Jane L. Rosenová nepatří mezi zavedené americké autorky. Spíše by se dalo říct, že jde o začínající autorku, která si svoji první knihu (The Thread, 2013), vydala sama. Ovšem hned její další příběh s českým názvem Malé černé a devět žen se stal vpravdě bestsellerem a podle oslavných ohlasů na internetu i v knize samotné, je prostě nemožné jej minout, máte-li rádi romantické příběhy.

Na chválu ze všech stran moc nedám, raději si svůj názor utvářím sama, ale musím říct, že po přečtení nelze než souhlasit. Malé černé a devět žen je originální kniha, která rozhodně není kopií „Lásky nebeské“, ale přesto je jí velmi blízká a potěší právě ty čtenáře, kteří upřednostňují šťastné konce a milují humor. Navíc však má pevný rámec: příběh Morrise Siegla, devadesátiletého tvůrce střihů šatů značky Max Hammer. Ten po pětasedmdesáti letech se svojí prací končí. Loučí se víc než dobře: jeho malé černé se staly hitem sezóny! S jejich uvedením na New Yorkském molu začínající modelkou děj začíná a slavnostní rozlučkovou večeří končí.

Středobodem všech jednotlivých příběhů je třetí patro obchodního domu Blomingdalle´s v čele se zkušenou vedoucí dámského oddělení Ruthie a samozřejmě šaty samotné. Jako by stačilo si je obléknout a už se jako dotekem kouzelného proutku mění lidské osudy. A je jedno, jestli si šaty dotyčná zakoupí, vypůjčí či jen vyzkouší. Takové dámské oddělení, to je přímo zřídlo příběhů a osudů. A Ruthie byla u toho.

 „Šaty šiju už pětasedmdesát let. To znamená, že už pětasedmdesát let přináším ženám štěstí. Pětasedmdesát let se díky mně dospělé ženy točí před zrcadlem jako malé holky. Pětasedmdesát let se díky mně mladé dívky dívají do zrcadla a poprvé v něm vidí ženu. Díky mně lezou mladým mužům oči z důlků. Díky mně lezou starým mužům oči z důlků. Protože tohle ty správné šaty dokážou. Dokážou, že se obyčejná žena cítí neobyčejně.“ (str. 218, Morris Siegl, 90 let)

Vyprávět by mohla třeba příběh o Popelce, která na svého prince čekala osmnáct let. Nebo o dívce, která po ukončení vysoké školy nemohla najít práci a její osud změnila jedna fotografie v malých černých. A že jedna nafoukaná intrikánka skončila v pekle, které otevřelo tlamu přímo před obchodním domem, ale přesto jí zakoupené malé černé udělaly někoho jiného šťastným. Příliš pohádkové? Ale kdež, realita všedního dne podle Jane L. Rosenové.

Když už ale k vašemu srdci někdo promlouvá, je těžké dát ho někomu jinému. Abych odtrhla oči od Arthura, musel by mě někdo praštit baseballovou pálkou, a abych řekla pravdu, nikdo s dostatečným švihem se neobjevil. (str. 74, Felicia, 52let)

Kniha je pojata trochu nezvykle – každá kapitola má v nadpisu nejen název, ale i jméno a věk toho, kdo ji vypráví. Vypravěči se střídají, chvíli mají slovo ženy, chvíli muži, i proto je příběh velmi rozmanitý. Styl je vždy přizpůsoben věku a charakteru vyprávějícího, takže si připadáte jako v obchodním domě, v němž se schází rozmanitá společnost. Dohromady však ony úlomky děje dávají celistvý romantický příběh, u něhož je dovoleno snít s otevřenýma očima.

Zkrátka dle mého je to kniha, na níž si snadno vypěstujete závislost asi jako na čokoládě – je dobrá i po troškách a bude vás nutit si vzít/přečíst ještě další a další dílek. Nebo ji zhltnete na posezení a druhý den opět. Ne ke každé knize se vracím, stejně jako nemusím každý film vidět dvakrát, ale k Malým černým a devět žen vydaným nakladatelství Metafora se určitě vracet budu, minimálně vždy, když zatoužím z toho bláznivého každodenního shonu utéct k příjemné inteligentní romantice…

Související knihy

Rosenová, Jane L.

Metafora, 2017