Asertivně do života – Tomáš Novák, Věra Caponni

TEST: JÁ A ASERTIVITA

V životě se často setkáváme se situacemi pro nás nepříjemnými, kdy po nás někdo chce něco, co nechceme my, nebo svým způsobem „ruší naše kruhy“. Každý se snažíme vzniklé situace nějakým způsobem řešit. Zamyslete se nad sebou a zvažte každé z následujících tvrzení. Jak to děláte vy?

TEST 1

INSTRUKCE

Můžete volit ze čtyř možností. Pokud tvrzení vaše chování vystihuje, je napsáno, jako by bylo o vás, zatrhněte jedničku. Když se podobně chováte sice ne vždy, ale často, nebo se popsanému způsobu dosti blížíte, označte dvojku. Jestli tvrzení vaše chování nevystihuje v žádném případě, tedy je zcela odmítáte, zakřížkujte číslo čtyři. Trojku zvolte v případě, když vás tvrzení spíše nevystihuje, většinou to tak neděláte.

1. Když mě kolega požádá o půjčku, nedokážu mu odmítnout, i když na tom nejsem sám právě finančně nej

1 2 3 4

2. Neumím začít rozhovor s osobou, která je mi sympatická. Čekám, až to udělá sama.

1 2 3 4

3. Když mě někdo někam pozve a já vidím, že mu na tom záleží, neumím odmítnout, i když se mi to vůbec nehodí.

1 2 3 4

4. Když mě někdo předběhne ve frontě, nedokážu se ohradit, i když mám sto chutí to udělat.

1 2 3 4

5. V různých debatách neumím druhým skočit do řeči, i když je jasné, že už jen mlátí prázdnou slámu.

1 2 3 4

6. Mám-li v jakékoliv situaci někomu na jeho žádost, prosbu, říci „ne“, dělá mi to potíže, je mi trapně.

1 2 3 4

7. Neumím ukončit rozhovor, i když mě ani mluvčí, ani téma vůbec nezajímá a třeba nemám čas.

1 2 3 4

8. Když s někým mluvím, nedokážu mu oponovat, i když si myslím, že můj vlastní názor je lepší. Raději ho ani nesdělím.

1 2 3 4

9. Je mi trapné zeptat se, když něčemu nerozumím (v práci, ve škole, doma atp.).

1 2 3 4

10. Na schůzích a různých veřejných shromážděních nediskutuji. Připadal/a bych si hloupě.

1 2 3 4

11. Když někdo zruší setkání, které jsme měli domluvené, neumím nabídnout jiný termín. Čekám, že to udělá on.

1 2 3 4

12. Kdybych se pokusil druhým lidem přikazovat, dopadlo by to nejspíš podle rčení: „Přikaž a udělej sám.“

1 2 3 4

13. Když mi někdo z blízkých lidí křivdí, nic nenamítám. Ovládám se, aby nepoznali mé rozladění.

1 2 3 4

14. Pozvat na schůzku osobu opačného pohlaví, o kterou mám zájem, je pro mě nadlidský výkon.

1 2 3 4

15. Pokud mě někdo chválí a dělá mi poklony, zrozpačitím, nevím, jak reagovat, nevím si rady sám se sebou.

1 2 3 4

16. Když přinesu ze samoobsluhy nazelenalý salám, raději ho vyhodím, než bych vyřizoval reklamaci.

1 2 3 4

17. Naskakuje mi husí kůže, když si představím, že bych se musel živit jako agent pojišťovny.

1 2 3 4

18. Mám-li hovořit o něčem důležitém, nebo s někým, na kom mi záleží, začnu mluvit nezřetelně, někdy se i zakoktám.

1 2 3 4

19. Je mi velmi nepříjemně, když musím v situaci nouze požádat cizího člověka třeba o lístek na tramvaj.

1 2 3 4

20. Je mi nepříjemné začít rozhovor s „úředními“ nebo „výše postavenými“ osobami, a to i když jim nutně potřebuji něco sdělit.

1 2 3 4

VYHODNOCENÍ

Nyní si spočítejte celkový součet bodů. Máte-li více než 70 bodů, nejásejte příliš. Je sice pravda, že nepatříte k lidem, kteří na sobě nechají dříví štípat. Ale pozor – nejste někdy trochu agresivní? Jistě by vám neuškodilo přiučit se, jak zachovat vlastní tvář, aniž byste zasahovali do „kruhů“ druhých. Ne vždy je sociálně úspěšný ten, kdo má široké lokty. Bývá spíše v nebezpečí, že se mu každý raději vyhne. Vyšlo vám 50–70 bodů? Nemusíte se bát, vy se v životě neztratíte. Čtěte však dál, třeba si rozšíříte svůj repertoár. Dosáhli jste 30–50 bodů? Zdá se, že když vám jde o něco skutečně důležitého, nedáte se. Neklesejte na mysli, i když by to mohlo být lepší. Jak praví přísloví, i dobrý farář se musí do smrti učit. Zkuste to také, právě máte v ruce svou příležitost. Získali jste méně než 30 bodů? Patříte k těm až moc slušným. Nepřehánějte to. Jste sice uchráněni pověsti hádavých lidí, ale není zase potřeba nechat se sebou zametat. Někdy tak nepřímo podporujete „darebáky“. To přece nechcete, že? Pojďte to s námi zkusit trochu jinak!

CO JE TO ASERTIVITA?

Klasik tohoto veskrze praktického využití teorií mezilidské komunikace Američan A. Salter se již ve čtyřicátých letech 20. století snažil své žáky naučit spontánním reakcím, přiměřenému projevu emocí, umění dát najevo svá přání, požadavky. Učil vyjádřit vlastní stanovisko, nebát se oponovat, a to jak za použití argumentů, tak i neustálým setrváváním na svém, pokud je argumentace zbytečná nebo není na místě. Seznamoval zájemce s taktikami, jak prosadit svůj oprávněný požadavek. Učil říkat „ne“ na nepřijatelné nároky, aniž by tím byla dotčena práva druhých. Cvičil postupy vyrovnávání se s (oprávněnou i neoprávněnou) kritikou i vlastními chybami. Rozvíjel umění požádat druhého o laskavost bez pocitů trapnosti. Věděl, že kompromis je často největším vítězstvím. Jeho následovníci tyto postupy rozvinuli. My jsme se po léta snažili trénovat asertivitu u naší populace, která se v mnoha způsobech sociálního jednání a pravidel „slušnosti“ od americké liší. Takže nyní nabízíme jakýsi souhrn toho, co jsme přečetli a co jsme se naučili společně s našimi kurzisty.

Občas se při různých příležitostech rozhorlí více či méně samozvaný psycholog a vezme si na paškál právě asertivitu. Prý je málo citlivá, skrytě agresivní, zjevně egoistická, snadno zneužitelná. Svůj názor poté doloží popisem, jak kdesi cvičili přeskakující gramodesku a kolik to stálo. Má svou pravdu, ostatně skutečnost, že „každý má svou pravdu “, je mimo jiné i asertivní poznatek. Zneužít lze úplně všechno od nejhumánnějších filozofických systémů až po vlajku s červeným křížem. Tu lze pověsit na atentátníkovo auto plné výbušnin.

Jisté také je, že trenérem asertivity může být v našich podmínkách kdokoliv, kdo si přečetl o metodě jednu příručku a má dost drzosti… při zamhouření obou očí a notné porci optimismu lze zde slovo drzost nahradit slůvkem sebevědomí. Asertivitu nesnášejí i různí pokrytci. Za jimi hlásanou slušností bývá neupřímnost, nedostatek náhledu na sebe sama a své motivy a svatouškovská manipulace. Nebojte se, ničím špatným se v dobrém kurzu ani v této knize nenakazíte. Naopak. Předložený text je do určité míry očkováním proti tomu, abyste na sobě nechali dříví štípat a ještě za to byli vděční. A kdybyste snad někdy obrazně řečeno zatoužili po pozici špalku, na němž je štípáno dřevo, žádný problém. Asertivně jednat můžete, ale nemusíte.

Možná vám rodiče v dětství říkali: „Snaž se. Když to s tebou půjde takhle dál, nic z tebe nebude!“ Vy jste se buď snažili, nebo nesnažili. Ale v podvědomí máte stále pocit, že jste požadavky otce a matky mnohdy zklamali. Pak na vás začali působit učitelé. Ti také nemívají daleko k líčení hrůzných konců nezvedených žáků, nedodržujících zcela nejen pravidla školního řádu, ale i dobře míněné rady pedagoga. K dovršení všeho jste si třeba vzali učenlivého partnera (tedy někoho, kdo si rodičovsko-učitelské chování osvojil). Výsledkem těchto sice v čase rozložených, ale stejným směrem cílených snah vás „vychovat“ je, že máte dojem, že jste v mnoha ohledech budižkničemu. Náročná tchyně, eventuálně tchán s řekněme tradičními názory na to, co je správné a co ne (včetně maličkostí typu rozvrhu dne, úklidu a stylu trávení víkendu i všech možných dnů volna), tomu dají korunu. Šéf, který má vždy pravdu, z čehož plyne, že vy jí nemáte, to je již jen doplněk.

Knihu Asertivně do života vydalo nakladatelství Grada

Související knihy

Novák, Tomáš - Capponi, Věra

Grada, 2012