Sluníčko svítí od rána. Měl dobrou náladu. Sice musí do školy, ale bude tam Ilona.
„Ta holka je divná,“ říkal si. „Pořád jako kdyby jí na mně něco vadilo. Musím s ní promluvit.“ Cítil pevné odhodlání.
Napsal jí lístek a poslal po spolužácích při hodině dějepisu.
„Dějepisář je tak zažranej do svýho předmětu, že si ničeho nevšimne,“ mnul si ruce, když sledoval putování svého dopisu.
Ilona byla překvapená. Koukla na složený papírek se svým jménem navrchu. Pak se rozhlédla po celé třídě.
„Copak neví, že jí můžu psát já?“ naoko se zlobil Milan.
Učitel si všiml rozruchu kolem Ilony.
„Nečesaná, pojďte k tabuli! Určitě nám k probírané látce chcete něco moudrého říct. Přece byste nevyrušovala poznámkami odtažitými od tématu.“
„Nechtěla jsem nic říkat. Vyprávíte nám to moc hezky,“ koktala.
„Vyprávím…, no, to se vám povedlo. Teď mi budete vyprávět vlastními slovy, co jsem právě diktoval. Napovím vám, že se probíraná látka týká našich dějin. Určitě víte, jakého období…“
Chvíli bylo ticho.
Učitel našpulil rty: „Co nám k tématu můžete říct?“
„Pane učiteli, musím se omluvit. Bolí mě hrozně hlava.“
„Potřebujete jít k lékaři?“
„Doufám, že to za chvíli přejde.“
Zazvonilo.
„Dobrá, sedněte si. Právě jsme slyšeli zvonek milosrdenství. Nebudu vás dál mučit. Počítejte s tím, že vás příští hodinu vyvolám z dnešní látky. Pro jistotu, abyste se neučila něco jiného, vám důvěrně sdělím, že se jedná o Bílou horu. Tím pro dnešek končíme.“

Ilona se dopotácela do lavice: „Ten pitomej lístek,“ vztekala se. „Teď abych se šprtala jak blbá.“
„Co ti píše?“ zvědavě natáhla krk Jarča.
„Ani nevím.“
„Kdo ti píše?“
„Jak to mám vědět? Ani jsem ten nablblej lístek nestihla rozbalit.“
„Koukni se teď,“ usmívala se na ni kamarádka.
„Ach jo,“ rozbalila pomalu psaní.
Po přečtení zrudla.
„Co se děje?“ ptala se dychtivě Jarča.
„Ale nic. Milan má vidiny. Prý se mnou potřebuje probrat nějakou záležitost. Nevím co. Asi nějakou blbost.“
„Brala bych i Milana. Náhodou je docela fešák. Nenechá si od kluků nic diktovat. Je osobnost.“
„Myslíš?“ zajiskřily Iloně oči. Jarča vzbudila její zájem. „Jestli by ho brala ona, musí mít Milan něco do sebe. Že bych si toho sama nevšimla?“ byla zabraná do svých úvah.
„Souhlasíš?“ zeptal se za jejími zády Milan.
Trhla sebou. Po chvilce váhání se otočila. Podívala se na Jarču, jak hltá Milana vykulenýma očima.
„Jasně. Proč ne,“ vyhrkla. „Přece si ho nenechám přebrat od té chudinky,“ napadlo ji.
„Jdeš domů?“ zeptal se.
„Jasně. Kam jinam?“
„Můžu tě doprovodit? Promluvíme si cestou.“
„Když chceš…,“ prohodila nedbale. Ostře sledovala Jarču. „Právě zbledla závistí,“ užasla Ilona.
„To víš, že chci,“ zvesela popadla věci, jednou rukou chytla Milana za loket a vlekla ho ze třídy. Ve dveřích se ještě otočila za Jarčou. Ta zoufale zírala za nimi. Ilona ji obšťastnila vítězným pohledem.
Chvíli kráčeli mlčky.
„Je docela teplo, i když je teprve konec března,“ prohodila a svlékla si kabát. Pod svetrem se jí začínala rýsovat malá prsíčka.
Milan si okamžitě všiml. Poněkud pobledl. Cítil zvláštní vzrušení.
Iloně upadl kabát.
Oba se pro něj sehnuli.
Ilona byla rychlejší. Popadla svrchník: „Tys chtěl něco…“
Zároveň se ozval Milan: „Chtěl jsem…“
Oba vyprskli smíchy.
Milan ji hltal očima.
Co se dělo pak, si pamatuje jen matně.

Chytil ji pevně do náručí.
Políbil ji nejdřív jen letmo.
Cítil, jak se celá chvěje.
Pak zabořil své rty do jejích. Drtil ji polibkem. Dokonce vsunul jazyk do jejích úst. Oba se ocitli mimo čas a prostor.
„Můžu se přidat?“ ozval se za nimi největší grázl ze třídy Igor.
Lekli se. Odskočili od sebe. Netušili, co se děje. Oba překvapeně zírali na spolužáka.
„Vo co ti jde? Chceš přes hubu?“
„Né. Jen jsem se chtěl přidat. Snad nemusí bejt hned tak zle,“ smál se Igor na celé kolo.
„Koukej mazat, než tě zmlátím,“ vyjel na něj Milan.
Ilona na svého nového přítele obdivně zírala.
„No tak pardon, snad jsem toho tolik neřek. Nenechte se rušit, holoubci.“ Igor odkráčel rychlým krokem. Nebyl si jistý svou fyzickou převahou. Nerad by schytal pár ran před Ilonou. Za chvíli by to věděla celá škola. Hrozivá pověst Igorova by vzala za své. „Image se musí pěstovat,“ říkal si na omluvu svého zbabělého ústupu.
Ilona se vzpamatovala jako první: „Cos mi to chtěl říct?“ usmála se.
„Pojď, půjdeme do parku. Není tam tak velký provoz. Všechno ti dopovím,“ usmál se smyslně.
„Jdeme!“ vykřikla a rozběhla se k parčíku. Pár stromů a keřů jim poskytlo úkryt. Už je nikdo nerušil v milostné debatě.

---

MgA. Hana Militká

MgA. Hana Militká vystudovala základní školu ve Svobodných Dvorech. Poté střední ekonomickou školu v Hradci Králové.  V devatenácti letech vyhrála Wolkerův Prostějov v recitaci. Byla přijata na JAMU, obor herectví. V Brně na studiích si užila hodně legrace i hostování. Byla v ročníku s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Evou Gorčicovou, Zdenou Moučkovou, Evou Lapešovou, Renatou Doleželovou, s Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Ivošem Hyršem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími.
Stala se členkou Divadla na provázku. V roce 1981 odešla do Prahy. Hrála v několika filmech vynikajících režisérů. Spolupracovala se slavným režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc, na seriálu Wolfgang. S Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Pavlem Hášou na Povídkách Malostranských, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo. Mezi divadelními režiséry byla vynikající spolupráce s Petrem Scherhauferem, Ivo Krobotem, Mirkem Krobotem, Evaldem Schormem, Janem Antonínem Pitínským, Zbyňkem Srbou. Nyní spolupracuje s režisérem a šéfredaktorem nakladatelství Krigl panem Jiřím Halberštátem jak na svých knihách, tak na vystoupeních u příležitosti křtů knížek, při každoročním setkání v klubu Golem, na různých slavnostních představeních. Hostuje v Národním divadle. Povídky z povětří vyšly zjara roku 2013, detektivní román
Záhadný šepot spatřil světlo světa zjara 2015. O rok později vydává opět nakladatelství Agentura Krigl další detektivku Pronikavý smích. Povídky z povětří se objevily v nakladatelství E-knihy jedou Martina Koláčka jako první elektronická kniha Hany Militké začátkem února 2016, zjara vyšel napínavý román Vilma, v létě román Sára, na podzim román Jiří. Před Vánoci vyšel první díl nového detektivního seriálu Kapitán Bartoš Zasahuje 1 s podtitulem Složitý případ. Na přelomu roku vyšla e-kniha 13 povídek pro Klub Knihomolů.

Související knihy

Pronikavý smích

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2016

Záhadný šepot

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2015

Povídky z povětří

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2013