Knihu určenou náctiletým klukům a holkám napsala zkušená autorka Petra Dvořáková (*1977), která za román Proměněné sny získala ocenění Magnezie litera 2007. První její knihou určenou dětem byla Julie mezi slovy a od té doby píše jak pro velké (Sítě), tak i pro malé čtenáře (Flouk a Líla). Ve svých příbězích otvírá většinou závažná témata současnosti, jakými jsou rozvod, alkoholismus, anorexie, virtuální realita. Jinak tomu není ani v novince, kterou nakladatelství Host zařadilo mezi patnáctku titulů Velkého knižního čtvrtku, s názvem Každý má svou lajnu.

Než se začnete děsit, že snad píše o drogově závislých, je třeba říci, že onou lajnou je míněna „útočná lajna“, protože středobodem vesmíru patnáctiletých literárních hrdinů je florbal.

Dvojčata Kateřina a Adam chodí do stejné třídy osmiletého gymnázia a mimo první lásky nejvíce prožívají právě florbal. Klukům vrcholí sezóna a v posledních zápasech bojují o čelo tabulky a hlavně o vysněný postup. Největší starost jim dělají kluci z „průmky“, především arogantní synek bohatého podnikatele Richard. Jeho tatínek totiž zjevně uplácí rozhodčí, aby přehlíželi jeho fauly. Jenže Richard náhle z průmyslovky přechází na gymnázium a tím i do jejich florbalového týmu – přijmou ho mezi sebe, nebo mu všechno vrátí i s úroky? A koho má vlastně ráda Eliška, ze které nemůže Adam spustit oči? Pomůže mu to zjistit její mladší setra Váva?

Dalo by se říct, že jde o úplně obyčejný příběh pro náctileté, který má vše, co je bude bavit: sympatické hlavní hrdiny, s nimiž se mohou identifikovat, první nesmělé pusy, adrenalin pramenící z nepřátelství a touhu po vítězství. Ukrývá v sobě však mnohem víc a klade mladým lidem neodbytné otázky.

Adam s Kateřinou jsou totiž častými svědky hádek rodičů a nerozumí jim. Ale velice citlivě je vnímají a roste v nich strach, že se maminka s tatínkem rozvedou. Naštěstí mají jeden druhého, tak na to nejsou úplně sami, přesto čtenář vnímá, jak je ta nejistota úplně drtí.

Ještě chvíli svorně zůstali na schodech a sbírali síly. Aniž by to jeden nebo druhý vyslovil, oba dva se z konfliktu rodičů pokoušeli odhadnout, jak moc je situace mezi nimi vážná. Z jejich kuchyně se v posledních měsících stalo spíš bitevní pole, kde maminka s tátou vedou dost často nepochopitelnou a z Adamova pohledu i nelogickou válku.
(str. 11)

Richard je od počátku čtenáři prezentován jako záporná postava. Frajírek, tlučhuba a rváč, za kterým stojí tatínek, jenž všechny průšvihy vyžehlí svou kreditkou. Jenže nakonec je to právě on, kdo jasně dokazuje, jak je špatné dát jen na první dojem, a že i zlým situacím se lze postavit čelem.

Petra Dvořáková do své knihy ukryla i jasný vzkaz pro dospělé čtenáře – dovolte svým dospívajícím dětem dělat chyby, žít po svém, nenuťte je žít podle vašich představ a dopřejte jim trochu volnosti, aby mohly dospět. A především, mluvte s nimi, ať nemusí žít ve strachu a stresu jen proto, že věci kolem sebe vnímají až příliš citlivě.

Nedlouhý příběh s poselstvím doprovází několik ilustrací Karla Osohy, který svého času vytvářel internetový komiks „Plíč“.

Související knihy

Dvořáková, Petra

Host, 2017