Přinášíme vám ukázku z knihy Nezralá, Hruška, k tabuli!,
kterou vydalo nakladatelství Grada v edici Čtení pro prvňáčky.

Předmluva

Pro prvňáky je škola veliké dobrodružství. Seznamují se s písmeny a čísly, učí se spoustu nových a zajímavých věcí. Když je přitom provází skvělá paní učitelka, stane se škola místem, kam se děti opravdu těší. I Honzík Hruška s Lindou Nezralou sbírají samé jedničky a učení je pro ně zábava. Ale jen do chvíle, než jejich paní učitelka onemocní a zastoupí ji jiná. Když si někdo dělá legraci z vašeho jména, není to nic pěkného. A obzvlášť, když je to někdo dospělý. Linda Nezralá se kvůli tomu moc trápí. Naštěstí má kamaráda, který ji chce bránit. Kdo to je a jak se pomstí? To se dozvíte, když se pustíte do čtení.

Až zítra

Nástup do školy je velká událost. Z dětí se stanou žáci. Už si nemohou jen hrát, ale musí se také učit. Linda chodila do školky ráda, ale do velké školy už se taky moc těší. Zítra tam půjde poprvé.
„Večeře!“ zavolala maminka a Linda okamžitě přiběhla.
„Co to máš?“ smál se nahlas tatínek. Samozřejmě poznal, že má Linda na zádech aktovku. „Vypadáš jako šnek. Ten si svůj domeček taky nosí všude s sebou.“
„Já nejsem šnek, ale školačka,“ bránila se dotčeně Linda.
„Skoro,“ škádlil ji tatínek.
„Škola jí začne už zítra, takže už je školačka,“ hájila Lindu maminka.
Linda si chtěla aktovku nechat na zádech i při jídle, ale nevešla by se ke stolu, tak si ji sundala.
„A dostanu svačinu?“ zeptala se Linda a maminka přikývla.
„Určitě ano, ale nachystáme ji až ráno, aby byla čerstvá. Ale víš co? Mohla bys nakrmit Ferdu. Když teď budeš chodit do školy, nebudeš mít ráno čas. Musíš ho naučit na večerní krmení.“
„Tak jo,“ odpověděla Linda a s aktovkou na zádech odešla do pokojíku.
„Ahoj, Ferdo,“ pozdravila svého chlupatého kamaráda, malého křečka. „Teď budeš dostávat zrní večer, protože já budu chodit do školy, víš?“ promlouvala s Ferdou, jako kdyby jí mohl rozumět.
Vyměnila mu vodu a do misky nasypala hrst zrní. Navíc přidala kousek suchého chleba, aby si mohl brousit zoubky. Zatímco měla Linda plné ruce práce, křeček pobíhal po pokoji.
Když Linda skončila, zavolala: „Ferdo, domů!“
Jindy Ferda přiběhl a hned se hnal do klece, aby si pochutnal na dobrotách. Tentokrát ale nepřišel. Dokonce se ani neozval. Linda ho začala hledat. Pod postelí, za skříní, vedle stolu, ale Ferda nikde. Nakonec ho našla ve své aktovce. Asi se mu líbila, stejně jako jí.
„Musíš na mě počkat tady. Do školy se mnou nemůžeš,“ domlouvala mu vyčítavě. Pak ho přenesla do klece a sama se uložila ke spánku. Na zítřejší velký den musí být dobře vyspaná!

První kamarád

„Vstávat!“ zaklepala maminka na dveře pokojíku, aby Lindu vzbudila.
Čekalo ji ale velké překvapení. Linda už byla vzhůru, a dokonce i umytá, učesaná a oblečená. Tak moc se bála, aby nezaspala, že vstala mnohem dříve.
Maminka se usmála. „Ještě máme spoustu času, tak mi pojď pomoct se snídaní a se svačinou.“
Linda mazala chleba máslem a přitom dávala pozor, aby si nezašpinila sukni. Byla úplně nová. Ještě ji nikdy neměla na sobě. Šetřila si ji do školy.
Hned po snídani se spolu s maminkou vydala na svoji první cestu do školy. Tatínek už byl dávno v práci, tak s nimi jít nemohl.
„Jaké to tam asi bude?“ vyptávala se Linda a přitom cítila takové divné šimrání v bříšku.
Těšila se, ale taky se trochu bála. Ve školce to dobře znala, ale ve škole ještě ne. Některé děti musely do školy dojíždět autobusem nebo je vozili rodiče. Linda měla štěstí, že bydlela blízko, a tak mohla chodit pěšky.
Před budovou už stály děti. Holky i kluci, ale skoro všichni byli větší než ona. Najednou dostala strach. I když měla na zádech svou milovanou aktovku, chtěla jít raději do školky.
„Neboj se. Určitě se ti tam bude líbit,“ chlácholila Lindu maminka. Poznala, že se bojí.
Maminky to vždycky poznají. A kromě toho jí Linda pevně svírala ruku.
„Ahoj,“ ozvalo se za jejich zády.
Linda to nečekala, a tak se polekala, jako kdyby na ni někdo bafnul. Prudce se otočila a v tu ránu se jí pusa roztáhla od ucha k uchu. Byl to Honzík! Honzík, kterého znala ze školky.
„Ahoj,“ odpověděla mu se širokým úsměvem.
„Ty budeš chodit taky sem?“ zeptal se a Linda přikývla. Byla ráda, že už tu má prvního kamaráda. Většina dětí ze školky bude chodit do jiné školy.
„Dobrý den,“ pozdravil maminku i Lindu pan Hruška, který Honzíka doprovodil. Jeho maminka nemohla. Je zdravotní sestřička a musí chodit do práce brzy ráno, a někdy dokonce i v noci.
Zatímco si dospělí podali ruce, Honza s Lindou si navzájem prohlíželi aktovky a plánovali, že budou spolu sedět v lavici. Honza měl staršího bratra, a tak už trochu věděl, jak to ve škole chodí.

——————————–

Mgr. Zuzana Pospíšilová

Zuzana Pospíšilová je dětská psycholožka, která pracuje ve Speciálně pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením v Ostravě. Dříve pracovala v dětském rehabilitačním stacionáři, převážně s dětmi s organickým poškozením CNS a pohybovým postižením. V době studií se zabývala tématem rozvoje tvořivosti u dětí mladšího školního věku, nyní píše knihy pro děti. Přečtěte si ukázky z některých z nich, např. z knih Prázdninové pohádky, Pohádkové uspávanky,
Policejní pohádky, Záchranářské pohádky.

Informace o autorce byly čerpány ze stránek nakladatelství Grada.

Knihy s logem Grada vycházejí v České republice již od roku 1991. Nabídka společnosti pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Vydává např. tituly s právní tematikou, ekonomické, z oblasti financí a účetnictví, psychologické, zdravotnické, s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví atd. Značka BAMBOOK je určena všem dětským čtenářům. Nabídkou dětských knížek provází její maskot, pandí kluk Bambook, který seznamuje děti se světem čtení a příběhů.

Související knihy

Pospíšilová, Zuzana

Grada, 2017