Cítila, že ji něco šimrá na nose. Otevřela oči: „Sluníčko!“ vykřikla nadšeně. Běžela k oknu: „Páni, vypadá to, jako kdyby přišlo jaro! Cítím, jak mě paprsky hřejí skrz okno.“
Rychle se nasnídala. Běžela do školy.
„Ještě je trochu zima,“ přitáhla si šálu ke krku. „Jaro už cítím ve vzduchu. Možná za chvilku rozkvetou první jarní kytičky,“ začala si do kroku zpívat.
Při vyučování pořád pokukovala oknem ven. Těšila se, až se rozběhne doma po zahradě a bude zkoumat, jestli se už objevují pupence pivoněk, jak se protahují budoucí květy šeříku. Hlavně bude vyhlížet kvetoucí sněženky, bledule, sasanky.
„Na jaterníky je moc brzy, škoda. Jsou krásné. Musím zjistit, co se děje s forzýtií.“
Vyběhla ze školy. Nebude čekat na autobus, poběží pěšky. Cesta trvá jen dvacet minut.
„Jé, promiňte, nechtěla jsem,“ začala se omlouvat mladíkovi, do kterého vrazila.
„Vůbec se neomlouvejte, slečno. Nedávám pozor. Srážka se stala mojí vinou. Neublížil jsem vám?“
„Nic se mi nestalo,“ usmála se. Teprve teď si ho pořádně prohlédla.
„Páni, to je fešák,“ pomyslela si nadšeně. Hned posmutněla. „Ten nebude pro mne. Takové štěstí nemám.“
„Není vám dobře? Nepotřebujete lékaře?“
„Kdepak. Jsem v pořádku.“
„Smím vás kousek doprovodit, abych si byl jistý vaším zdravotním stavem?“
„Prosím?“ vzhlédla překvapeně.
„Chci se jen ujistit, že se vám nic nestalo.“
„Aha,“ nedokázala zakrýt zklamání. „Jistě. Můžete.“
Chvíli kráčeli mlčky.
Nebyla zvyklá chodit pomalu a spořádaně. Většinou běhala, poskakovala, dováděla.
Najednou zakopla.
Zachytil ji na poslední chvíli.
„Přece jen potřebujete mou ochranu. Asi vás ta nehoda oslabila,“ usmál se a nabídl jí rámě.
Chvíli se zdráhala: „Co když nás někdo uvidí?“
Pak neodolala a chytla se ho pod paží.
„Bydlíte daleko?“
„Je to kousek, ještě deset minut chůze.“
„Patrně chodíte do školy?“
„Správně,“ zasmála se. „Do osmičky. Letos budu končit.“
„Co bude následovat?“
„Pedagogická škola. Mám ráda děti. Budu učitelkou.“
„Krásné povolání. Taky učím.“
„Na naší škole?“
„Ne, kdepak. Jen se chci zeptat na místo. Mám se stěhovat. Zdědil jsem barák.“
„Aha. To máte prima. Takové dědictví se vždycky hodí.“
„Myslíte? Jsou s tím starosti.“
„Jaké?“ podivila se.
„Lítání po úřadech, udržování domu, hledání nové práce. Spousta všelijakých drobností.“
„Už budu brzy doma. Asi jsem vás zdržela.“
„Ještě jste mi neřekla své jméno. Já jsem Arnošt.“
„Milada,“ začervenala se. „Můžete mi tykat.“
„Vy mně taky. To chce ovšem polibek.“ Vzal ji do náručí a chtěl políbit.
Cukala se: „Nesmím se líbat…“
„Vážně? Kdo vám to zakázal?
Nedopověděla. Vroucně ji políbil.
Po chvíli povolil sevření, otevřel náruč.
Nebyla schopná pohybu. Zůstala zkoprněle stát.
Arnošt se po chvíli uklonil: „Promiňte, tedy promiň, už musím jít.“
Stála tam ještě dlouho.
Matka ji přivítala: „Kde se tak dlouho couráš? Jídlo už je studené.“
„Nikde,“ jen vykoktala.
„Co se s ní děje? Tolik jsem toho neřekla,“ koukala matka za dcerou, jak mizí v koupelně.
„Pojď už jíst,“ po chvíli na dceru zavolala.
Milada byla duchem nepřítomná. Ani nevěděla, co jí.

Milada Hudousková

Několik dní si nemyla obličej. Stále cítila jeho intenzívní polibek.
V neděli šla s rodiči na letiště. Byla velká sláva, letecký den. Akrobaté se předváděli ve vzduchu, pak pózovali fotografům na zemi.
„Ta naše holka je jako tělo bez duše. Nevím, co se jí stalo,“ prohodila matka. Otec jen pokrčil rameny. Necítil se odborníkem na dívčí srdce a pohnutky.
Milada ožila: „Můžu se proletět větroněm? Postavím se do fronty.“
„Opovaž se. Nemáme peníze.“
Zklamaně odešla z fronty. Rozhlédla se po návštěvnících. Vtom ho spatřila. Nesl za krkem malého kluka. Kolem pasu držel ženu. Tlačila kočárek s miminkem. Arnošt se na ženu usmíval. Ona mu něco se smíchem vyprávěla.
Milada zůstala stát. Udělalo se jí nevolno. Kdyby ji otec nezachytil, upadla by.
Sotva se dopotácela domů. Nebylo jí do řeči. Šla si brzy lehnout.
„Takový krásný den. Neděle se vydařila,“ libovala si matka. „Dokonce jsme chodili v krátkých rukávech, přestože je teprve konec února.“ Otec jí přizvukoval.
Pak vzdychla: „Jen ta holka mi dělá starost. Snad není marod.“
„Jaro ještě nepřišlo,“ trpce si pomyslela Milada, když uléhala ke spánku.
Svou první mileneckou pusu potají hořce oplakala.

Milada Hudousková, Fanda Švecová a Punťa

MgA. Hana Militká

MgA. Hana Militká vystudovala základní školu ve Svobodných Dvorech. Poté střední ekonomickou školu v Hradci Králové.  V devatenácti letech vyhrála Wolkerův Prostějov v recitaci. Byla přijata na JAMU, obor herectví. V Brně na studiích si užila hodně legrace i hostování. Byla v ročníku s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Evou Gorčicovou, Zdenou Moučkovou, Evou Lapešovou, Renatou Doleželovou, s Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Ivošem Hyršem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími.
Stala se členkou Divadla na provázku. V roce 1981 odešla do Prahy. Hrála v několika filmech vynikajících režisérů. Spolupracovala se slavným režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc, na seriálu Wolfgang. S Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Pavlem Hášou na Povídkách Malostranských, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo. Mezi divadelními režiséry byla vynikající spolupráce s Petrem Scherhauferem, Ivo Krobotem, Mirkem Krobotem, Evaldem Schormem, Janem Antonínem Pitínským, Zbyňkem Srbou. Nyní spolupracuje s režisérem a šéfredaktorem nakladatelství Krigl panem Jiřím Halberštátem jak na svých knihách, tak na vystoupeních u příležitosti křtů knížek, při každoročním setkání v klubu Golem, na různých slavnostních představeních. Hostuje v Národním divadle. Povídky z povětří vyšly zjara roku 2013, detektivní román
Záhadný šepot spatřil světlo světa zjara 2015. O rok později vydává opět nakladatelství Agentura Krigl další detektivku Pronikavý smích. Povídky z povětří se objevily v nakladatelství E-knihy jedou Martina Koláčka jako první elektronická kniha Hany Militké začátkem února 2016, zjara vyšel napínavý román Vilma, v létě román Sára, na podzim román Jiří. Před Vánoci vyšel první díl nového detektivního seriálu Kapitán Bartoš Zasahuje 1 s podtitulem Složitý případ. Na přelomu roku vyšla e-kniha 13 povídek pro Klub Knihomolů.

Související knihy

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2016

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2015

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2013