Titul Bazar zlých snů je jednou z položek na opravdu dlouhém seznamu knih, jejichž společným jmenovatelem je jejich autor, tedy slavný americký spisovatel hororů Stephen King, jeden z nejproduktivnějších a čtenářsky nejúspěšnějších autorů současnosti. Stephen King, vydávající také pod pseudonymem Richard Bachman, započal svou úspěšnou spisovatelskou dráhu na jaře 1973 románem Carrie. Od té doby napsal mnoho povídek a hlavně románů, z nichž některé byly dokonce zfilmovány (například Vykoupení z věznice Shawshank a Zelená míle, jeho kniha Pod kupolí si dokonce vysloužila seriálovou podobu). Na našich stránkách si můžete přečíst (po kliknutí na jednotlivé názvy) recenze na knihy Pan Mercedes, Právo nálezce, Pistolník (jde o první díl Kingovy monumentální ságy Temná věž), Revival, Všechno je definitivní, komiks Americký upír, na němž King participoval, a na příručku pro spisovatele O psaní.

Sbírku Bazar zlých snů vydalo roku 2016 nakladatelství Pavel Dobrovský – BETA.

U nás nejnověji vydaná Kingova kniha je sbírkou dvaceti povídek, jejichž společným tématem je smrt v různých formách a podobách (i když nutno dodat, že toto téma dominuje v drtivé většině Kingových děl). Autor tentokrát čtenáři představí i dvě ukázky ze své poetické tvorby, konkrétně jde o básně Kostnice a Tommy. Ačkoli jde o úplně jinou formu textu (veršovanou), než na jakou jsem v Kingově případě zvyklá, přeci z ní čiší to, co je pro Kinga typické – tato charakteristická stopa je výrazná hlavně v básni Kostnice, jež se mi natolik vryla pod kůži, že jsem si ji musela přečíst několikrát, aby mi nic neuniklo.

Jelikož u souboru tolika textů je nemožné, aby měly všechny identickou kvalitu, čtenář již po přečtení několika povídek nejspíše zjistí, že některé shledává lepší než jiné. Zatímco povídky Premium Harmony, Pan Mňamka, Ten autobus je jiný svět a Zelený bůžek agonie mne oslovily spíše kvalitou volby výrazů, uměleckých jazykových prostředků a zpracováním celkově než obsahem, jiné povídky ve mně vyvolaly mrazení, nenápadnou hrůzu či naopak hrůzu velmi nápadnou. Mezi takové patřila například hned první povídka Míle 81, vyprávějící o mimozemském objektu v podobě auta, které využívá lidské dobroty a požírá řidiče rozhodnuté zjistit, jestli někdo ve vozidle se zapnutými výstražnými světly nemá problém. Jelikož King nemá žádné zábrany, co se svých literárních obětí týče, neunikne čtenář velmi depresivním scénám.

Další povídkou, která podle mne stojí za vyzvednutí, je povídka Zlý chlapeček. Emocí v ní obsaženou je především bezmoc. Bezmoc dokázat svou nevinu, bránit se falešnému obvinění, postavit se drtivým soukolím osudu a přesvědčit někoho o neuvěřitelné pravdě. Hlavním hrdinou příběhu je muž čekající v cele smrti na popravu. Těsně před ní se rozhodne promluvit si se svým právníkem a vyjevit mu motivaci k tak hrůznému činu, jakým je chladnokrevné zabití dítěte. Vyznání, ve kterém dominuje démon v podobě dítěte, způsobující smrt každého, koho má odsouzený rád, je tak hrůzné a emotivní, že čtenáře dočasně navštíví pocit bezmoci vůči nespravedlnosti.

Ve své sbírce King dokazuje, že se nebojí ani černého humoru. Ten lze najít například v samém závěru povídky Duna nebo v povídce Pod psa. Nutno dodat, že tento druh humoru není pro každého a že leckoho neosloví vůbec. V povídce Herman Wouk stále žije zase autor dočasně opouští svět nadpřirozených jevů, aby dokázal, že stejně děsivě a možná ještě děsivěji lze sepsat příběh založený na skutečné události.

Knihu Bazar zlých snů jednoznačně doporučuji všem čtenářům, kteří se nebojí děsivé atmosféry a nočních můr, jež mohou po některých příbězích následovat. Ačkoli příběhy mají různou kvalitu, King si udržuje svůj vysoký standard, zaručující kvalitní čtenářský zážitek.

Související knihy

King, Stephen

Pavel Dobrovský – BETA, 2016