Knihu Zasluhuje zemřít autorky Lisy Jackson
vydalo nakladatelství Domino v edici Napětí.

Kapitola 1

Medvědí Brod, Montana
Leden

Tohle musí být ono.
Jessica Williamsová se zadívala na polorozpadlou chajdu a s námahou polkla. Ano, doufala, že najde místo na samotě, kde bude moci spokojeně žít bez dotěrných pohledů zvídavých sousedů, ale tahle chata daleko překračovala pojem rustikální. Střechu pokrývaly polštářky mechu, veranda se propadala, okapy byly zrezivělé. Alespoň že okna nebyla zatlučena prkny, a dokonce viděla cosi jako garáž. Všechno nyní ale bylo zasypáno téměř třiceti čísly sněhu. Upřímně pochybovala, že chata disponuje centrálním topením. Kdyby očekávala ráj na zemi, byla by zklamaná.
To bylo špatné.
Alespoň na určitou dobu se tohle drobné, osmdesát let staré staveníčko nacházející se hluboko v lesích pohoří Bitterroot stane jejím domovem, ať se jí to líbí nebo ne.
„Nelíbí,“ pomyslela si, když skočila do bělostného sněhu z kabiny svého stařičkého SUV, chevroletu, který měl na tachometru už více než tři sta tisíc kilometrů. Vzduch byl čistý a studený, sníh na povrchu namrzl a další už nepadal. Posledních osmdesát kilometrů její dlouhé cesty blikala kontrolka motoru jejího starého tahoe, ona to však ignorovala a jen se modlila, aby se na místo dostala, než se ten starý krám začne přehřívat nebo dokonce klekne úplně. K cíli dorazila po téměř šedesáti hodinách namáhavé cesty, kdy přežívala jen díky energetickým tyčinkám, tortillovým chipsům, Red Bullu a balené vodě. Byla k smrti unavená, ale zastavit nemohla. Ještě ne.
Ohlédla se za svůj vůz k místu, kterému jen s velkou nadsázkou mohla říkat příjezdová cesta. Vlastně to byla pěšina mezi stromy, která byla právě tak široká na to, aby se na ni vešlo auto. Jednolitou sněhovou pokrývku narušovala jen dvojice stop po pneumatikách, což byl jediný důkaz, že chatu někdo obývá.
Jessica Williamsová, připomněla si. Ta tady bydlí. Jessica Williamsová je nyní tvoje jméno. Moc se jí ale nezamlouvalo. Bylo jako hrubý kabát, který ji štípal na holé kůži, ale musela ho chtě nechtě nosit.
Ještě než začala vykládat, vkročila do neporušeného sněhu, došla až k polorozpadlé verandě a vystoupala po dvou schůdcích. Na verandě ležela několikacentimetrová vrstvička nafoukaného sněhu, z níž vykukovaly zčernalé uschlé listy.
Vsunula klíč do zámku. Kdyby byl zarezlý, jak se obávala, měla by velký problém. Ještě větší problém, připomněla si v duchu. Klíč zkusila, ten se ale v zámku zasekl a nešlo s ním hnout. Začala jím rychle lomcovat. „No tak, no tak,“ šeptala a vzrušený dech se na studeném vzduchu měnil v obláčky páry.
Tuto chatu koupila přes internet a s majitelem, který bydlel v jiném státě, uzavřela jen jednoduchou smlouvu. Zaplatila mu předem v hotovosti, otázky omezila na základní minimum. Nyní jen doufala, že prodejce dodrží svou část dohody.
Naposledy se ze všech sil pokusila otočit klíčem. Zámek naštěstí povolil a jí se podařilo dveře otevřít.
„Ach jo,“ vydechla, když se podívala dovnitř. Stiskla vypínač hned za dveřmi, ale nic se nerozsvítilo. Vrátila se do SUV pro baterku a kufr na kolečkách, které jí byly ve sněhu zcela zbytečné. Dovlekla kufr zpět na verandu a otevřela dveře. Zapnula baterku a přejela kuželem světla po vnitřku chaty, kde to vypadalo, jako by tam nikdo nebyl minimálně deset let. Ve vzduchu cítila zatuchlinu a prach. Namířila baterku na staré dvojkřeslo s vybledlými neforemnými polštáři a odřeným dřevěným rámem. Před ním stál konferenční stolek. Povšimla si dále houpacího křesla se zcela zničeným polstrováním, které stálo vedle kamenného krbu, na jehož komíně určitě v létě hnízdili ptáci. Kouřovod bude nejspíš ucpaný hnízdy a na netopýry nechtěla raději ani pomyslet.
„Sen každého kutila,“ pronesla nahlas. V tomhle ohledu tedy inzerát nelhal. I popisek „Ráj skutečného lovce“ byl docela přesný. Chata i její okolí byly ve zbědovaném stavu. Podle toho, čeho si stačila všimnout, byly jejími jedinými obyvateli posledních iks let jen myši a další podobná havěť, a tak trochu se obávala, že až v kuchyni otevře linku, vyskočí na ni mýval nebo něco ještě horšího.
V tomto bodě se však mýlila, jelikož v kuchyni žádná linka nebyla. Vybavení sestávalo ze stolu stojícího vedle stařičkých kamen na dřevo a prázdného místa, kde se dříve nejspíš nacházela lednička. Kompletní vybavení domácnosti, které inzerát sliboval, zkrátka chybělo. Požadovala jen tekoucí vodu, elektřinu, odvod odpadu a mobilní síť, v ideálním případě s internetem. Nyní se zdálo, že z těchto základních výdobytků moderního světa nebude mít nic.
„Nádhera.“ Připomněla si však, že ta nejdůležitější vlastnost a zásadní požadavek byla odlehlost, a té se jí dostalo měrou vrchovatou. „Paráda,“ vydechla zklamaně, ale zarazila se.
Zkusila záchod. Samozřejmě nešel spláchnout, ale když pod nádrží zkusmo otočila několika ventily, voda začala téct. To bylo dobré znamení. Bála se, že trubky prorezly nebo zmrzly. „Zázraky se tedy přece jen dějí.“ Znovu zkusila spláchnout a voda poslušně sklouzla flekatým špinavým potrubím přímo do mísy. Fungovalo to. A fungovala i baterie nad umyvadlem, byť byla voda studená jako led.
To prozatím stačí.
Prohlédla si i zbytek chaty, který sestával z kuchyně, ložnice, koupelny a stísněného podkroví pod prověšenou střechou. Zadní veranda nabízela výhled na potůček klikatící se mezi jedlovci a jedlemi, které lemovaly jeho břeh. Byl téměř zamrzlý a jen drobná mezírka uprostřed prozrazovala, že v něm nějaká voda teče.
V chatě neviděla nic, co by napovídalo, že v ní je ústřední topení s kotlem. Našla jen kerosenový teplomet a samozřejmě krb z říčního kamene s řádně očouzeným ohništěm. „Domove, sladký domove,“ pomyslela si když prošla vnitřkem opět ven. Potřebovala vyklidit tahoe, uklidit, zatopit a zkusit se nachystat na noc.
Když vyšla na verandu, povšimla si, že se pomalu začíná smrákat a po malé mýtině se rozeběhly dlouhé stíny. Z oblohy se pomalu začaly snášet vločky a zakrývat dvojitou stopu, kterou její vůz vytvořil, když dobrých třicet kilometrů odsud sjela z hlavní cesty a začala šplhat mezi kopce v blízkosti Medvědího Brodu.
Výborně.
Tady budu určitě v bezpečí, pomyslela si a přejela pohledem po okolních lesích. Tady ji nemůže najít. Určitě ne. Dokonale za sebou zametla stopy. Znovu se zadívala na koleje, které její SUV vytvořilo ve sněhu. Najednou měla pocit, jako by to byly velké červené šipky ukazující přímo k jejímu novému útočišti. A co hůř, celou dobu měla dojem, jako by ji někdo sledoval, i když ve zpětném zrcátku neviděla žádný vůz několik kilometrů.
Jak se nad zasněženou krajinou začala snášet noc, do srdce jí vstoupila paranoia. Pořád měla pocit, jako by jen krůček za ní někdo byl. A ten někdo byl připravený kdykoliv udeřit a podříznout jí hrdlo. Mimoděk si sáhla na krk a připomněla si, že v Medvědím Brodě má přátele, na které se může spolehnout.
A co si asi tak počnou, když tě najde? Nemůžou tě zachránit, Jessico, a ty to víš. Nikdo tě nezachrání.
Zmocnila se jí beznaděj. Krajinou se rozeběhl poryv studeného větru, který rozkomíhal větve stromů a zavířil kolem tenkých stěn stařičké chaty.
Seber se! Ochránci práva v Medvědím Brodě prý byli úplně jiní, než na jaké byla zvyklá. A šerifa považovala za rozumného muže s pevnými zásadami a schopností oddělit fakta od báchorek.
Dan Grayson jí určitě pomůže.
Bude muset.
Zatnula zuby a pokusila se zahnat obavy. Jessica si z auta vyndala spací pytel, polštář, batoh, prázdnou termosku a lahev s vodou, která se s půlkou sáčku sušeného masa a hnědnoucím banánem měla stát její večeří. Zadívala se zamyšleně do obývacího pokoje a hledala skrýše. V zadním rohu krbu byl větrací otvor, který k ohništi pouštěl vzduch, když se otevřel. Tento prostor by mohla využít jako úkryt pro předměty, které chtěla mít v bezpečí a nemusela je mít nutně po ruce. Kdyby ji chtěl někdo vyloupit, mohla by tahle skrýš fungovat jako návnada. Sem schová sadu falešných dokladů, které používala v Denveru. Ale to jí nestačilo. Rozhlédla se po dalších možnostech úkrytu a nakonec se rozhodla, že nejlépe udělá, když odstraní část obvodové lišty, vydlabe do dřevěné stěny díru a pak lištu zase vrátí na místo. Do vzniklého úkrytu schová další dokumenty a peníze, které si chtěla nechat stranou. Následující hodinu proto strávila skrčená u vestavěné knihovny. Jakmile vydlabala dostatečně velkou dutinu, nacpala do ní dokumenty i peníze a vrátila lištu na místo.
Připomněla si své zbraně. Malý vystřelovací nůž, který jí skvěle padl do ruky, nosívala v podprsence přes den a v rukávu v noci, a pistoli. Tu vozila pod sedadlem SUV a před spaním si ji ukládala pod polštář. To není zrovna originální, pomyslela si. Tu drobnou pistolku ale chtěla mít co nejblíže u sebe, aby po ní mohla kdykoliv sáhnout, kdyby se chtěl někdo dostat dovnitř.
Při tom pomyšlení se jí rozbušilo srdce.
Dokázala by to vůbec?
Dokázala by zmáčknout spoušť?
Zabít člověka?
Rozhodně ano! Živě si ho znovu vybavila. Tu jeho krutost, radost, jaká z něj čišela, když ji mučil. Kdyby měla toho hajzla odprásknout, neváhala by ani vteřinku.
Když schovala malou Kel-Tec P-32 pod polštář, pomalu vydechla a nachystala si skromnou večeři.
Dobrou chuť, popřála si v duchu, oloupala banán a otevřela lahev vody. Rozbalila si spací pytel na stařičké dvojkřeslo, pořádně se napila vody a podívala se na mobil. Signál tu byl, takže se jí možná nakonec podaří připojit k internetu. Ale ne dnes večer. Ne. Pečlivě zkontrolovala, jestli u sebe v chatě nezamkla i nějaké nechtěné zvíře, zamkla, dvakrát si kousla do banánu, lehla si na improvizované lůžko, a jak se vítr z hor opřel do chatrné chaty, pomyslela si, že tady asi nikdy neusne.
Do dvou minut spala jako zabitá.

Přečtěte si další ukázku.

——————–

O autorce

Lisa Jackson přišla ke spisovatelské profesi čirou náhodou. Nezačala psát proto, aby naplnila své literární ambice, ale aby zaplnila smysluplnou činností volné večery. Svého rozhodnutí nemusela vskutku nikdy litovat. Každá její novinka se bezprostředně po vydání ocitá na špičce žebříčku nejprodávanějších knih nejen v domovských Spojených státech, ale i ve třicítce dalších zemí. Mezi její další knihy patří např. Horká krev, Připravena zemřít (ukázka), Prokletí (ukázka) a řada dalších.

Zdroj informací a fotografie: nakladatelství Domino

Nakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout pouze takové knihy, které stojí za to číst.

Související knihy

Jackson, Lisa

Domino, 2017