V říjnu 2017 měla svoji premiéru nová kniha Veroniky Hurdové „Krkavčí matka?“. Publikace vyšla jako druhý titul nakladatelství Dcera sestry.

Dnes (opět) poruším obvyklou strukturu svých recenzí, protože výjimečná práce si žádá zvláštní přístup. Když jsem si tuto knihu vybíral, neměl jsem žádnou konkrétní představu o tom, co bude obsahovat. Tušil jsem jen, že půjde o odlehčenou formu rad do života jednoho rodiče druhému, to vše s příslušnou dávkou satiry. Z anotace jsem ještě věděl, že by se mělo jednat o kompilaci původně blogových příspěvků autorky, ale nikdy před tím jsem o serveru s názvem shodným s titulem knihy neslyšel. A najednou tu kniha byla. Útlá, vázaná publikace, plná barevných fotografií, v rozsahu necelých sto třiceti stran. První dojem: vysoce pozitivní. Grafická úprava, výběr snímků, profesionalita jejich naaranžování – to všechno ve mně vyvolalo pozitivní emoce a podnítilo zvědavost. Jaký asi bude textový obsah?

Kdykoli se ke mně dostane první kniha pro mne dosud neznámého autora/autorky (ve smyslu „první, kterou jsem objevil / která si mne našla“), s nímž/níž ještě nemám žádné zkušenosti, nikdy dopředu nezkoumám, o koho jde, abych nebyl tou informací jakkoli ovlivněn. Chci vidět v první řadě text, pocítit samotný obsah, prožít si představený příběh nebo téma. Až po tomto procesu začínám zkoumat, kdo za dílem stojí. Jaká mohla být jeho/její motivace? Jaké nakladatelství a proč se vydání chopilo? O těchto souvislostech se zmíním za malou chvilku, jen co si povíme pár vět o tématu a obsahu publikace „Krkavčí Matka?“.

Závěrečná ediční poznámka tvrdí, že „Krkavčí matka?“ je sestavena z výběru toho nejlepšího, co autorka napsala. Povětšinou tedy jde o příspěvky uveřejněné na autorčině blogu. Pouze kapitolka následující představení „Slova Krkavčí matky na úvod“ s názvem „Jak přežít těhotenství. Pár fíglů pro nastávající matky, které se nechystají s dítětem porodit i mozek“ se objevila již v knize se stejným názvem v roce 2013. Mimochodem právě tato kniha je jednou z pěti tištěných knih, jež Veronika Hurdová zatím vydala. Zbývajícími třemi jsou „O naivním prasátku“, „Bylo nebylo doopravdy“ (stejné jméno nese pátá kapitola v titulu „Krkavčí matka?“), obě z roku 2016, a konečně titul z letošního roku „Moje milá smrti“. Kromě uvedených představila autorka ještě dalších pět čistě elektronických publikací: „10 triků, jak být úžasný rodič a nevypustit přitom duši“ (stejně označena je druhá kapitola v titulu „Krkavčí matka?“), „5 kroků, jak utišit svého malého vřeštícího paviána a neskončit přitom v base nebo Bohnicích“ (třetí kapitola „Krkavčí matky?“ nese stejné jméno), „Rarášku náš, proč nespinkáš?“ (označení i čtvrté kapitoly v knize „Krkavčí matka?“), „Obrázkové básničky pro malé měšťáky“ (pátá kapitola „Krkavčí matky?“ přejímá právě tento název) a konečně „Vyhoďte je z domu ven!“. Jak jsem uvedl během výčtu, mnohé z publikací se minimálně názvem shodují s názvy jednotlivých kapitol dnes představované knihy.

„Krkavčí matka?“ je psána lehce stravitelnou formou a neponechá nikoho na pochybách, proč je webový portál Veroniky Hurdové tak úspěšný. Autorka se v žádném případě nesnaží vloudit do přízně svých čtenářek a čtenářů, tuto službu za ni udělá právě upřímnost a otevřenost vlastního projevu. Jak lze asi tušit, hlavním tématem knihy je moderní pohled na problematiku výchovy potomků. Veronika Hurdová je určitě dostatečně zkušenou matkou tří dětí, aby mohla tuto stránku života okomentovat. Ne každý se asi v jejím na pohled (a zdánlivě) bezstarostném přístupu najde, ale účelem knihy není vnucovat, pouze sdílet. Sám jsem s několika názory nesouhlasil tak docela bezvýhradně, ale ve spoustě témat jsem se naopak našel. K řadě závěrů a rad, jež autorka zmiňuje, jsem si dospěl svým vlastním, nezřídka složitým sběrem zkušeností a v těchto případech jsem cítil hřejivé rodičovské souznění.

Zvláštní pozornost si zaslouží dvě poslední kapitolky. První s názvem „Bylo nebylo doopravdy“ představuje tři klasické pohádky modifikované tak, aby se více přibližovaly realitě dnešního světa a přiměly děti k zamyšlení. Proto také každá končí sadou otázek. Poslední kapitolka s názvem „Obrázkové básničky“ pak dává všem zájemcům ochutnat pět básniček s obrázky nahrazujícími některá slova. To vše cílí s obvyklou lehkostí na v současnosti populární témata, opět ve snaze děti snáze vtáhnout do dění současného světa.

O fotografiích, jimiž je kniha protkána, jsem se již okrajově zmínil. Řada z nich pochází z autorčina archivu, ale mnohé vznikly právě pro účely této publikace. Kromě nich se mými skutečnými favority staly i dětské kresby, jež na několika místech text i snímky doprovázejí. Celkově kniha působí velice svěže, lákavě a přitažlivě – a jistě to nebude jen záběry usměvavé maminky. Do publikace je vložen také samostatný arch s deseti hesly „Jak být úžasným rodičem“. To pro případ, že se v knize zhlédnete a bude si chtít těchto deset stěžejních připomínek připíchnout někam, kde je budete mít neustále na očích.

Mně osobně nová kniha Veroniky Hurdové naladila velice pozitivně. Když jsem pak pátral po tom, kdo paní Veronika vlastně je (viz poznámka o „nových“ autorech výše), musel jsem navíc hluboce smeknout nad tím, jak si dokázala zachovat svůj humor i navzdory osudovým ranám, o nichž mi ale nepřísluší zde hovořit. Co se tedy mne týče, zcela jistě se plánuji seznámit nejen s autorčiným blogem, kam jsem již nahlédl, ale i s její ostatní tvorbou, zvláště s předposledním vydaným titulem. K tomu ale budu potřebovat sebrat odvahu stejně, jako ji v sobě nalezla ona, aby jej představila světu.

Související knihy

Hurdová, Veronika

Dcera sestry, 2017