Recenze knihy V šedých tónech (Ruta Sepetysová)

Nekonečná touha přežít

7.10.2017 Eva Korytářová Bez komentáře

Než přišla do Litvy sovětská vojska, Lina snila o tom, jak půjde na uměleckou školu. Teď její otec zmizel bůhvíkde, máma tříští o zem milovaný porcelán a Lina si začíná uvědomovat, že už nic nebude jako dřív.

Román V šedých tónech Ruty Sepetysové (rozhovor s autorkou zde) zachycuje obsazování Pobaltí sověty. Americká spisovatelka s litevskými kořeny v něm čtenářům připomíná téměř zapomenuté události, k nimž došlo během druhé světové války v zemích, o nichž se nikdy moc nemluvilo.

Oproti jiným autorkám, jež se raději ve svých románech věnují lehčím tématům, se Sepetysová prostřednictvím svých knih snaží čtenáře seznámit s méně známými historickými fakty, která young adult literatura běžně opomíjí. Příkladem jsou toho i autorčiny další romány, jež nakladatelství CooBoo vydalo v češtině, a to Potrhaná křídla situovaná do New Orleans padesátých let, nebo Sůl moře mapující nejhorší lodní katastrofu v dějinách lidstva.

Hrdinové, které Sepetysová ve svých knihách stvořila, musí kromě běžných starostí čelit také okolnostem, s nimiž nic sami nezmůžou, a jedinou cestou, jak je přežít, je zatnou zuby a upínat se na budoucnost.

Právě s tím má velké zkušenosti hlavní hrdinka románu V šedých tónech, patnáctiletá Lina. Společně s matkou a desetiletým bratrem Jonasem je sověty nahnána do „dobytčáku“ a převezena na krutou Sibiř. Dívka ani její rodiče nikomu nic neprovedli, jen jejich vzdělání a tzv. lepší původ je dle sovětské armády dost dobrým důvodem, proč mladou rodinu zcela zničit.

Matka vytáhla z kapsy svazek rublů a opatrně ho důstojníkovi ukázala. Sáhl po něm a pak matce něco řekl a kývl hlavou. Ta vystřelila rukou vzhůru, strhla si z krku přívěsek a vtiskla ho muži do ruky. Ale ten pořád nevypadal spokojeně. Matka dál mluvila rusky a vytáhla z kabátu kapesní hodinky. Poznala jsem je. Byly po jejím otci a v měkkém zlatě vzadu bylo vyryté jeho jméno. Policista po nich chňapl, pustil Jonase a začal křičet na lidi vedle nás.

Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek.

Lině v nejtěžších chvílích jejího života pomáhají obrázky, které nejprve kreslí jako zprávy pro své otce, ale později je začne přijímat jako svou vlastní výpověď o tom, co všechno musela se svou rodinou vydržet.

„Vzpomněla jsem si, jak táta mluvil o tom, že Stalin zabral zemědělcům půdu, nářadí i zvířata. Pak jim nakázal, co mají pěstovat a kolik za to budou dostávat zaplaceno. Připadalo mi to absurdní. Jak si může Stalin prostě vzít něco, co mu nepatří, něco, pro co ti lidé pracovali celý život? „To je komunismus, Lino,“ řekl mi na to otec.

Žena na matku cosi zakřičela, zavrtěla prstem a zakroutila hlavou. Vyšla ven.

Byli jsme v kolchozu, na kolektivním statku, a já se měla začít starat o řepu.

Řepu jsem nenáviděla.

Ačkoliv román V šedých tónech pokrývá velmi náročné téma, autorce se ho podařilo zachytit nevinnými očima dospívající dívky, a díky tomu ho napsat srozumitelně i pro mladší čtenáře. Najdeme v něm i několik střípků naděje, například ve chvílích, kdy lidé, jež se na začátku cesty na Sibiř ani neznali, si začínají pomáhat a drží při sobě. A to je jedno z hlavních poselství, jež autorka svým čtenářům předala.

Doporučení:

Share