1. Nejdřív byste se měli ujistit o tom, že žijete.

Není to tak těžké, jak by se mohlo na první pohled zdát:
Někdo vás naštval?
Něco vás rozčiluje?
Dojímají vás maličkosti?
Těšíte se na dovolenou?
Na kolegyni v práci?
Rande?
Nebo na fotbal?
Či dobrý oběd?
Pokud na některou z těchto otázek odpovíte ANO, buďte si jistí, že žijete. Nejdůležitější kapitola je za vámi. Možná s vámi cloumají emoce víc, než byste si přáli, ale určitě jste živí. Zatím.

2. Jak zůstat naživu.

Rozhodně doporučuji, abyste se naučili bruslit – na všem a ve všem. Někdy bruslení nepomůže. Je nutné se brodit. Po kolena. Případně až po krk. V bahně. Občas v něčem ještě horším. Pokud vám to přerůstá přes hlavu, musíte volit. Čestnou nebo potupnou smrt? Případně rychlý ústup. Ten je vždy potupný. Může být jedinou cestou zpět do života. Je nutné volit rychle. Než vám dojde kyslík. Pro tyto mezní situace doporučuji potápění. V jezeře nebo v moři si můžete vytrénovat plíce, aby vydržely pod hladinou co nejdéle. Ať už je hladina z čehokoliv. Ještě je dobré zvyknout si na fakt, že vám pak někdo může začít skákat po hlavě. Takovou situaci vydrží málokdo. Je skutečně kritická, život ohrožující. Musíte rychle volit priority. Buď rychlá smrt v přímém souboji s agresorem. Není šance na výhru. Nebo pomalá, tichá smrt u dna nelibě páchnoucí tekutiny za přítomnosti bolení hlavy od podupání. Je to klidná, i když trochu zapomenutí hodná smrt. Hlavně nechtějte pod hladinou debatovat, argumentovat. Hrozí utopení.
Snad jediná cesta z této kritické situace je – být připraven. Jste-li dobře vytrénováni s výdrží nedýchat, máte naději. Může se stát, že agresor je tak zabrán do své agrese, že přichází uspokojení. Podcení situaci. Nezkontroluje, jestli je opravdu po vás. Krčíte se tiše u dna, nevypouštíte bubliny. Trýznitel začne tančit oslavné tance, cítí se vítězem. Pak se nenápadně vynoříte. V takovýchto případech nedoporučuji, abyste mu šli blahopřát k vítězství.  Mohl by si vás všimnout. Není vhodné budit pozornost mokrým oděvem, možná i zápachem. Nejlepší je dokonale se vypařit. Myslím tím zmizet. Takzvaně vypařit žaludek něčím ostrým, slivovicí a podobně doporučuji až doma. Oděv bude chtít trochu napařit, vyžehlit, možná vyprat. Nejlíp si s ním poradí v čistírně.

3. Nastává další důležitá otázka – Co dál?
V předchozí kapitole byla popsaná velmi dramatická situace. Většinou je pak nutný relax. Někoho nabije milenka či milenec. Někoho příroda. Možná vám nejvíc pomůže, když někomu provedete totéž, čím jste si právě prošli. Varuju vás. Není jednoduché něco takového páchat. Musí být vhodné prostředí. Lidi, kteří kopou s vámi. Tohle není pro slabé. Mohlo by se jednoho krásného rána stát, že při čištění zubů omylem kouknete do zrcadla. Vyděsíte se natolik, že se vám obrátí žaludek. Možná padnete navždy do depresí. Slovo navždy zde neberte doslova. Platí jen do té doby, než si na vás vzpomene naše stará známá zubatá. Ale může se to protáhnout. Někde se zapovídá. Vy trpíte. Není vám pomoci.
Proto doporučuju obvyklou regeneraci. Naberte sílu v náručí přírody. Pak se rozhodnete, jak naložíte se svým životem.
Nejlépe je začít znovu. Někde jinde. Kde vás nikdo nezná. Pomalu, nenápadně. Kam až dojdete, poznáte později. Nemusíte se rozhodovat hned. Jak už bylo řečeno – nejdřív se přesvědčte, jestli ještě žijete…

4. Pokud se vám podaří přeskočit bod 2, nemáte ještě vyhráno.
Jedná se o klidný, ničím nerušený život. Může se vás zmocnit silný pocit marnosti. Život vám utíká mezi prsty? Jako voda, kterou nabíráte rozevřenou dlaní? Nic se neděje? Partnerka vám nadává? Milenka nemá čas? Šéf po vás chce nesmysly? Všechno normálka. Nuda. Ale pozor – poblíž číhá číslo 2. Může přijít z kterékoliv strany. Hned bude rozruchu až moc.
Pokud se vám dvojka úplně vyhne, můžete mluvit o štěstí. Ale málokdo si dokáže uvědomit, jakou má kliku. Natož se z toho radovat.
Většinou člověka posedne neklid: „Co kdybych zkusil štěstí na burze? To je asi blbost. Ale v kasinu bych si zahrát moh. Nebo aspoň v hospodě na automatech.“
Pokud se tomuto riskování vyhnete, ať už díky kamarádům, nebo své pevné vůli, mohou vám přiletět další zvláštní myšlenky: „Co takhle zkusit drogu? Každej o tom mluví. Prej je to paráda. Poznat, v čem pořád všichni jedou. Pro jednou se nic nestane. Nebuď srab! Zkus to!“
Pokud se vám podaří zdolat i takovéto našeptávače, přijde další sada myšlenek: „Proč mám pořád jen makat na šéfa? Je to kretén. Nic neumí. Klidně si budu šéfovat sám.“
Buď se jedná o podnik, kde začnete honit kariéru. Nebo se osamostatníte. Budete slušně stát v koutě, až na vás dojde řada. Zahynete tam. Nebo se pustíte do nekalé soutěže. Brzy vás podrazí kolegové nebo rivalové. Nejspíš všichni. Pak se vracíte na číslo 2.
Pokud všem nebezpečným myšlenkám odoláte, možná se vám podaří překulit do bodu 5.

5. Život snový
Překonáte-li všechna úskalí života, může se stát, že si jednoho dne uvědomíte spoustu věcí: „Na svůj věk mám dobré zdraví. Ne úplně, ale skoro. Dělám rád svou práci. Dokonce se s ní skromně uživím. Lidi kolem mne jsou fajn. Vážím si jich. Mám zdravé potomky. Dělají mi radost. Dýchal bych za ně. Nedávno syn vyvedl pitomost. Uznal chybu. Dobrej. Šéf je férovej chlap. Nechce po mně blbosti. Chodím domů s čistou hlavou. Nemusím dělat podrazy. Kolegové v práci ujdou. Neškodí. Těším se na dovolenou s rodinou. Sice s odřenýma ušima, ale odjedeme. Mám docela dobrý život.“
Pak se v klidu podíváte do zrcadla: „Po pravdě řečeno, v mládí jsem trošku lumpačil. Naštěstí na mne nic neprasklo. Občas si tajně rád zavzpomínám.“ Usmějete se na sebe. Manželce dáte štípanou pusu, nadzvednete pokličku, přivoníte: „Pusinko moje zlatá, umíš vařit nejlíp ze všech. Takové dobroty, jako děláš ty, nikdo neumí.“
Za pochvalu vám dá dvojitou porci.

Jste-li povaha neklidná, může se stát, že začnete váhat: „Žiju ještě? Je tohle ten fantastický, vysněný život?“
Snadno spadnete do čísla 4. Nebezpečí je na dosah ruky.

Pokud ovšem poslechnete některý ze svých vnitřních zneklidňujících hlasů, pak už nezbývá moc možností…

Jste ještě naživu?

---

MgA. Hana Militká

MgA. Hana Militká vystudovala základní školu ve Svobodných Dvorech. Poté střední ekonomickou školu v Hradci Králové.  V devatenácti letech vyhrála Wolkerův Prostějov v recitaci. Byla přijata na JAMU, obor herectví. V Brně na studiích si užila hodně legrace i hostování. Byla v ročníku s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Evou Gorčicovou, Zdenou Moučkovou, Evou Lapešovou, Renatou Doleželovou, s Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Ivošem Hyršem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími.
Stala se členkou Divadla na provázku. V roce 1981 odešla do Prahy. Hrála v několika filmech vynikajících režisérů. Spolupracovala se slavným režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc, na seriálu Wolfgang. S Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Pavlem Hášou na Povídkách Malostranských, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo. Mezi divadelními režiséry byla vynikající spolupráce s Petrem Scherhauferem, Ivo Krobotem, Mirkem Krobotem, Evaldem Schormem, Janem Antonínem Pitínským, Zbyňkem Srbou. Nyní spolupracuje s režisérem a šéfredaktorem nakladatelství Krigl panem Jiřím Halberštátem jak na svých knihách, tak na vystoupeních u příležitosti křtů knížek, při každoročním setkání v klubu Golem, na různých slavnostních představeních. Hostuje v Národním divadle. Povídky z povětří vyšly zjara roku 2013, detektivní román
Záhadný šepot spatřil světlo světa zjara 2015. O rok později vydává opět nakladatelství Agentura Krigl další detektivku Pronikavý smích. Povídky z povětří se objevily v nakladatelství E-knihy jedou Martina Koláčka jako první elektronická kniha Hany Militké začátkem února 2016, zjara vyšel napínavý román Vilma. Nyní vychází román Sára.

Související knihy

Pronikavý smích

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2016

Záhadný šepot

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2015

Povídky z povětří

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2013