Přinášíme vám ukázku z knihy Andílkovo vánoční putování,
kterou vydalo nakladatelství Grada v edici Pohádkové čtení.

Jak se Andílek narodil

Babička Ludmilka si sedla do velikého křesla, které stálo u okna v obývacím pokoji. Pro ukrácení dlouhé chvíle si vzala do ruky klubíčko bílé příze a kovový háček. Měla v úmyslu pustit se do háčkování. Chtěla vlastníma rukama něco vyrobit, ale nevěděla co. Dříve svým vnučkám háčkovala všelijaké hračky. Medvíd­ky, panenky, žabičky, zajíce a spoustu dalších zvířátek nebo postaviček, ale obě vnučky už dávno vyrostly a s hračkami si nehrají. Babička seděla v křesle a chvíli vzpomínala na všech­ny svetry, čepičky, rukavice, šály a ponožky, které za celý život uháčkovala. Kdyby se všechno sneslo na jednu hromadu, byla by z nich pořádná hora.
„No jo, ale co mám uháčkovat teď?“ zeptala se babička smě­rem k rybičkám, které si tiše plavaly v akváriu.
Odpovědi se pochopitelně nedočkala. Ryby mluvit nedokážou. Kdyby měla psa, třeba by jí poradil. Něco by zaštěkal a ona by hádala, co měl na mysli. Pejska ale mít nemohla. S pejskem se totiž musí chodit ven na procházku. Každý den, bez ohledu na počasí. Babička měla ovšem bolavé klouby. Někdy ji nohy bolely tak moc, že měla co dělat, aby vůbec vstala z postele. Po chvilce přemýšlení se babička Ludmilka zvedla z křesla a zamířila k oknu. Doufala, že uvidí něco zajímavého a pak ji třeba něco napadne. Hleděla z okna na rušnou ulici, ale žádný nápad nepřicházel. Odešla tedy do kuchyně, aby si do sváteční­ho puntíkovaného hrníčku uvařila svůj oblíbený čaj. S plným hrnkem se opět usadila v křesle. Opatrně si usrkla horkého čaje a znovu vzala do ruky bílé klubíčko.
„No co, prostě začnu a uvidím, co mi pod rukama vyroste,“ řekla si a pustila se do háčkování.
Nahodila si pár prvních oček a pak je pomocí háčku umně proplétala. Ruce jí kmitaly, jako kdyby samy věděly, co mají dělat. Babička se usmívala a přitom bedlivě sledovala svá očka na háčku, ze kterých se pomalu, ale jistě rodila krásná křehká postavička.
„To je andělíček!“ vykřikla najednou, a nadšením jí málem uteklo očko. Naštěstí ho uhlídala. „Už zbývají jen křidélka,“ pronesla směrem k andělíčkovi.
Čas rychle utekl a venku se začalo stmívat. V listopadu se dny krátí a tma přichází brzy. Jindy by háčkování odložila, ale teď nemohla. Vstala z křesla a pomalu přešla i s andělíčkem k vypínači, aby v místnosti rozsvítila světlo. I když jindy večeřela pravidelně, dnes na večeři úplně zapo­mněla. Neměla ani trochu hlad. Jediné, co chtěla, bylo dokon­čit andělíčka hned teď. Položila ho opatrně na opěradlo křesla a začala háčkovat křidélka. Každou chvilku mu je přeměřovala, aby byla tak akorát. Ani velká, ani malá. Když byla křidélka hotová, opatrně je andělíčkovi přišila. Nakonec si vzala stříbr­nou nitku, aby vyšila oči, nosík a ústa. Andělíček byl opravdu překrásný a babička z něj měla velikou radost. Povídala si s ním, jako kdyby byl živý.
„Tak a teď už zbývá jediné. Vyprat, tedy vlastně vykoupat,“ opravila se babička, „a naškrobit.“
Opatrně andělíčka odnesla do koupelny, kde mu připravila mydlinkovou lázeň. Dávala si pozor, aby ho neopařila příliš horkou vodou, nebo aby naopak ve studené neprochladl. Pak připravila škrob.
„To je proto, aby ti šatičky hezky držely,“ vysvětlila andělíčkovi.
Když byl vykoupaný, přenesla ho do obýváku k topení, aby rychleji uschnul, a sama se odebrala do postele, protože zniče­honic tu byl večer a babiččiny oči se při tak dlouhém háčkování unavily. Potřebovaly odpočinout.
Tak se jednoho předvánočního dne babičce Ludmilce pod rukama narodil krajkový panáček, kterému už neřekla jinak než Andílek.

————————————-

Mgr. Zuzana Pospíšilová

Zuzana Pospíšilová je dětská psycholožka, která pracuje ve Speciálně pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením v Ostravě. Dříve pracovala v dětském rehabilitačním stacionáři, převážně s dětmi s organickým poškozením CNS a pohybovým postižením. V době studií se zabývala tématem rozvoje tvořivosti u dětí mladšího školního věku, nyní píše knihy pro děti. Přečtěte si ukázky z některých z nich, např. z knih Prázdninové pohádky, Pohádkové uspávanky,
Knihovnické pohádky, Záchranářské pohádky.

Informace o autorce a fotografie byly čerpány ze stránek nakladatelství Grada.

Zuzana Osako

Zuzana Osako je výtvarnice, kterou fascinuje móda, folklór a životní příběhy. V módním světě se objevila nejdříve jako modelka, později se věnovala oděvnímu designu a dnes je velmi úspěšnou a vyhledávanou módní ilustrátorkou. Její tvorba je významně ovlivněna Japonskem, kde pět let žila, studovala malbu japonskou tuší a vedla výtvarnou školičku Shanti pro rodiče a děti. Zuzana Osako miluje své rodné Slovácko, jehož tradice, folklór a krása jsou dalším inspiračním zdrojem jejího díla. Zuzanino umění zachytit atmosféru, náladu a skrytý příběh nachází v poslední době uplatnění také v knižní ilustraci pro děti, jíž se trojnásobná maminka a vášnivá čtenářka s láskou věnuje.

Informace o ilustrátorce byly čerpány ze stránek nakladatelství Grada.

Knihy s logem Grada vycházejí v České republice již od roku 1991. Nabídka společnosti pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Vydává např. tituly s právní tematikou, ekonomické, z oblasti financí a účetnictví, psychologické, zdravotnické, s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví atd. Značka BAMBOOK je určena všem dětským čtenářům. Nabídkou dětských knížek provází její maskot, pandí kluk Bambook, který seznamuje děti se světem čtení a příběhů.

Související knihy

Pospíšilová, Zuzana

Grada, 2016