhauferem, Ivo Krobotem, Mirkem Krobotem, Evaldem Schormem, Janem Antonínem Pitínským, Zbyňkem Srbou. Nyní spolupracuje s režisérem a šéfredaktorem nakladatelství Krigl panem Jiřím Halberštátem jak na svých knihách, tak na vystoupeních u příležitosti křtů knížek, při každoročním setkání v klubu Golem, na různých slavnostních představeních. Hostuje v Národním divadle. Povídky z povětří vyšly zjara roku 2013, detektivní román Záhadný šepot spatřil světlo světa zjara 2015. O rok později vychází v nakladatelství Agentura Krigl detektivka Pronikavý smích, v roce 2017 v červnu je vydaná detektivka Vražedný lov. Povídky z povětří se objevily v nakladatelství E-knihy jedou Martina Koláčka jako první elektronická kniha Hany Militké začátkem února 2016, zjara vyšel napínavý román Vilma, v létě román Sára, na podzim román Jiří. Před Vánoci vyšel první díl nového detektivního seriálu Kapitán Bartoš Zasahuje 1 s podtitulem Složitý případ. Na přelomu roku vyšla e-kniha 13 povídek pro Klub Knihomolů. V březnu tohoto roku se objevila elektronická detektivka Kapitán Bartoš Zasahuje 2 s podtitulem Ledový žár, v květnu pak vyšla třetí detektivka ze série Kapitán Bartoš Zasahuje 3 s podtitulem Přicházím s deštěm.

Doporučení:

Share