Knihu Ocelový polibek napsal Jeffery Deaver a vydalo
nakladatelství Domino ve své edici Napětí.
Ocelový polibek je součástí série Lincoln Rhyme, do níž patří například také Sběratel kostí – kniha i audiokniha, Tanečník, Hodinář, Pokoj smrti a mnoho dalších knih.

Kapitola 2

„Kde je?“
„Pořád pátráme, Amélie,“ odpověděl Buddy Everett, pochůzkář z 84. okrsku. „Šest týmů. Kryjeme všechny východy, buď my, nebo soukromá ochranka. Někde tu musí být.“
Ubrouskem ze Starbucks si setřela krev z boty. Lépe řečeno se o to neúspěšně pokusila. Sako uložené v plastovém pytli na odpadky, který si rovněž vzala z kavárny, možná neutrpělo nenapravitelné škody, ale Amélie neměla nejmenší chuť nosit oděv nasáklý krví. Mladý policista zaznamenal její ruce se skvrnami od krve a ustaraný pohled. I policajti jsou jenom lidé. Časem přijde imunita, ale u některých se dostaví později než u jiných a Buddy Everett byl pořád ještě mladý.
Brýlemi s červenými obroučkami se zadíval na přístupový panel. „Jak je…?“
„Nezvládl to.“
Přikývnutí. S očima sklopenýma k podlaze sledoval stopy zakrvácené obuvi Amélie Sachsové směřující od eskalátoru.
„Máš ponětí, kudy odešel?“ zeptal se.
„Netuším.“ Povzdechla si. Mezi okamžikem, kdy si jí Podezřelý 40 možná všiml, a rozmístěním policistů uplynulo pouze několik minut. Zřejmě to však stačilo, aby se stal neviditelným. „Tak jo, budu hledat s tebou.“
„V suterénu budou potřebovat pomoc. Tam dole je to samá chodba.“
„Jasně. Ale ať někdo taky vyslechne případné svědky. Jestli si mě všiml, měl dost času odsud rychle vypadnout.“
„Jistě, Amélie.“
Mladý policista v brýlích barvy zasychající krve přikývl a odkvačil.
„Detektive?“ ozval se za ní mužský hlas.
Otočila se k asi padesátiletému drobnému Latinoameričanovi v tmavě modrém proužkovaném obleku a žluté košili. Kravatu měl bělostnou jako padlý sníh. Taková kombinace se moc často nevidí.
Přikývla.
„Kapitán Madino,“ představil se muž.
Potřásla mu rukou. Prohlížel si ji tmavýma očima s přimhouřenými víčky, svůdně, ale ne sexuálně, podmanivý, jak už mocní muži – a některé ženy – bývají.
Madino s největší pravděpodobností pracuje na 84. okrsku a určitě nemá nic společného s případem Podezřelého 40, který vyšetřuje oddělení závažných trestných činů. Přišel kvůli tomu neštěstí na eskalátoru, i když z něj místní policie rychle vycouvá, pokud ovšem nedošlo k závažnému zanedbání údržby zařízení, což je trestný čin, ačkoliv se to stává jen velmi zřídka. Ale budou to Madinovi kluci a holky, kdo bude vyšetřovat místo činu.
„Co se tu stalo?“ zeptal se jí.
„Přesněji než já by vám to popsali hasiči. Sledovala jsem podezřelého z vraždy. Vím jen tolik, že se nějak porouchal eskalátor a muž středního věku spadl mezi ozubené převody. Dostala jsem se k němu a pokusila se zastavit krvácení, ale moc se toho udělat nedalo. Nějakou dobu se ještě držel při životě, ale nakonec stejně skončil jako NMM.“
Na místě mrtvý.
„Nouzový vypínač?“
„Kdosi ho stiskl, ale zastavuje jen schody, motor běží dál. Takže se točila i převodovka. Ozubená kola mu rozpárala břicho a podbřišek.“
„Bože.“ Kapitán sevřel rty, přistoupil k otevřené šachtě a nahlédl do ní. Neprojevil žádnou reakci. Přidržel si bělostnou kravatu, aby se nezhoupla dopředu a neumazala se od zábradlí. I tam se totiž dostala krev. Bez emocí se otočil zpátky k Sachsové. „Vy jste byla tam dole?“
„Byla.“
„To muselo být hodně tvrdé.“ Soucit v jeho očích působil upřímně. „Povězte mi o té střelbě.“
„To kvůli motoru,“ vysvětlovala Sachsová. „Nemohla jsem najít vypínač. Ani dráty, které bych přeřízla. A nemohla jsem opustit zraněného, abych je hledala, nebo vylezla nahoru a řekla někomu, ať vypne proud. Snažila jsem se omezit krvácení. Nezbývalo mi než vytáhnout pistoli a střelit do vinutí statoru. Kdybych to neudělala, ozubené kolo by toho chudáka rozřízlo vejpůl. Ale v té době už stejně bylo skoro po něm. Podle záchranářů ztratil osmdesát procent krve.“
Madino přikyvoval. „Dobrý pokus, detektive.“
„Bohužel nevyšel.“
„Nic jiného jste udělat nemohla.“ Ohlédl se k otevřenému přístupovému panelu. „Musíme svolat komisi pro vyšetření střelby, ale při tomto scénáři to bude jen formalita. Nedělejte si starosti.“
„Děkuji, kapitáne, vážím si toho.“
Navzdory tomu, co vídáváme na obrazovkách a filmovém plátně, ochránci zákona střílí ze služební zbraně jen zřídka a každá taková událost se musí náležitě prošetřit. V zásadě může policista vystřelit pouze v případě ohrožení života – ať už vlastního, nebo náhodných kolemjdoucích – nebo k zastavení prchajícího ozbrojeného zločince. A sílu může aplikovat proto, aby zabil, ne zranil. Pistoli tedy nelze používat místo francouzského klíče k zastavení porouchaného mechanismu.
Jestliže policista vystřelí ze služební zbraně – a nezáleží, zda ve službě, nebo mimo ni –, dostaví se na místo činu dozorčí důstojník z okrsku, na jehož území ke střelbě došlo, aby zajistil místo a prověřil policistovu zbraň. Poté svolá okrskovou komisi pro vyšetřování střelby, jíž musí velet kapitán. Vzhledem k tomu, že nebyl nikdo usmrcen ani zraněn, nemusela Sachsová podstoupit test na přítomnost omamných a návykových látek ani nastoupit povinnou třídenní administrativní dovolenou. A protože se nedopustila trestného činu, nemusela odevzdat služební zbraň, stačilo předložit ji dozorčímu důstojníkovi ke kontrole a zapsání výrobního čísla.
Právě to nyní udělala. Obratně vysunula zásobník a zatažením závěru vyhodila z komory náboj, který pak zvedla z podlahy, načež podala prázdnou pistoli kapitánovi. Madino si zapsal sériové číslo a zbraň jí vrátil.
„Sepíšu hlášení o použití zbraně,“ dodala.
„Žádný spěch, detektive. Nějakou dobu potrvá, než se komise sejde, a řekl bych, že máte na práci důležitější věci.“ Madino znovu nahlédl do šachty. „Bůh vám žehnej, detektive. Tam dolů by se moc lidí nevydalo.“
Sachsová zaklapla zásobník do pažby a nacvičeným pohybem zasunula náboj do komory. Policisté z 84. okrsku uzavřeli přístup na oba eskalátory, takže se otočila a spěchala do suterénu, aby se zapojila do pátrání po Podezřelém 40. Zastavila se však, protože k ní přistoupil Buddy Everett.
„Je pryč, Amélie. Dostal se z budovy.“ Tmavočervené obroučky jeho brýlí nápadně bily do očí.
„Jak?“
„Přes nákladovou rampu.“
„Domnívala jsem se, že to tam hlídáme. Buď přímo my, nebo ochranka.“
„Vykřikl, teda jako ten podezřelý. Zakřičel zpoza rohu u rampy, že se pachatel skrývá ve skladu a ať si přinesou pouta a slzný plyn, prostě cokoliv. Znáš lidi z ochranky, rádi si zahrajou na opravdový policajty. Všichni se jako na povel rozběhli do skladu a náš podezřelý klidně odkráčel. Máme ho na videu – nová bunda, sportovní, tmavé barvy, a měkký klobouk. Sestoupil po žebříku z rampy a ztratil se přes parkoviště náklaďáků.“
„Kam šel?“
„Netuším. Kamera má úzký záběr.“
Pokrčila rameny. „Metro? Autobus?“
„Na uzavřeném televizním okruhu nic není. Možná odešel pěšky nebo si vzal taxi.“
A odjel na jedno z pětaosmdesáti milionů míst.
„Říkáš tmavá sportovní bunda?“
„Prošli jsme butiky a obchody s textilem, ale nikdo si nevšiml, že by někdo s podobnou postavou něco kupoval. A jeho obličej nemáme.“
„Myslíš, že bychom mohli získat jeho otisky z toho žebříku u rampy?“
„Bohužel. Na videu je vidět, že si před sestupem natáhl rukavice.“
Chytrý, ten chlap je chytrý.
„Ještě jedna věc. Nesl si kelímek a jakési pomačkané papíry, nejspíš obaly od jídla. Dívali jsme se, ale nezjistili jsme, kde je zahodil.“
„Pošlu techniky, ať se po těch věcech podívají.“
„Jo, a jak to šlo s kapitánem Bílou šlajfkou? Ach, opravdu jsem to řekl?“
Usmála se. „Jestlis to řekl, já to neslyšela.“
„Ten už plánuje, jak si zařídí svou kancelář v guvernérském paláci.“
To vysvětlovalo přepychový ohoz. Lampasák s politickými ambicemi. Je dobré mít ho na své straně.
Bůh vám žehnej…
„A šlo to dobře. Zdá se, že mě ohledně té střelby podrží.“
„Je to slušnej chlap. Akorát mu musíš slíbit, že pro něho budeš hlasovat.“
„Pokračuj v hledání svědků,“ přikázala kolegovi.
„Provedu.“
K Sachsové přistoupil inspektor hasičského záchranného sboru a podal jí hlášení o nehodě na eskalátoru. O dvacet minut později dorazil z velké budovy kriminalistického oddělení NYPD v Queensu tým pro ohledávání místa činu přidělený k vyšetřování případu Podezřelého 40. Pozdravila se s dvojicí afroamerických techniků, mužem a ženou něco přes třicet, s níž občas spolupracovala, a sledovala pohledem, jak táhnou k eskalátorům těžké kufry na kolečkách.
„Haló,“ zavolala za nimi. „Tamto byla nehoda. Tu bude řešit vyšetřovací oddělení v koordinaci s osmdesát čtyřkou. Vás potřebuju ve Starbucks. Projděte tam rošt.“
„Co se tam stalo?“ chtěla vědět technička a ohlédla se ke kavárně.
„Závažný zločin,“ nadhodil její parťák. „Předražené frappuccino.“
„Náš neznámý podezřelý se tam zastavil na pozdní oběd. Seděl u stolku někde vzadu, budete se muset zeptat. Vysoký, hubený, zelená kostkovaná bunda a baseballová kšiltovka Atlanta Braves. Ale moc tam toho nenajdete. Pohárek a obaly si odnesl.“
„Nesnáším, když nám pachatelé nezanechají DNA.“
„To je pravda.“
„Ale doufám, že ty odpadky zahodil někde poblíž,“ dodala Sachsová.
„Máš ponětí kde?“ zeptala se žena.
Amélie přelétla očima osazenstvo kavárny a dostala nápad. „Možná, ale nebude to tady v nákupním centru. Prověřím to sama. Vy se postarejte o Starbucks.“
„Tebe člověk nemůže nemilovat, Amélie. Nás vždycky pošleš do mlhavého tepla a sama si vezmeš na starost studenou tmu.“
Sachsová se sklonila a z kufru, který jeden z kriminalistických techniků právě otevřel, vytáhla modrou tyvekovou kombinézu.
„Standardní pracovní postup, viď, Amélie? Všechno sbalit a odeslat k Lincolnovi domů, že?“
„Ne, pošlete všechno do Queensu,“ odvětila s kamennou tváří. „Povedu případ z centra.“
Oba technici si vyměnili krátký pohled a zadívali se na Sachsovou. „Je v pořádku?“ zeptala se žena. „Myslím Rhyme.“
„Aha, takže vy jste to ještě neslyšeli,“ odpověděla Sachsová. „Lincoln už pro NYPD nepracuje,“ vysvětlila stručně.

———————–

Přečtěte si také několik dalších kapitol!

O autorovi

Jeffery Deaver (*1950) napsal svůj první román, byť jen o dvou kapitolách, už v jedenácti letech. Na střední škole redigoval časopis a k němu vydával i svůj vlastní, literární. Žádný div, že zamířil k novinařině. Za dlouhých cest vlakem do práce a zpět zase psal, tentokrát vlastní verze svých oblíbených thrillerů.  Vstup na pomyslný Olymp mu velkou měrou zajistila originální postava kvadruplegického detektiva Lincolna Rhymea. Hrnuly se ceny, přicházely nabídky z Hollywoodu, stoupaly honoráře, rostla autorova prestiž. Bezmála třicítka vydaných titulů se rozletěla ve více než dvacetimilionovém nákladu po celém světě. Ozvali se i správci pozůstalosti Iana Fleminga s nabídkou, aby Deaver napsal novou bondovku, která u nás vyšla pod názvem Nula stupňů volnosti.

Zdroj informací a fotografie: nakladatelství Domino

Nakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout pouze takové knihy, které stojí za to číst. Už sedmnáct let vydává knihy mnoha žánrů a autory, kteří patří mezi světovou špičku.

Související knihy

Deaver, Jeffery

Domino, 2016