A s tím se nám právě snaží pomoci Jindřich Kabát ve své nové knize Psychologie komunismu, kterou vydalo nakladatelství Práh. Jindřich Kabát se jako psycholog specializuje na psychologii sociální a klinickou. Narodil se roku 1953 a kromě svého oboru se věnoval také politice. Zaměřuje se na kulturu jako typický znak národů a různých etap. Téma psychologie totality a komunismu přednáší již dvanáct let a soustředí se na dopady tohoto období.

Pokud jste se nad komunismem již více zamýšleli, jistě jste narazili na řadu otázek, na něž se velice obtížně odpovídá. Kabát si jich klade hodně. Odpověď nachází díky svým psychologickým analýzám. Ve své nové knize rozebírá podstatu totality, roli strachu, stresu a stereotypů v našem životě, popisuje mechanismy moci, díky nimž komunistická strana získala tolik stoupenců a díky kterým dokázala během čtyřiceti let své vlády zvládat jakoukoli opozici. Analyzuje její mocenské nástroje a nezapomíná ani na její odpůrce. A tak vedle sebe staví dvě otázky:

• Jak je možné, že lidé tak dlouho snášeli vládu jedné strany?
• Díky čemu nepodlehli všichni a někteří našli odvahu se totalitní moci postavit?

Porovnává postoje jednotlivých skupin obyvatel podle jejich postavení ve společnosti, jejich vztahu k režimu i životního stylu. Poukazuje na rozdíly etap budování komunismu.

Komunismus a jeho normy ovlivnily nejen generaci, která jej prožila, ale také tu následující. Rodiče nám předávají své hodnoty a názory, přebíráme jejich vzorce chování a strategie. Léta 1948-1989 nám jsou tedy vzdálená i blízká zároveň. Od konce vlády komunistické strany uplynulo sice už více než dvacet let, ale stále se nedá říct, že je za námi. Musíme se s ní vypořádat a pochopit ji.

Ukázka z knihy:

Stále je v nás neuvěřitelně mnoho dáno a vytvořeno komunistickou totalitou. I u těch, kdo již komunismus nezažili, ale přijali jej prostřednictvím rodičů a vývoje společnosti. Namísto zřetelného odmítnutí patologické diktatury najednou velkému množství lidí jakoby přestává vadit sledovat filmy, které ještě před několika desetiletími považoval za trestuhodné, nebo je ochoten se zájmem naslouchat bývalé propagandě ve starém dokumentu. Tato otázka je závažnější, než se zdá, protože totiž ve skutečnosti vůbec nemá jednu jednoznačnou odpověď, která by vysvětlila situaci a z výsledků soudně vyvodila nějaký závěr. Každý člověk je totiž jiný a u každého je důvod počínání odlišný. (str. 440-441)

Názory na období 1948-1989 se proměňují spolu s proměnami nálad v demokratické společnosti. Od naprostého odmítání jsme si již posunuli k toleranci a někteří také k nostalgii. Jak je to možné? To se dozvíte, pokud si přečtete Psychologii komunismu.

Kniha má téměř 470 stran textu. I když autor člení text pomocí odrážek, zdůrazňuje nejdůležitější myšlenky graficky a prokládá výklad pomyslnými případovými studiemi, nejde o četbu do vlaku nebo na dobrou noc. Čtenář by měl mít alespoň obecné povědomí o dějinách komunismu, a to nejen o událostech, ale také o tehdejším životě. Kabát některé věci podrobně popisuje (např. dovolené v zotavovnách a film Anděl na horách najednou získá úplně jiný rozměr), ale znalost poměrů u svého čtenáře přece jen předpokládá. Proto je podle mě určena spíše čtenářům s odbornějšími znalostmi než široké veřejnosti.

Související knihy

Psychologie komunismu
Ojedinělý pohled na čtyřicetileté období komunismu u nás

Kabát, Jindřich

Práh, 2011