Mohu říci, že jsem svým nejpilnějším a nejmilejším čtenářem. Ale nejsem sám, vím alespoň o třech dalších čtenářkách. Jedna mi dokonce řekla, že patřím mezi její dva nejoblíbenější české autory. O její přízeň se se mnou dělí ještě paní Halina Pawlowská. S tou se dá pobývat na první příčce žebříčku popularity vcelku pohodlně.
Kritika je podle jednoho naučného slovníku definována jako činnost, která posuzuje umělecké dílo, vytýká jeho chyby a uvádí přednosti. Má naznačit, jak chyby odstranit. Má být jasná a srozumitelná. Tedy konstruktivní, ale ne odrazující, či dokonce zničující. Nechám na pokoji profesionální kritiky. To by se mi nemuselo vyplatit. Tvrdit, že mi na jejich názoru nezáleží, je nesmyslné. Negativní posudek na mne působí totiž opravdu velmi negativně. Mne zajímají hlavně názory čtenářů. Některé jsou vskutku podnětné. Jeden známý mi vytkl, že se mu to nezdá. Zeptal jsem se: Co? No, řekl, gramaticky mi to nesedí. Je tam moc čárek. Na dotaz, z čeho tak soudí, řekl, že je tam vidí a je jich podezřele moc. Zřejmě nečetl nic od W. Faulknera. Ten má souvětí na několik stránek, čárek nepočítaje. Když ho čtete v originále, tak je tam čárek a háčků méně. Ale to bude asi tou angličtinou. Asi by bylo zajímavé číst ho v polštině. Samá spřežka, Jan Hus by žasl, se spřežkovou jízdou až do Varšavy zřejmě nepočítal.
Jiný lidový kritik mi řekl, že to nemá valnou literární hodnotu. Po celou četbu knihy se musel smát, a to není ono… no… asi bych měl radši napsat něco opravdového. A nemá to ani tvrdý obal a papírovou obálku. A ta cena. Dvě stovky denně prokouří a minimálně stovku propije. Na literaturu mu fakt nic nezbývá. To má logiku. Ti bohatší potenciální čtenáři nemají na četbu zábavné literatury čas. Navíc je zábavná literatura nebaví. Nejvíce nadšené jsou dámy. Ty si knihu koupí a přečtou, a dokonce vezmou další pro potomstvo, sousedy a hodně z nich ji zakoupí jako dar pro své zubní lékaře. Dále je zajímavé, že se každému čtenáři líbí jiná ze třiceti povídek. Největší ohlas pak vzbudila knížka ve vědeckých knihovnách v Olomouci a na Kladně. A pak, že jsou vědci suchaři.
Já osobně kritický k nikomu a ničemu nejsem. Umění nerozumím. Mně se kniha, obraz či nějaká hudba prostě jen líbí nebo ne. Nedovedu vysvětlit proč. V jednom se ovšem ztotožňuji s naším nejuznávanějším literárním kritikem F. X. Šaldou, který též nepochopil Haškova Švejka a označil ho za bezduchou slátaninu. Nu a na závěr jeden citát K. Čapka: Literární kritik je člověk, který radí autorovi, jak by knihu napsal on, kdyby to ovšem uměl.

Daniel Čechura

Daniel Čechura (* 1953) je zubní lékař ve výslužbě a autor povídek ze života, které vydává v květnu 2017 ve sbírce Čeho se bojí zubař. Narodil se v Praze, vyrůstal na Žizkově. V Kutnohorsku, jeho oblíbeném kraji, tvořili nejlepší čeští spisovatelé, mj. Jaroslav Vrchlický, Josef Kajetán Tyl, Karel Havlíček Borovský a nyní také sám Daniel Čechura. V roce 2009 vydal knížku pro děti Pohádkov, v současnosti připravuje k vydání její volné pokračování s názvem Školákov. Na podzim 2016 založil se synem rodinnou společnost Pohádkov s.r.o. a Galerii Pohádkov. Více informací naleznete na stránkách www.pohadkov.com.

Související knihy

Čechura, Daniel

Pohádkov s.r.o., 2017

Čechura, Daniel

Agentura KRIGL, 2009