Po Dárku z pravé lásky, Vánočním zázraku a romanci Dash & Lily – Kniha přání vydalo nakladatelství CooBoo koncem října 2017 další vánoční příběh.

Polibek v New Yorku je dílem Stephanie Elliotové a Jamese Noblea, skrývajících se za pseudonymem Catherine Riderová. Stephanie Elliotová je redaktorka žijící v Brooklynu s manželem a pětiletou dcerou. James Noble, redaktor a autor píšící pod řadou pseudonymů, se narodil a bydlí v Londýně, ale čím dál častěji se oddává snění o tom, jaký by asi byl život v New Yorku.
Děj jejich společné romance pro mládež začíná na Kennedyho letišti. Je Štědrý den a mladá Angličanka Charlotte se chystá odletět do Londýna za rodinou. Nemůže se dočkat, až nechá prokletý New York za sebou, jelikož se s ní rozešel její americký přítel a vše, co si tu chtěla vybudovat, je tím pádem ztraceno. Její let je však na poslední chvíli zrušen kvůli nepříznivému počasí, a Charlotte tak zůstane trčet na letišti. Pak se objeví Anthony. Kluk, který přijel s kyticí růží, aby překvapil svou přítelkyni, jenomže ta se s ním uprostřed letištní haly přede všemi rozejde. Následně se nešťastný Anthony a bezradná Charlotte sejdou na lavičce, kde dívku napadne, že by mohli Štědrý den prožít společně a věnovat ho toulání po New Yorku. Ona totiž touží studovat žurnalistiku a ráda by si odtud odnesla nějaký zajímavý příběh. Něco, co by trochu vylepšilo její současný názor na New York. Anthony je ale příliš zdrcený na to, aby se s cizí holkou potloukal po městě, a tak ji nechá sedět a odejde. Později se znovu sejdou v taxíku, který rozváží letištní cestující po městě. Anthony se drobet uklidní a nabídne Charlotte, že se tedy stane jejím zdejším průvodcem, pokud o to ještě stojí. Charlotte vytáhne z tašky knížku, kterou si předtím omylem koupila: Jak zapomenout na svého expartnera v deseti snadných krocích! Může jim tato obskurní příručka opravdu pomoci, aby zapomněli na své rozchody? Rozhodnou se to vyzkoušet, a tak po zbytek dne až do hluboké noci odškrtávají jednotlivé body a zažívají přitom humorné i náročné chvíle. Připletou se ke skupině postarších kolednic, navzdory zákazu se rozhodnou sáňkovat v Central Parku, dokonce si od bezdomovce koupí rozkošné štěně, které pojmenují Omylka a jež se stane jejich nerozlučným parťákem. To vše kouzelně dokresluje zasněžené vánoční velkoměsto v pozadí. Nakonec se ukáže, že se Charlotte a Anthony nedovedou jenom tak rozloučit…

Polibek v New Yorku je brožovaná kniha o rozsahu 240 stran, jejíž bílá obálka s řadou drobných fotografií vánočního New Yorku a zamilovaného páru vystihuje atmosféru příběhu. Ten je vyprávěn střídavě z pohledu Charlotte a Anthonyho. Třináct kapitol je označeno číslicemi, jménem vypravěče a konkrétním časovým údajem. Čtenář tak získá pocit, že se děj odehrává skutečně přímo v okamžicích, kdy čte – v průběhu několika hodin. Na konci následuje ještě Charlottin stručný epilog, poděkování s podrobnými informacemi o autorech a praktický slovníček seznamující s osobnostmi, místy a předměty zmíněnými v knize. Vysvětluje například, co je Bensonhurst, Bushwick, Hell’s Kitchen, Macy’s, kdo je Boris Johnson nebo Charlie Brown aj.
Knížka je určena čtenářům od dvanácti let. Osobně bych ji doporučila spíše čtenářkám, klidně i starším. Nejedná se o příběh plný akce, napětí a nečekaných rozuzlení. Je to čistá a nefalšovaná oddechovka, která zvlášť nepřekvapí, ale dozajista pobaví a dojme. Hrdinové jsou sice zdeptáni svými rozchody, ale neutápějí se v depresích víc, než by bylo snesitelné, naopak jsou schopní udělat si sami ze sebe legraci, a tak má čtenář pocit, jako by se New Yorkem procházel s přáteli, s nimiž se dokáže ztotožnit a kteří jsou mu sympatičtí.

Chtíc, aby spal, tak zpívala, synáčkovi;
Matka, jež ponocovala, miláčkovi.
Tak tuhle znám. Teda myslím. Zpívali jsme to na základce. Neurčitě pohybuju pusou do melodie, aby to aspoň vypadalo, že zpívám, a doufám, že si přitom vybavím text. Ale nepomáhá to. Vím, že tam padne něco o Bohu a o ráji a nejspíš snad taky o holubičkách.
Otočím se na Charlotte, která zpívá (a náhodou celkem dobře) a dívá se na mě pohledem, z něhož vyčtu něco jako To myslíš vážně? Ale no tak, děláš, jako bych neznal slova k státní hymně.
Vím, že druhá sloka končí slovy „tisíce hvězd“, takže zatímco se ostatní nadechují a Syreček obtěžuje tuhle část Deváté sólem na harmoniku, které klasická verze nepochybně postrádá, já se snažím rozpomenout, co bude následovat. Potom si ale řeknu, že na to kašlu, že si vymyslím vlastní slova a budu věřit, že se to ve zpěvu ostatních ztratí:
Chtíc, by spal, tak volala doktorovi,
předepsal prášky na spaní Ježíškovi…
Bez sebemenšího problému by mi to prošlo, jen kdyby ostatní taky zpívali. Jenže jsem se řídil podle toho, co jsem si z melodie sám pamatoval, a ne podle toho, jak Gladys diriguje – což byla velká chyba, protože Syrečkovo sólo ještě neskončilo –, takže jsem společně se svým nebassovým hlasem zkazil vánoční klasiku. Omylka se mi svíjí v náručí a vyje – nejsem si jistý, jestli se mě snaží doprovodit, nebo jestli protestuje –, a dokonce i Syreček už přestal hrát a civí na mě.
Přijdu si jako blbec a hovado v jednom – a pak Charlotte vyprskne a schová obličej do šály, co jsem jí koupil.
A v tom okamžiku mi celá tahle trapná situace připadá najednou jaksi v pohodě. (str. 86–87)

Zvláště první dvě třetiny příběhu jsou velmi uvolňující a příjemné. Poslední třetina se nese ve vážnějším duchu, kdy je třeba zabývat se i stinnými stránkami života, vyrovnávat se se skutečnými ztrátami. Samotný konec je ovšem zase poněkud odlehčený, a ačkoli je předvídatelný a navíc i maličko přitažený za vlasy, čtenář ho přijme s jakýmsi spokojeným klidem v srdci.

Abyste si Polibek v New Yorku opravdu užili, musíte přistoupit na onen základní nápad, že se zkrátka dva teenageři dovedou vykřesat z tvrdého rozchodu a ještě téhož dne se jeden do druhého zamilují. Anthony začne Charlotte srovnávat se svou bývalou přítelkyní Mayou. Ačkoli mu Maya velmi chybí a nejednou uvažuje o tom, že by jí odpustil a přijal ji zpátky, celou dobu poukazuje na to, v kolika ohledech je Charlotte lepší než ona. Nabízí se tedy otázka, proč měl Mayu vlastně tolik rád, když byla evidentně naprosto příšerná a nic moc hezkého tu o ní nepadlo.

Situace, které Anthony a Charlotte společně prožívají, přicházejí doslova jako na zavolanou, aby hrdinové mohli plnit jednotlivé kroky v příručce. Jistě, občas některý přeskočí nebo jej absolvují ve zjednodušené verzi, upraví si ho, přesto má čtenář chvílemi dojem, jako by se úkoly plnily skoro samy. Tato love story zkrátka není pro hnidopichy, ale pro ty z nás, kteří se chtějí odreagovat a trochu zasnít. Co jí bohužel skutečně ubírá na kvalitách, jsou četné překlepy a chybky. Chybějící -t na konci infinitivů, chaos v ji/jí, opakující se slova, to vše a mnohem víc kazí požitek z četby. Někdy se objevují vpravdě zmatené, nepochopitelné věty – a není to nervozitou hlavních hrdinů:

Kdyby ses mě před pár hodinami zeptala, jestli můžu bejt ještě někdy šťastnej, nejspíš bych se ti vysmál. Nikdy jsem se totiž nejspíš dneska hůř než dneska po… po tom, co se stalo odpoledne. (str. 216)

V poměrně krátkém příběhu, který by dle mého mohl být i propracovanější (závěrečné kapitoly mi připadaly zbytečně uspěchané), se podobných nešvarů vyskytlo skutečně až příliš. Přesto jsem ráda, že jsem knížce dala šanci, a jistě si ji někdy v budoucnu – o Vánocích – zase přečtu.

Související knihy

Riderová, Catherine

CooBoo, 2017