Čtenáři, kteří si oblíbili román Doppler norského spisovatele Erlenda Loea, jistě s napětím očekávali jeho pokračování s názvem Náklaďáky Volvo. Neznalost prvního románu při četbě této knihy ale není na závadu, jelikož Náklaďáky Volvo jsou velmi volným pokračováním, a kromě Dopplera, jeho syna Greguse a losa Bonga, je všechno úplně jinak. Autor ještě více popouští uzdu své fantazie, tentokrát na cestě Švédskem.

Erlend Loe se narodil v roce 1969 a v současnosti patří mezi významné osobnosti norské literární scény. Bývá označován za zřejmě nejvýznamnějšího autora tzv. nového naivismu, směru, který se objevil v literatuře v posledním desetiletí dvacátého století.  Loe knihy pro děti, scénáře a samozřejmě romány. Jeho díla byla přeložena do více než 37 jazyků a získal za ně řadu ocenění. Autor píše vtipně, lehce, srozumitelně a má oblibu v podivínech, kteří reflektují svůj vztah k světu v nejrůznějších způsobech a formách.

Znalce děl Erlena Loea jistě nepřekvapí, že v Náklaďácích Volvo posune hranici lidských osudů zas o kousek dál a donutí čtenáře se zasmát naprosto absurdním situacím, do kterých se mohou dostat snad jen Loeovy postavy. Popravdě, v Náklaďácích Volvo si autor se svými čtenáři hraje. Jako by to ani nebyla kniha, které by se měly prodat tisíce výtisků. Naopak dává nahlédnout čtenáři do světa, který má pouze spisovatel, protože pouze on může se svými postavami vytvořit cokoliv, může je uvést do situací, ve kterých si je ani v nejbujnějších snech čtenáři nepředstaví. Jindy se čtenáři rozmlouvá a dopředu oznamuje, co jim provede. Kdy je povodí takříkajíc za fusekli a kdy to s nimi myslí vážně. A tak v knize není čtenáři blízký jen Doppler, ale i samotný autor, který je tentokrát součástí románu stejně jako jeho hlavní postava.

Hned z úvodu knihy je poznat, že se jedná o knihu netradiční. Ani po téměř padesáti stránkách čtenář stále nenarazí na hlavního představitele. Dopplerovo pokračování plyne bez něj. Kde je Doppler, který utíká z norských lesů a chce zjistit, jestli se ve Švédsku žije lépe? A kde je Bongo, více než roční los, kterému Doppler zabil matku, protože měl hlad a musel se najíst? A Gregus? Co přimělo Dopplera vzít svého syna tak daleko od jeho matky a dvou sourozenců? Těžko říci.

Čtenář místo toho poznává Maj Britt, zbavenou práva vlastnit andulky. Maj Britt je přes osmdesát, je to potížistka, která dokáže vytěžit výhody z každé situace, ale není nikterak zapšklá. Našla totiž recept na své neduhy. Špatně chodí a dlouho trpěla bolestmi, ale pak objevila marihuanu. Od té doby nespí skoro vůbec, ale tuto kouzelnou rostlinku dokáže zamíchat takřka do čehokoliv. Maj Britt také provozuje vlastní webovou stránku a dost se jí daří.

Anton von Borring je Maj Brittin soused. Anton Von Borring je skaut, následovník Baden-Powella i mnoho let po tom, co už aktivně nikoho ke skautství nevede. Borring nikdy nespí v posteli v ložnici. Zpravidla nocuje na zastřešeném balkóně. Vlastně celý život spal venku, minimálně ve více než 25000 případech. Anton miluje ptáky, je jejich vášnivým pozorovatelem a toto pozorování je činnost, pro kterou je schopen zapomenout na vše ostatní.

Po zmíněných padesáti stránkách se objevuje Doppler. Je to Nor. Za ním kráčí los Bongo a na potahu jím taženém leží Dopplerův syn Gregus. Den se chýlí ke svému konci, a Doppler proto hodlá někde složit hlavu a pořádně se vyspat. To ještě netuší, že si k noclehu vybral zrovna Maj Brittin dům. A Maj Britt nemůže už dlouho pořádně spát a navíc si nemá s kým povídat. Je sice stará, ale to neznamená, že si nemůže ještě pořádně užít a taky změnit svět.

Dějová linka zní opravdu takto absurdně, ale situace, do kterých se postavy v knize dostávají, zas tak absurdní nejsou, nebo by být nemusely, a rozhodně stojí za zamyšlení. S tímto spisovatelem to nebude těžké, čtenáři přinese nejedno překvapení.

Náklaďáky Volvo jsou příjemnou, vtipnou a oddychovou knihou. Nikdo se v ní nebere vážně, včetně samotného autora. Proto stojí za úvahu, zda něco z této knihy ve svém životě nepostrádá každý čtenář. Nicméně, jaké důsledky bude mít toto Dopplerovo putování, odhalí nejspíš až třetí román Konec světa, tak jak ho známe. A už podle názvu se zdá, že Doppler možná ošklivě narazí, nebo snad ne? To ukáže začátek roku 2018.

Ukázka z knihy Náklaďáky Volvo:

Doppler bez dechu vybíhá z lesa a zastavuje, když v tom uvidí, jak na kameni odpočívá vysmátá Maj Britt a právě si balí joint značné velikosti. Doppler si uvědomí, že jí trochu závidí. Maj Britt dokáže v životě jaksi ignorovat mnohé konvence a pravidla, která se Doppler snaží ignorovat také, jenže pro něj je to práce, něco, na co musí neustále myslet, musí se tužit, aby nebyl pilný, zatímco v případě Maj Britt lze hovořit o reflexech. Maj Britt jedná s naprostou samozřejmostí. Možná musí člověk zestárnout, aby to dokázal stejně nepilně a atraktivně jako ona, stihne si Doppler pomyslet, než zaznamená, že se něj Maj Britt zeširoka usmívá a vyzývá ho, aby k ní přistoupil blíž a ona ho mohla pořádně obejmout.

Nechává se obejmout a usedá vedle ní. Maj Britt si připaluje a oba tam sedí a posílají si tu obří věcičku mezi sebou a zpočátku má Doppler strach, že to objetí byla jenom finta a že se ho Maj Britt záhy začne vyptávat, kde byl a proč se nevrátil, jak bylo domluveno, a on se bojí, že by mohla vzniknout bolestná hádka, při níž by Maj Britt získala pocit, že pro Dopplera není dost dobrá a tak podobně, ale Maj Britt jen sedí, usmívá se a neříká nic. Nakonec se jí musí Doppler sám od sebe omluvit, že se vypařil, ale jeho život nabral nový směr, nebo jak by to měl říct, a že nyní bydlí u von Borringa a složil skautský slib. (str. 185)

Související knihy

Loe, Erlend

Kniha Zlín, 2017