Vyjíždím po eskalátorech do prvního patra Paláce knih. Do zahájení setkání s knihou Pád nebes a jejím autorem Reinholdem Messnerem zbývá necelých deset minut. Jindy touto dobou bývá prostor kavárny poloprázdný. Dnes je tomu zcela jinak. Od schodiště ke stolku, za nímž má Reinhold Messner usednout, se vlní zástup lidí zformovaný do dlouhatánského a neproniknutelného špalíru. Díky akreditaci novináře se mi podaří velkým obloukem se přece jen dostat k pódiu blíž a vtěsnat se mezi nedočkavě se ohlížející a na ulovení prvního snímku se třesoucí fotografy. Dav se náhle rozkmitá, volky nevolky vytvoří uzounkou uličku, skrze niž přesně s úderem páté hodiny přichází vzácný a některými z přítomných obdivovatelů více než hodinu očekávaný host. Doprovází jej překladatelka knihy a pro tento podvečer i tlumočnice Anna Skryjová a moderátorka setkání Renata Růžová.

„Jsem rád, že mohu být tady s vámi všemi v Praze a popřát vám dobrý den.“

Do češtiny překladatelkou převedená věta zaznívá na uvítanou z úst pana Messnera. Publikum děkuje vřelým potleskem. Slovo si bere paní Růžová. Nejprve se zhostí milé povinnosti předestřít alespoň některé úspěchy horolezcovy (zdolání všech osmitisícovek, výstup na Mont Everest bez kyslíku, sestup z téhož horského velikánu bez použití lan) a pak jej poprosí, aby knihu Pád nebes, kvůli níž se zde všichni sešli, ale i tu, kterou nakladatelství Jota vydalo dříve (Západní stěna. Pod sebou propast, před sebou vítězství), čtenářům přiblížil. Reinhold Messner nejprve pohovoří o tématech, která v nich zpracoval; zatímco v dříve publikovaném titulu vyprávěl příběh, jehož hrdinou byl on sám (spolu se svými dvěma kamarády se Messner pokusil dvě stě let nepoužívanou cestou zdolat západní stěnu Ortleru), v titulu posledním v roli hlavních aktérů vystupují italský horolezec a lovec Jean-Antoine Carrel a Angličan Edward Whymper, který do Alp nejprve přijel coby ilustrátor horských panoramat. Oba muži se spřátelili a několikrát se pokusili dobýt horu Matterhorn.

„K oběma knihám bych chtěl dodat, že mě lezení jako takové zajímá stejně jako jeho fyzická náročnost. Snažím se srovnávat lidskou přirozenost se zákonitostmi přírody. (…) Událost líčená v Pádu nebes se může jevit jako detektivka, ale tak ji vnímali lidé té doby. Někdy jsem vypravěč, jindy dobrodruh a horolezec do výšek, jako autor chci však vyprávět co nejblíže realitě.“

V tomto okamžiku by pan Messner rád povídání ukončil. Není divu, před ním se coby horský masiv vine nekonečná šňůra čtenářů čekajících na jeho autogram. Nicméně každá prezentace má daný protokol, jehož součástí je také možnost klást otázky. Moderátorka „usmlouvá“ otázky tři.

Dotaz první: „Říká se, že máte šestý smysl, jenž vám pomáhá předejít nebezpečím. Má ho po vás i váš syn?“ Odpověď: „Nemám šestý smysl. Od svých pěti let až do pětadvaceti jsem vyrůstal v horách a díky tomu mám instinkt. Můj syn je na nejlepší cestě ho mít také.“

Dotaz druhý: „Co děláte nyní, píšete, připravujete dokumentární film, účastníte se expedic?“ Odpověď: „Před čtrnácti dny jsem se vrátil z expedice do Nepálu. Pozoroval jsem tamější život a nasbíral materiál pro dokument.“

Otázka třetí: „Viděl jste yettiho?“ Odpověď: „Nikdy jsem to netvrdil. Tato postava se však vyskytuje v tibetských legendách. A existuje její zvířecí obdoba.“

Aplaus vyjadřující poděkování, obdiv i úctu. Následuje autogramiáda. Jistě velmi, velmi dlouhá.

Související knihy

Messner, Reinhold

Jota, 2016