Přesto, že byla natočena již v roce 1952 a je ještě černobílá, patří mezi ty nejúspěšnější. Velký vliv na její oblíbenost měla hlavní postava krále Miroslava, kterou ztvárnil charismatický herec Vladimír Ráž (1923-2000). Stejně jako patří jeho tvář králi Miroslavovi, hercův krásný, kultivovaný hlas si spojujeme s Old Shatterhandem (v podání Lexe Barkera) a filmovými postavami, které ztvárnil Jean Marais.

Pro obdivovatele tohoto herce napsala novinářka Blanka Kovaříková poměrně obsáhlou knihu Vladimír Ráž – Po stopách krále Miroslava, kterou vydává nakladatelství XYZ. Autorka je redaktorkou časopisu Vlasta a zajímá se o osudy českých hereckých legend. Nehledá senzaci, ale pokouší se, cituji z knihy: „…posbírat střípky do mozaiky a vytvořit člověka z masa a kostí“.

Ukázka z knihy

Byl to profesionál každým coulem. Přijměte proto pozvání na výlet do časů minulých a snad vám ho kromě písmenek zpříjemní i mnoho unikátních fotografií, které jsem cestou posbírala od všech účastníků příběhu. Příběhu o králi Miroslavovi, jeho ctnostech, láskách i slabostech. (str. 7)

Úvodní kapitolu věnuje autorka jeho rodičům, mamince učitelce a tatínkovi, který se dal k četnictvu. Nechybí vzpomínka na rodné město Nejdek, kde žili Rážovi se svými dvěma syny, starším Miroslavem a mladším Vladimírem. V roce 1932 se rodina přestěhovala do Prahy. Vladimír byl nadšeným a hlavně úspěšným fotbalistou, ale vyhlídky na sportovní budoucnost mu překazil komplikovaný úraz paže. Po gymnáziu se chystal na medicínu, ale ani tento plán nevyšel. Psal se rok 1941 a Němci zavřeli vysoké školy. V roce 1943 se dostal na konzervatoř, následovalo první angažmá, úspěšné divadelní i filmové role, Národní divadlo…

Vladimír Ráž byl třikrát ženatý. Se svou první manželkou, herečkou Alexandrou Myškovou měl dva syny, staršího Martina a mladšího Davida, který bohužel jako maličký zemřel. Jeho druhou manželkou byla Alena Vránová, osudová láska se zrodila při natáčení slavné pohádky, v době, kdy jeho první manželka čekala druhého potomka. Herci spolu měli dceru Markétu. Jeho poslední manželka Olga byla o 28 let mladší, prožili spolu víc než dvacet let. V roce 1980 se jim narodila dcera Veronika, přišla na svět bez ručičky, ale tento hendikep se jí podařilo, také díky rodičům, překonat.

V dalších kapitolách na herce s láskou vzpomínají všichni jeho potomci, manželky, ale také jedna z jeho prvních velkých lásek Libuše Havelková. Nechybí vyznání jeho kolegů, vzpomínka na jeho bratra a na ctitelky, na setkání s Gérardem Philipem a rozhovor s jeho lékaři.

Autorka nezapomněla představit Vladimíra Ráže nejenom jako úspěšného herce, ale také jako nadšeného cestovatele, milovníka poezie, mistra dabingu. Podařilo se jí shromáždit neuvěřitelné množství informací, které získala přímo od jeho nejbližších, aby nebylo pochyb o jejich věrohodnosti. Navíc je doplnila o některé rozhovory z archivů, umělcovu korespondenci a zápisky z cest. Text doplňuje nepřeberné množství fotografií z let minulých, ale také ze současnosti, které jsou velice umně vloženy do textu. Díky nim si zavzpomíná čtenář nejenom na Vladimíra Ráže, ale pozná celou jeho rodinu i jeho blízké.

V příloze najdete zajímavý rozbor hercovy osobnosti, který vypracovala vědma Blanka Malá. Dále můžete vyzkoušet některý z jeho oblíbených receptů: Kuře v remosce, Jazyk s polskou omáčkou, Kachnu plněnou jablky a Pečenáče z kapra. Samozřejmě nechybí výběr z divadelních rolí, z filmografie a z rozhlasových pořadů.

Myslím, že se Blance Kovaříkové podařilo sestavit dokonalou a zcela kompletní mozaiku hercova života a jeho nejbližší rodiny.

Ukázka z knihy

Olga Rážová: Měl tolik vlastností podobných svým pohádkovým hrdinům. Byl skromný, vzdělaný, moudrý, pokorný k životu, k lidem, k přírodě. Toužil po harmonii a pevné rodině. Měl v sobě noblesu a byl tak šarmantní, že jsem vůbec neřešila, kolik je mu ve skutečnosti let. (str. 249)

Související knihy

Kovaříková, Blanka

XYZ, 2012