Knihu Sny jako zdroj sebepoznání od autorky Marty Helingerové vydalo nakladatelství Grada v edici Psychologie pro každého.

Moje cesta ke snům

Sny mě odjakživa přitahovaly. Nerozuměla jsem jim, a přesto mě ani nenapadlo je brát jako nesmysl, případně je nebrat vůbec vážně. Slovo numinózní jsem tenkrát neznala, bylo tam od začátku cosi tajemného i něco, co nahání strach, neznámo. Když jsem asi jako osmiletá viděla poprvé Ostrov pokladů, zdálo se mi v noci o jeskyni plné dětských koster. Onen sen s kostřičkami se ještě asi dvakrát opakoval. Vyděsilo mě to, ale zároveň jsem věděla, že jsem ve snu viděla něco zvláštního. Rodičům jsem se bála svěřit. Co když mě nepochopí, jen je to vyděsí, nebo jim budu připadat divná, jiná. Cítila jsem, že potřebuji pochopení a přijetí. A protože mi daleko pravděpodobnější připadalo, že je to spíš vyděsí nebo to odbydou mávnutím ruky, začala jsem mít strach, že by na mých snech ulpělo něco z jejich poplašné reakce nebo naopak despektu.

Takhle jsem poznání tajemné říše odložila do budoucna. Doufala jsem, že je jednoho dne pochopím. Sny jsem si vytrvale zapisovala, i když jsem jim nerozuměla. Při studiu na Filozofické fakultě jsem měla jakousi agnostickou krizi. Že všechno, filozofické i psychologické teorie jsou jen soustavy poznatků, vědomostí. Že za tím není život, pravda, smysl. Že ony teorie nemohou vyložit přece vše. Ano, mohou se vyjádřit o dílčím problému, diagnóze, ale nemohou platit obecně. Že celá psychoanalýza je jen soustava hypotéz, které na někoho sedí a na někoho vůbec nepasují. A došlo také na sny, měla jsem pocit, že i ty jsou jen hromadou obrazů s bláznivým dějem, které dohromady nedávají vůbec smysl.

Po nějaké době toto pominulo a sny jsem opět začala psát do deníku. Pořád jsem jim nerozuměla. Ale bylo mi divné, proč se mi pořád zdá o vypadávajících zubech, o tom, že v mém pokoji na koleji bydlí někdo jiný. Že vidím svoji matku, které je dvacet, jako by vypadla ze svatební fotografie, dává mi tašku s jídlem do autobusu a já na ni křičím: „Vždyť jsi mi nic nedala!“

A pak se to pomalu začalo skládat. Zásadní pro mé uvažování a chápání snových poselství byla kniha Nemoc jako cesta, kterou napsali Thorwald Dethlefsen a Ruediger Dahlke. Zlomové bylo pochopení symbolického významu nemoci. Že nemoc hovoří řečí symbolů, kterými jsou naše symptomy, a že když pochopíme, co je za tím („kdo mi leží v žaludku“, „čím se nemůžu prokousat“, „na co se chci vykašlat“), dozvíme se skrytou pravdu o nás samých a našem životě. Protože autoři nešetřili ani lidi trpící psychickými nemocemi, oběti nehod a lidi, jimž se stávaly úrazy, pochopila jsem, že existují zákonitosti a síly, které na první pohled nevidíme, ale které přesto fungují.

A tak se mi pomalu začaly skládat symbolické obrazy ze snů ve smysluplné celky. Začínalo mi být jasnější, co znamenají zuby v řeči snů, že souvisejí se schopností prokousávat se životem, potýkání se s jeho problémy, se sebedůvěrou.

Moje přesvědčení, že sny něco znamenají, se opíralo o tušený smysl, který později skutečně potvrdily úspěšné interpretace. Není nic snadnějšího, než si přečíst svoje sny, třeba po letech, a jen pozorovat, jak jejich smysl, zpracované téma nebo konflikt vystupují samy od sebe. Jak se to podstatné, o co ve snu šlo a co se vám podvědomí snažilo sdělit, vyděluje z celku snu a propojuje s žitou zkušeností.

Děkuji nakladatelství Grada Publishing, a především paní Gabriele Plickové za příležitost napsat tuto knihu věnovanou snům. Mnohokrát děkuji Janě Kubínové za redakční práci a Antonínu Plickovi za grafické úpravy textu.
Práce se sny je jedním ze způsobů, jak poznávat sama sebe. Poznávání sebe sama je proces. Nikdy není hotov.

Úvod

Tato kniha je určena zájemcům o výklad snů. Lidem, kteří hledají návody a inspiraci, jak svým snům porozumět a jejich poselství propojovat se svým každodenním životem. Hledat situace, k nimž se sny vyjadřují, a vyslechnout si jejich moudrou, objektivní, nestrannou radu. Nenajdete zde popisy fyziologie spánku – REM a NONREM fáze, popisy mozkové aktivity (vlny alfa, beta atd.). Od toho jsou jiné erudované publikace zaměřené více na oblast neuropsychologie a neurofyziologie. Tato publikace se věnuje snům jako takovým. Snům jako psychickým výtvorům, které nesou smysl a dokáží se smysluplně vyjadřovat k tomu, co člověka v životě potkává, k jeho povaze, silným i slabým stránkám.

Sen je objektivní, dokáže se věnovat jak příjemným, tak méně příjemným skutečnostem, a jakožto produkt nevědomí si osobuje právo být nestranný, nepředvídatelný, nečitelný, tajemný a zvláštní. Sny se svým přesahem do říše nevědomí, neuchopitelností a svým předjímáním budoucího vývoje nepřestanou fascinovat a udivovat bohatostí obrazů, nečekaných zápletek, překvapujících souvislostí. Svojí povahou lákají vydat se na cestu do neznáma. Pro chápání snů je důležité naladění na onen starý svět, který hovoří obrazy, symboly a metaforami.

Pojďte poznávat krajiny duše, kde vodítkem je pocit, jenž se promění v pociťovaný smysl. Někdy je to náraz, jindy je to tiché zaklapnutí, když se propojí síla imaginace s vědomým pochopením. Naše společné putování krajinami snů doprovodí obrazy Gabriely Lašťovky, které podnítí imaginaci. Děkuji Gabriele za svolení otisknout její obrázky a věřím, že i vás, čtenáře, dokáží naladit a pomohou vám nalézt cestu k bráně snů. Rozumové pochopení a přístup ke světu je v dnešní době samozřejmostí, je to imaginace, kterou potřebujeme více pěstovat a znovuobjevovat.

Co jsou sny a proč se jimi zabývat?

Práce se sny je příležitostí k sebepoznání, reflexi, zkrátka o hledání a objevování příjemných či méně příjemných, hlavně však pravdivých skutečností o sobě. Jana Heffernanová práci se sny přirovnává ke šťourání se pohrabáčem v kamnech a dodává, že: „Sny jsou zajímavým a nevyužitým zdrojem sebepoznání.“

Pokud se rozhodnete raději sny nakreslit než o nich hovořit, objevíte obrovskou šanci, kterou sny otvírají – příležitost k tvůrčí činnosti. Možná to bude pro někoho po dlouhé době (možná i letech!) poprvé, co vezme do ruky barvy nebo pastelky a bude malovat snovou scenérii. Pro někoho to může být absolutní novum, že skrze sny, často bizarní, nesrozumitelné řetězce těch nejneuvěřitelnějších příhod, může poznávat sama sebe. Že ve směsi nesourodých obrazů, nečekaných a nepředvídatelných zvratů, v postavách známých i neznámých lze hledat a nalézat kamínky do mozaiky poznání týkající se někdy druhých, ale především nás samých.

Pro další skupinu lidí jsou sny prostředkem, jak přijít na to, „co mi vlastně je“, kde je zakopaný pes, skrytá příčina našich potíží. V nevědomé oblasti se určitě nějaký „zakopaný pes“ nachází, buď takový, který bude patřit jen nám anebo bude náležet svým charakterem k věcem obecně lidským, k vrstvě kolektivního nevědomí. Občas na nás skrze sen vykoukne, někdy ho poznáme, někdy ne. Situaci komplikuje fakt, že někdy ho chceme poznat a někdy se mu spíše chceme za každou cenu vyhnout.

Osobnostní vývoj je mimo jiné o určité změně pohledu, jednání, myšlení. O tom, jak lépe využít své schopnosti, prožívat smysluplné vztahy. Vlastně díky snům se můžete dozvědět něco, co nevíte, takže nepropásněte šanci se dozvědět něco nového – o sobě, o nějaké situaci. Sny vám mohou přinést nový pohled na vás, vaše sociální okolí a v neposlední řadě se vyjadřují i k vašemu zdraví.

Knihy s logem Grada vycházejí v České republice již od roku 1991. Nabídka společnosti pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Vydává např. tituly s právní tematikou, ekonomické, z oblasti financí a účetnictví, psychologické, zdravotnické, s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví atd.

Související knihy

Helingerová, Marta

Grada, 2016