Mnozí z nás jistě znají Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze 6 – Břevnově. Ne však všichni vědí, že v zahradě obklopující baziliku a klášter se na ose směřující od břevnovského kláštera k Svatovítské katedrále nalézá studánka Vojtěška, nad níž se klene barokní pavilon postavený Kryštofem a Kiliánem Ignácem Dietzenhofery. A jelikož k tomuto prameni se Otomar Dvořák, Josef Pepson Snětivý a Jiří Fišer vypravili při svém putování po pražských vodních zřídlech, vydali se k němu opět, tentokrát v doprovodu publika, které v jejich knihách nalezlo zalíbení, ale především v milé společnosti pana převora benediktinského opatství P. Petra Prokopa Siostrzonka a jednatele České filmové společnosti pana Jana Jurka, aby knihu Skrytá krása Čech společně uvedli do světa.

Shromáždili jsme se v půlkruhovém prostoru nad studánkou, k níž sestoupili autoři s panem převorem. Spoluautor a nakladatel v jedné osobě (avšak jak se posléze dočtete muž ještě další profese), Josef Pepson Snětivý, barvitě povyprávěl o genezi knihy. Původním záměrem Otomara Dvořáka bylo napsat knihu o pražských studánkách. Nicméně když se blížila doba odevzdání rukopisu, zadrnčel nakladatelův telefon, ozval se spisovatelův hlas konstatující, že „téma není natolik košaté“, aby vydalo na celou knihu, a je třeba je rozšířit. I rozpomenul se Josef Pepson Snětivý na slova svého synka: „Na Otu se člověk nemůže zlobit“, dal mu za pravdu a společnými silami za účasti kameramana Fišara vytvořili dílo, které vedle studánek rozkrývá tajemnou krásu i jiných pozoruhodných zákoutí české kotliny.

Poté vyšla na světlo Boží další, již avizovaná aktivita pana Snětivého. Vzal do ruky saxofon a střídaje hraní na nástroj se zpěvem mistrně rozezněl píseň Do temné noci.

Do atmosféry rozechvělé tóny nostalgické písně vstoupil pan převor Siostrzonek s poohlédnutím za historií opatství, která zejména v době komunistické zlovůle byla velmi tristní. Připomněl založení kláštera v roce 993 sv. Vojtěchem, jeho setkání s knížetem Boleslavem právě u pramene, u něhož jsme se nacházeli (zde poukázal na nad studánkou umístěný reliéf od akad. sochaře Karla Stádníka tuto scénu zachycující a zhotovený při příležitosti milénia založení kláštera). Pohovořil o těžké době husitských válek, kdy ani klášterní komplex nebyl jejich běsnění ušetřen, o jeho obnově a přestavbě po třicetileté válce, při níž díky věhlasným stavitelům otci a synu Dietzenhoferům se mu dostalo monumentální podoby, takové, jakou po nákladných rekonstrukčních pracích v 90. letech minulého století znovu získal. Klášterní budovy se totiž po čtyřicetiletém komunistickém „hospodaření“ nacházely v hrozném stavu, mimo jiné do pramene Vojtěška pronikala kanalizace z nedalekých Petřin.

Následovala další hudební vložka, při níž Josef Pepson Snětivý vyměnil saxofon za zobcovou flétnu, na kterou zahrál píseň s názvem Břevnovská.

Pak autoři pozvali mezi sebe Jana Jurka, díky němuž vznikaly filmové verze literárních putování obou autorů, a paní Alenu Laňkovou, v jejíchž rukách vznikla grafická podoba knihy, aby společně dílo Skrytá krása Čech symbolicky (jemným pohlazením prsty omočenými ve Vojtěšce) pokřtili.

Tím však program ještě nekončil. Všichni přítomní byli pozváni do prvního patra pavilonu, aby zde v podání Otomara Dvořáka vyslechli tu část publikace, v níž se vypráví o studánce Vojtěšce, a dříve, než proběhne autogramiáda, mohli sklenkou vína knížce přiťuknout na dobrou cestu k čtenářům. Vždyť křest (z latinského baptismus) knihy podle slov pana převora znamená ponoření se do tajemství knihy. A právě to je přání, na jehož naplnění jsme si připili.

Související knihy

Dvořák, Otomar – Snětivý, Josef

Čas, 2016