Jak to tak bývá, vše začalo dost nevinně – povšimla jsem si, že kamarád píše plnicími pery, a tak jsem si říkala, že to taky zkusím, abych zjistila, co na tom teda má. Jelikož jsem člověk, který si informace rád shání sám, našla jsem specializované fórum, které oplývalo dokonce vláknem pro nováčky, takže jsem si pročetla příspěvky a… šla nakoupit na eBay nějaká levná čínská pera, protože ta stojí pár kaček, a když nebude výsledek podle mých představ, plakat nad finanční ztrátou nebudu.
Následovaly první návštěvy jednoho pražského specializovaného obchodu, a protože k perům patří i inkousty a zápisníky, šlo už pak všechno ruku v ruce. I když mám nesmírně ráda modrou, můj první moderní inkoust byl rudý. Tu lahvičku mám dodnes, ještě nespotřebovanou.

Zlom však nastal nákupem jednoho stařičkého, naprosto úděsně zdemolovaného Centropenu, pro který mi kamarád kamaráda našel člověka, co pero opraví. Když mi dotyčný řekl náklady na opravu, protočila jsem v duchu panenky, ale přijala, neb jsem mu věřila, že rekonstrukce za to stojí. A nelhal. Toto pero, mé první starožitné, je bez uzardění mým nejmilejším. Funguje bez problémů celé ty dva roky a řeknu vám, je to hrozně příjemný pocit psát něčím, co bylo vyrobeno před více než šedesáti lety a s mírnou pomocí to přečkalo do jedenadvacátého století.
A pak se strhla lavina. Na aukčních portálech jsem sháněla, co se dalo, někdy v dobrém stavu, někdy v horším, ale což, mám člověka, co neduhy opraví a pero bude zase sloužit svému účelu. Protože, přátelé, pero je nástroj denní potřeby, a i když jsem za své kousky nedala malé částky (což je takové to nutné zlo všech koníčků), své svěřence tahám po světě a chci, aby psali a plnili účel, pro který byli vyrobeni. Mou láskou se tak na dlouhé měsíce stala československá pera, protože, a to je třeba připomínat, my jsme vyráběli moc krásné kousky! Perleťové Centropeny, elegantní Ripety, a pokud bychom se ponořili do výkladu o předválečné výrobě per, rozrostl by se tenhle článek na několik dílů. Tento svět je velký a já z něj probádala sotva pár metrů čtverečních.

S jídlem roste chuť a moje mysl pásla po vědomostech. Učení je nikdy nekončící proces a ani u tohoto koníčku není výjimky. Proto jsem začala studovat historické informace, technické informace a začala vstřebávat různé termíny s tématem spojené – co je páčkový systém plnění, jak vypadá safety pen, jak se píše s flex hrotem, co je eyedropper, kdy byla založena firma Kaweco, kdy byl vyroben první Parker Duofold a další a další úžasné věci, které vám kousek po kousku otevírají krásný, ne nový, ale starý svět, na který spousta lidí zkrátka zapomnělo. Protože prim dnes hraje počítač a v ručním psaní propiska. A přitom pero šetří nejvíc vaše zápěstí, protože nepracujete s tlakem, ale kapilaritou. Správně seřízené navíc položíte na papír a píšete jako po másle. A pokud se nechcete znečišťovat inkoustem, jsou tady pořád bombičky. Narazíte a píšete.

Při všem tom shromažďování per a vědomostí jsem zjistila, že zatímco v zahraničí jsou mezinárodní komunity penmaniaků naprosto normální záležitostí, ba co víc, existují i lidé, co o perech i inkoustech mluví na YouTube, tady bylo ticho po pěšině. Kontinuálněji tady nikdo o perech, krom specializovaného fóra, nic nepublikoval. A jelikož jsem, co se týče psaní (možná neprávem), silná v kramflecích, začala jsem o tomhle tématu vést blog. Moderní pera, vintage pera, zápisníky, inkousty. To je teď můj svět a já si ho užívám, fotím ho, píšu o něm a dle odezvy nakonec nejsem sama, kterou to zajímá. Tak trochu logickým vyústěním je i recenzní spolupráce s oním pražským specializovaným obchodem.
Logicky se nabízí otázka: „Když máš tolik per, co s nimi píšeš?“ Teď už vlastně skoro všechno. V práci zápisy z porad, do svého soukromého občasníku postřehy a komentáře aktuálních událostí, do jiného sešitu zase synopse povídek a románů… a samozřejmě dopisy! Tak trochu nepravidelně si koresponduju s několika kamarády z různých koutů republiky a s potěšením zjišťuji, jak moc na ně mám vliv, protože jich pár začalo psát plnicím perem taky.
Mně osobně nejvíc tluče srdce pro veterány, ale moderní pera používám také. Koneckonců, dnes si z nabídky výrobců můžete vybrat spoustu možností. Pera elegantní i designově výstřední, barvy mnoha odstínů, rozličné materiály a hlavně různé šířky hrotů. Širší pro písmo rozmáchlejší, užší pro drobnější rukopis. Navíc dobré pero nemusí stát desítky tisíc. Tam už spíš investujete do vzácných materiálů, ze kterých je pero vyrobeno. To bývá hájemství luxusu a limitovaných edic. Ale dobře psát by mělo i pero za pětistovku.

Máte-li touhu s perem začít psát nebo se k němu vrátit, není nic, co by vám bránilo. A že nemáte pěkný rukopis? Tomu peru je to jedno, a čím víc budete psát, tím víc si ho budete zlepšovat. Pokud najdete nějakého zaprášeného veterána po rodičích či prarodičích, nevyhazujte ho. Je-li provozuschopný, naplňte jej inkoustem a pište. Pokud ne, doporučuju nechat si ho opravit a psát s ním potom. Vaše jemná motorika i zápěstí, byť to prvně asi bude trochu bolet, vám po čase poděkují.

Vendula Brunhoferová (* 1982)

Narodila se v Praze, vystudovala obor knihkupec, psala recenze pro Fantasy Planet a web XB-1. Její románovou prvotinu Čas oblevy vydal v roce 2017 Brokilon v edici Evropská space opera, nyní autorka pracuje na druhém románu s prozatímním názvem Hladový národ. Krom psaní literatury se dlouhodobě věnuje blogování okolo starožitných i moderních plnicích per na stránkách www.penmania.bloger.cz a balkonovému zahradničení.

Související knihy

Brunhoferová, Vendula

Brokilon, 2017