Přinášíme vám ukázku z knihy Já, Eliška Přemyslová,
kterou vydalo nakladatelství Grada.

Můj táta je cvok

Můj táta je cvok. Fakt, nekecám. Cvok do dějepisu. Přesně ví, kde, kdo, kdy, jak a proč udělal nebo neudělal to nebo ono. Což o to, někdy se člověku šikne, když je jeho otec chodící encyklopedie, ale zrovna teď mi připadá, že jsem to s naším tátou moc nevyhrála.
Ale nejsem v tom sama. I mému mladšímu bráškovi nadělili  šílené jméno. Jen řekněte, může normální rodič dát svým vlastním dětem jména podle panovníků?
Jo, promiňte, neřekla jsem, že se jmenuju Eliška Přemyslová. Ve třídě mi jinak neřeknou než Eliško Přemyslovno.

Celkem se mi to líbí, nemám se za co stydět. Eliška Přemyslovna byla královna od rány, s nikým se dvakrát nepárala, ani se svými dětmi ne. Nejspíš to od ní dost schytával i syn Václav. Asi jo, proč by jinak zdrhnul k jinému dvoru a začal si raději říkat Karel? Jo, ten dvůr byl ve Francii a Karel byl v pořadí čtvrtý.
Že vám to něco říká? Jasně, je to on, náš Karel IV. Naštěstí se pak vrátil do Čech, aby postavil přes Vltavu most. Měl bezva recept, do malty nechal přimíchávat vajíčka. Ty brďo, to by mě celkem zajímalo, kolik těch vajec bylo. Někdy se na to táty zeptám.
Aha. Zase plácám pátý přes devátý a zapomněla jsem vám říct bráškovo jméno. Bratr je Otakar, příjmením Přemysl. Až půjde do školy, budou na něho pořvávat králi nebo jeho výsosti Přemysle Otakare III.
V českých dějinách byli totiž dva králové s tímto jménem, takže bráška by byl v pořadí třetí. No, mohlo to být i horší. Mohl se jmenovat Oráč podle Přemysla Oráče, co si vzal za ženu kněžnu Libuši a krom Prahy spolu založili přemyslovský rod.

Chudák bráška neví, co ho čeká. Vždycky se najde nějaký trouba, co nemá nic lepšího na práci než si dělat legraci z vašeho jména. Ale naštěstí to ještě neřeší, je mu teprve rok.
Už se těším, až se vdám, vezmu si nějakého Nováka a bude ze mě úplně obyčejná Eliška Nováková.

To jsou celí oni, rodičové!

Snídám kakao, chleba s máslem a s marmeládou a pozoruju bráchu, jak zápasí se lžičkou. Technika nic moc. Lžíci drží jak prase kost.
„Otakárku, ham, za maminku, za tatínka…,“ povzbuzuju bratra, aby se neřeklo, že má krkavčí ségru.
Ale místo toho, aby jedl jako normální člověk pusou, cpe si kaši do nosu a do uší. No jo, ty se bavíš, a já to pak za tebe schytám.
„Počkej, nepatlej to tak, fuj, ty čunče!“ Oťas strčil obě ruce do talíře, kaši si matlá na hlavu. To mi udělal schválně!
„Máámí, máámí, pojď sem!“
„Co to vyvádíte? Eliško, to na něho nemůžeš dát pozor!“ zlobí se máma a uštědří mi křivý pohled.

„A proč já? Proč na něho mám dávat pozor já! Je to vaše dítě, ne moje!“
„Nebuď drzá, mladá dámo,“ ozval se táta a dal mi ořech za ucho.
„Auvajs, a to bylo za co? Oťas je trouba, co se neumí normálně najíst, ale schytám to já! To je ta vaše rodičovská spravedlnost!“
„To víš, děvenko,“ pousmál se táta takovým tím dospěláckým úsměvem, který nemám ani trochu ráda, protože vím, že mi nepřinese nic dobrého, „nevděk světem vládne. Vem si třeba takovou Johanku z Arku, vyhrála Francouzům bitvy, pak ji stejně zradili a prodali Angličanům.“
„A ti si ji pak upekli k čaji o páté,“ dodala jsem.
„Dámo, ty máš nějakou jedovatou slinu. Johanka z Arku byla neprávem upálena na hranici, však toho pak lidstvo litovalo a prohlásilo ji za svatou.“
Neříkala jsem, že je táta cvok? Už mi zase dělá přednášku z dějin. Ohrnula jsem nos.
„Mě upalovat nemusíš, ale za svatou mě klidně prohlásit můžeš, mám totiž s vámi a s Oťasem svatou trpělivost,“ odfrkla jsem.
„Hele, upaluj do školy, než ti vážně jednu břinknu. A ze školy hned domů, ty rozumbrado. Budeš hlídat Otakárka, jedeme s mámou za dědou. Musíme mu trochu uklidit byt, na všechno už nestačí,“ uzavřel táta náš plodný rozhovor.
To jsou celí oni, rodičové! Někdy mám pocit, že je mám, aby si pro mě vymýšleli další a další úkoly. Ach jo. Budu muset odpoledne hlídat Otakara, to zase bude den! (str. 79)

————————————-

Prolistujte si celou ukázku.

————————————-

Lenka Rožnovská

Lenka Rožnovská je pedagožka, autorka pohádek pro děti, které vycházejí na pokračování v časopisu Sluníčko a vydávají se i knižně. Spolupracuje s knihovnami, její projekty (Čtení pro kočku, ale taky pro psa, Šikulíci píší knihu, Indiánské nocování) mají za cíl prohloubit čtenářské kompetence u dětí mladšího školního věku. Přečtěte si ukázky z některých jejích dalších knížek: Kubík Šikulík, Panenka Bára, Veronika zlobidlo nebo třeba Školačka Kristýnka.

Informace a fotografie byly čerpány ze stránek nakladatelství Grada.

Knihy s logem Grada vycházejí v České republice již od roku 1991. Nabídka společnosti pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Vydává např. tituly s právní tematikou, ekonomické, z oblasti financí a účetnictví, psychologické, zdravotnické, s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví atd. Značka BAMBOOK je určena všem dětským čtenářům. Nabídkou dětských knížek provází její maskot, pandí kluk Bambook, který seznamuje děti se světem čtení a příběhů.

Související knihy

Rožnovská, Lenka

Grada, 2016