Joakim Zander se narodil v roce 1975. Vyrůstal ve Švédsku, Sýrii a Izraeli. Střední školu studoval v USA. Po absolvování vojenské služby ve švédském námořnictvu vystudoval práva na univerzitě v Uppsale. Následně pracoval dlouhá léta v Evropském parlamentu a v Evropské komisi v Bruselu. Jeho první román Plavec vyšel ve třiceti zemích (u nás jej vydalo nakladatelství Host) a stal se mezinárodním bestsellerem. Druhý díl Bratr se dostal do užší nominace na cenu Nejlepší detektivní román roku, kterou uděluje Akademie švédských autorů kriminální literatury.

Plavce i Bratra mohou číst čtenáři nezávisle na sobě, i když je samozřejmě lepší postupovat chronologicky. Společnou postavou obou románů je Klara Walldéenová. Joakim Zander zvolil ženu jako hlavní hrdinku záměrně, prý ho už nebavilo číst jen o chlapech a jejich egu. Přesto odmítá, že by snad do Klary Walldéenové projektoval sám sebe. Klara je klasickou asistentkou, spolupracovnicí v advokátní kanceláři, která se postupně dostává do nových situací a projektů. Autorovi tak přišla mnohem uvěřitelnější, jelikož na takových pozicích pracuje mnoho žen. Příjemné také je, že Klara není postavou hlavní.

To, čím je Joakim Zander ve svých románech jedinečný, je skutečnost, že píše o docela reálných postavách. Využívá své znalosti ze zemí, ve kterých žil, a po přečtení jeho románů asi žádný čtenář nezapochybuje o tom, že má autor výborné pozorovací schopnosti a dokáže lehce, propracovaně a velmi nenásilně vylíčit různé situace, na kterých by si mnoho jiných autorů tzv. vylámalo zuby. V románu Bratr píše o džihádistech, o Islámském státu, o přistěhovalcích. Nic v jeho podání není černé nebo bílé. Naopak zprostředkovává čtenáři přes své postavy různé úhly pohledu. Nechává čtenáře nahlížet do složitých politických, lobbystických i osobních vztahů.

Děj románu Bratr se odehrává současně na několika místech a v různých údobích. Čtenář předchozího románu Plavec nebude v tomto ohledu překvapen. Ví už totiž, že místo, datum a čas uváděný na začátku každé kapitoly jsou údaje pro děj a propojení jednotlivých dějových linek klíčové. Jedině tak do sebe celý příběh perfektně zapadá.

Jásmín Adžamová utíká z drsného stockholmského předměstí Bergort do New Yorku v domnění, že tak ochrání svého bratra před nepříjemnostmi a zároveň konečně začne nový život. Ve Švédsku se ale odehrává vše jinak, než si původně představovala. Její bratr Fádí je jako uprchlík v severském městě úplně sám a snaží se někam patřit, najít svůj směr. Postupně se radikalizuje a odjíždí bojovat do Sýrie. Jednoho dne dostane Jásmín zprávu, že Fádí zemřel. Nemůže tomu uvěřit, a tak se vrací na týden do Stockholmu, aby odhalila pravdu o svém bratru a zároveň zjistila, co znamenají podivné symboly v ulicích a co stojí za stále vzrůstajícími pouličními nepokoji.

Klara Walldéenová mezitím v Londýně získá zajímavou práci v institutu pro lidská práva, kde se podílí na zprávě o důsledcích privatizace některých policejních složek. Výsledky své práce má spolu se svou šéfovou prezentovat na zasedání ministrů Evropské unie ve Stockholmu. Čím více se zasedání blíží, tím častěji dochází v jejím okolí k děsivým událostem. Pouze ona si je jistá, že mají nějakou souvislost.

Bratr se neodehrává pouze v roce 2015, ale také o několik let dříve. Retrospektivně se vrací do dětských let Jásmín a Fádího. Mezi sourozenci je silné pouto, které pomáhá oběma na jejich cestě životem. Rodinné poměry nebyly nikdy dobré, a tak se každý z nich zařídil tak, jak nejlépe uměl.

Zanderovi se povedlo napsat skvělý společenský román ze současnosti, který dokáže vzbudit v čtenáři někdy dávno zapomenuté emoce. Bratr je nenásilný, čtivý a až na některé retrospektivní části svižný román, který nadchne všechny čtenáře, kteří se už nespokojí s jen tak nějakým krimi příběhem.

Ukázka z knihy Bratr:

„Když Klara vystoupá do svého patra, v hlavě ji po té námaze slabě tepe. V kabelce najde prášek proti bolesti a hned ho bez zapití spolkne. V okamžiku, kdy se chystá vstoupit do své kanceláře, si všimne, že dveře k Patrickovi jsou pootevřené, což se snad nikdy předtím nestalo. Klara se zastaví a váhá. Tolikrát už s kolegy vtipkovala o Patrickovi a jeho podivném chování, že je teď ve velkém pokušení do místnosti nahlédnout.

Zašilhá ke dveřím na malinkou toaletu a vidí, že jsou zamčené. Patrick si zřejmě odskočil a výjimečně za sebou zapomněl zavřít kancelář.

Klara ještě jednou pohlédne k zamčeným dveřím na záchod a pak se po vrzajících prknech doplíží k Patrickově pracovně. Jen tam rychle nahlédne, panebože, to snad nemůže být problém? Opatrně otevře dveře.

Místnost za nimi je nečekaně tmavá. Patrick má ve výklenku s okny do zadního dvora zatažené závěsy. Klara ani neví, co vlastně čekala, snad nějaký druh kreativního šílenství, papíry svázané barevnými provázky jako ve zjednodušeném filmovém zpracování duševní choroby? Nic takového však v Patrickově kanceláři není. Je tam dokonalý pořádek. Úhledné hromádky papírů leží na stole rovnoběžně s hranami pracovního desky. Jenom jediný papír je přilepený na zdi, vytištěná stránka se dvěma velkými slovy: A Dangerous Remedy. (str. 125)

Související knihy

Zander, Joakim

Host, 2017