Elizabeth Astonová se netají svou náklonností k Jane Austen, jejíž knihy vždy obdivovala, brala je totiž mimo jiné i jako inspiraci pro svou vlastní spisovatelskou tvorbu. Na svém kontě už má knihy Dcery pana Darcyho a Slečna Darcyová se nevzdává. Mezi díla Astonové patří i nový román Strastiplné peníze paní Darcyové (v originále The second Mrs. Darcy), který do češtiny přeložila Eva Kondrysová a v roce 2011 jej vydalo nakladatelství Leda.

Život hlavní hrdinky sledujeme v pětatřiceti kapitolách. Na začátku příběhu je mladá, nevlastními sourozenci odmítaná Londýňanka Octavia Melburyová, která je donucena odjet do Indie, aby si tam našla manžela. To se jí podaří – po nějaké době si jí všimne kapitán Christopher Darcy a požádá ji o ruku. Jejich šťastné manželství bohužel netrvá dlouho, pan Darcy umírá a Octavia je opět sama.

Manžel jí neodkázal žádné peníze, a proto se Octavia potýká s nepříjemnou finanční situací. Jako na zavolanou přichází zpráva, že se stává dědičkou po své vzdálené příbuzné. Vrací se do krásné Anglie, chodí na plesy a stává se soběstačnou samostatnou ženu, což je mnohým trnem v oku. Žena má být přece závislá na muži, bez něj jako by ani nebyla, jejím úkolem je jen hezky vypadat, reprezentovat, starat se o rodinu a působit v porovnání s muži hloupě.
Octavia je přesný opak. Není nijak obzvlášť krásná, zato je chytrá, ví, co chce, a nebojí se to dát najevo. Někteří na ni koukají s nenávistí v očích, jiní zase s neskrývaným obdivem, a pak je tu ještě jedna skupina – ti, kteří na ni koukají jako na naditou peněženku. Jen jeden muž na ni kouká úplně jinak. Nejdřív ji nenávidí, potom ji obdivuje. Jak se budou jeho city vyvíjet dál? Bude Octavia zase šťastná, nebo si ji vezme nějaký lord jen pro její peníze a ona skončí jako smutná, nikým nemilovaná komtesa?

Kniha je určena především romantickým duším, tedy ženám, které si aspoň jednou v životě představovaly, že si obléknou nádherné, nepohodlné šaty a kočárem odjedou na zámek plný lordů, kteří se budou předhánět, aby ji směli vyzvat k tanci. Rozhodně bych ji ale doporučila i neromantikům. Není na škodu přečíst si, jak to vypadalo ve staré Anglii, jak bylo pro rodiče důležité vdát svou dceru co nejdříve za co nejbohatšího muže v okolí a jak bylo pro mladé složité, až téměř nemožné, prosadit si sňatek s někým, koho opravdu milují. Člověk si po přečtení uvědomí, že přesto, že si neustále na něco stěžujeme, nemáme se dnes vůbec špatně.

Ukázka z knihy

„Musíte se snažit co nejvíc ji obrousit,“ pokrčil Arthur rameny. „Je stejně nemožná jako její matka, zvykla si plácnout, co ji napadne, a to ji musíte odnaučit, jinak neuspěje.“
Sestry usilovaly, seč mohly, aby mu vyhověly. Omušelínovanou a nakadeřenou Octavii hubovaly a nabádaly, ať se mírní, že mužům se troufalost u dívek nezamlouvá, a zvláště ne u takového slonbidla. Ať se zasměje, ale jemně, ne vesele ani z plných plic, když její společník zažertuje nebo zalichotí; musí poslouchat; musí držet jazyk za zuby a nechat si pro sebe, co se jí honí hlavou, nikoho to nezajímá, svět na ni hledí jen jako na manželku víceméně přijatelného původu a možnou matku budoucích synů. (str. 12)

Související knihy

Astonová, Elizabeth

Leda, 2011