Příběh ze současnosti starý jako lidstvo samo.

Rybářská vesnice někde na konci světa. Jezero, které vysychá a zlověstně obnažuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic, jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak všechno to další. Ale když život začne na úplném konci světa, možná že skončí na jeho začátku. Tento příběh je totiž starý jako lidstvo samo. Je to pouť hrdiny, chlapce, který se na cestu vydá jen s uzlíčkem nervů a kabátem po dědkovi. Musí jezero přeplout, obejít a nakonec se potopit na jeho dno pro největší tajemství.

Ukázka z knihy

Nami je zpocený. Drží se bábiny sádelnaté ruky. Vlny jezera pravidelně pleskají o betonové molo. Z městské pláže sem doléhá křik, spíš vřískot. Musela to být neděle, když je tu na dece i s bábou a dědkem. Ještě někdo tu je, Nami si vybavuje tři červené skvrny plavek, tři trojúhelníky bikin a nad nimi vyčesaný ohon tmavých vlasů, jako koňský ocas, a dva chomáče tmavých chlupů v podpaží. (str. 9)

Co se dělo na pláži dál, se dozvíte v ukázce.

Ohlasy na knihu

Nami připomíná hrdinu z Kosińského Nabarveného ptáčete nebo pikarovské postavy sígrů z próz Jáchyma Topola. Nesentimentální, brutální a přitom jaksi mateřsky živočišné vidění a pojetí Biancy Bellové je však zcela originální a set kání s ním přináší nevšední čtenářský zážitek

– Jiří Peňás, kritik a publicista

Občas když začnete číst novou knihu, po několika stranách poznáte, že je to ten vzácný případ, kdy čtete něco výjimečného. A toto je ten případ. Dost drsnej případ. A pak s každou další přečtenou stranou zjišťujete, že je to jinak. Jezero je ještě lepší, než jste si před chvílí mysleli. A mnohem drsnější.

– Jan P. Muchow, hudebník

Styl Biancy Bellové lze označit za minimalistický. Autorka zvažuje každou větu a slovo; nezahlcuje nás nadbytečnými metaforami a popisy. Napsala velmi hutnou prózu a události v Jezeře doprovází množstvím pachů a barev.

– Anna Zonová, spisovatelka

Doporučujeme

Pokud Vás kniha zaujala, rozhodně neváhejte navštívit Galerii Lucerna v Praze, kde bude 22. září 2016 od 19:00 kniha slavnostně pokřtěna. Dále se můžete vydat na Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, kde v pátek 14. října od 14.30 do 15.10 proběhne autorské čtení, beseda a autogramiáda. Román představí a autorku uvede Jan Němec.

Jezero

Autorka: Bianca Bellová

Počet stran: 192
Vazba: vázaná
ISBN: 978-80-7491-771-4
Doporučená cena: 249 Kč

Knihu Jezero vydalo nakladatelství Host.

—————————-

Až do 20. 9. 2016 včetně můžete vyhrát knihu v naší soutěži. Třeba právě vy rozšíříte svoji knihovnu o tento titul.

O autorce

Narodila se v roce 1970 v Praze, kde doposud žije na půl cesty mezi balkánskou a britskou částí své rodiny. Živí se překlady a tlumočením. Vydala knihy Sentimentální román (2009), Mrtvý muž (2011), Celý den se nic nestane (2013) a Jezero (2016), jakož i řadu povídek. Má tři děti a manžela.

Zdroj informací a fotografie: nakladatelství Host

Rozhovor s autorkou

Příběhy vašich předchozích knih se odehrávaly „tady a teď“, v Česku těchto let. Ale v Jezeře jste uskočila úplně jinam, do blíže neurčeného prostoru i času, i když se lze dohadovat, že jde o nějakou postsovětskou republiku na přelomu tisíciletí. Příběh dospívajícího chlapce Namiho je každopádně spíš nadčasový než soudobý, lépe řečeno obojí. Jak k tomuto posunu ve vašem psaní došlo?
Ráda bych odpověděla nějak sofistikovaně a racionálně, ale pravda je taková, že nevím. Nějak to ve mně organicky dozrálo. Četla jsem si v National Geographic velkou reportáž z oblasti Aralského jezera a ten příběh byl tak silný, že jsem ho nemohla nechat ležet. Představte si ten obraz: uprostřed pouště, kde na kilometry daleko nic není, leží toxickým prachem napůl zavátá kostra tankeru či remorkéru a v jeho stínu polehávají nebo se pasou velbloudi – a není to zinscenované ani prohnané Photoshopem – tak to tam skutečně vypadá. Bylo to jako najít správný kus mramoru, ve kterém je ukrytá ta vaše socha.

Jezero je velmi sugestivní próza, jako by vaši předci ani nepocházeli z Bulharska, ale po dlouhé generace rybařili někde na břehu Aralského jezera. Jak vůbec jste se do tohoto světa vmyslela a vepsala?
Moji předci pocházejí z Bulharska, ale i ze statku na Sedlčansku – odtud mám například popis kurníku. Nemám ani ponětí, v jakých kurnících bydlí slepice kdekoliv v Asii. Hodně jsem fabulovala a hodně rešeršovala. Dohledávala jsem například na youtube nějaká bizarní videa pásových přepravníků na síru, kde jsem byla prvním a jediným divákem. Zároveň ale bylo mým záměrem napsat příběh univerzální, u kterého nejsou konkrétní kulisy natolik podstatné, abych se trápila faktickými detaily. Důležité bylo vytvořit kulisy natolik kompaktní, aby v sobě udržely uvěřitelný příběh.

Celý ten příběh se doslova točí kolem jezera. Kolem jezera, které je čím dál toxičtější a na jeho dně se hromadí odpadky, kolem jezera, uprostřed kterého je ostrov s opuštěnou výzkumnou stanicí, kolem jezera, které postupně vysychá… Není v tom náhodou ukrytý i jakýsi civilizační pocit?
Samozřejmě, je to podobenství o našem světě a době, ve které žijeme, alespoň jsem se o něj snažila. Miliony lidí se dávají do pohybu, protože se prostředí, ve kterém vyrostly generace jejich předků, mění tak, že ho už nelze použít k životu. Voda, respektive její deficit, bývá jednou z hlavních příčin tohoto pohybu. Jezero je etudou na toto téma.

Na konci knihy na sebe Nami navlékne neopren a ponoří se přímo do jezera. Než vaši knihu začnou interpretovat jiní: co tento moment znamená pro vás? Je to katarze?
Katarze je možná silné slovo, ale je to přirozené, organické uzavření tvaru, poslední písmeno abecedy. Chtěla jsem Namimu dopřát když už ne happy end, tak alespoň nalezení vlastního řádu, který by jeho těžko pochopitelnému dobrodružství dal nějaký smysl. Smysl, kterým boří mýty, ale zároveň setrvává v tradici. Ale kdo jsem já, abych interpretovala konání svých hrdinů? Autor je přeci mrtev.

Zdroj: TZ nakladatelství HOST

Nakladatelství Host vydává především kvalitní českou a překladovou prózu, poezii, literární teorii i literaturu naučnou. V posledních letech se velmi výrazně rozšířila řada překladové beletrie, severských kriminálních románů a thrillerů.

Související knihy

Bellová, Bianca

Host, 2016