Červen 2016 přinesl zcela novému nakladatelství Černý drak premiéru v podobě první jím vydané knihy. Tato pocta připadla fantasy příběhu Otomara Dvořáka Sekera Strážců.

Otomara Dvořáka (narozen v lednu 1951) lze bez nadsázky označit za kulturní ikonu české scény. Vystudovaný dramaturg a scénárista, spisovatel, příležitostný herec, publicista, komentátor… je jen málo úloh spojených se světem kultury, jež mu nelze přiřknout. Jako autor stojí za dobrou čtyřicítkou titulů: cestopisů, historických románů, povídek, fantasy a sci-fi románů, westernů a také scénářů, divadelních her a televizních pořadů. Spojuje-li výše uvedená díla jeden dominantní prvek, je jím bezpochyby popularizace všeho, co nějak souvisí se záhadami, tajemstvím a nezřídka až hororem.

Kapesní formát a tři sta třicet tři stran textu proloženého ilustracemi Adély Vychopňové, tak vypadá premiérový titul nakladatelství Černý drak. První kniha nového nakladatelství je nositelkou nejen cti a jisté exkluzivity, ale také velkého závazku a nadějí. Jak Sekera Strážců, která dle autorových slov začala vznikat před čtvrt stoletím, v této nelehké úloze obstála?

Děj románu je rozložen nerovnoměrně do tří „knih“ (Královská cesta, Modroočka, Gidžich) o sedmnácti, respektive dvakrát po šesti kapitolách. Samotný příběh je v první řadě o tom, jak nečekaně může mladý člověk „spadnout“ do situace, v níž je nucen předčasně dospět a v níž význam slova odpovědnost nabývá nečekaných rozměrů. Jan, jediný syn posledního z původně deseti Velkých Strážců bránících království před všelijakým nebezpečím, nejvíce však před hrozivým Gidžichem, se během jedné jediné větrné noci ocitne v otcových šlépějích, když ten svede svou poslední bitvu proti magickému vetřelci. Proč musí nastoupit na místo Velkého strážce předčasně a ještě před formální zkouškou, se čtenář může jen domnívat. Bylo to pro Janovu zvědavost, jež spustila lavinu rodinných katastrof? Nebo jeho intuice naopak zabránila ještě větším škodám? Na radu své babičky, než by čekal na sílící nebezpečí, se Jan ve společnosti ctihodného trpaslíka Gnóma vydává najít Gidžichovo útočiště a vypořádat se s ním mimo vlastní království. Za sebou nechává kromě babičky i právě nalezenou lásku, dívku Modroočku. Sekera Strážců je tak příběhem o zrání, odvaze a hledání sama sebe. Je téměř učebnicí sebeobětování a příkladného přístupu k zodpovědnosti. A ačkoli to tak po právě řečeném asi nevypadá, více než nedospělému čtenáři je určena právě zralé části čtenářské obce.

Ještě více než samotný příběh může být pro mnohé čtenáře zajímavý pohled mezi řádky. Jen málokterá kniha s sebou nese takovou škálu různých pojetí vyprávěného příběhu. Zatímco první kapitoly působí místy až dětinsky prostě, zvláště ve chvílích snahy o zakomponování humoru do vážných situací, postupně se jazyk i kompozice stávají zralejšími, až se čtenář téměř nepostřehnutelně přehoupne na úroveň, jež snese srovnání s klasiky žánru. Jistě, poněkud obtížné překonávání kritických prvních padesáti stran není ani ve světové literatuře nic neobvyklého, ale v tomto případě je přerod tak markantní a tak zřetelně viditelný, že je až příjemně osvěžujícím. Oněch pětadvacet let autorova vývoje je nepřehlédnutelných. Abych se přiznal, právě první strany mne trochu vyděsily, protože od Otomara Dvořáka jsem byl zvyklý na zcela jiný standard. Naštěstí jsem vytrval a byl po zásluze odměněn zajímavým a promyšleným dobrodružstvím se všemi potřebnými rysy, jež dobrá fantasy nemůže pominout.

Nesmíme zapomenout ani na ilustrace, jež pocházejí ze dvou zdrojů a jež propůjčují knize další rozměr. Za nejzdařilejší já osobně považuji tři koláže uvádějící jednotlivé „knihy“ – ty pocházejí z archivu The British Library. Ale samozřejmě i ostatní obrázky, původem z dílny  Adély Vychopňové, jsou vyvedeny s řemeslnou zručností a citem pro proporce. A přiznejme si, pokud se kniha má zalíbit i mladší věkové skupině čtenářů, právě ilustrace budou jedním ze stěžejních lákadel. Bude-li tedy mezi mladšími čtenáři Sekera Strážců přijata příznivě, měla by Adéla Vychopňová nést nemalou část kreditu za takový výsledek.

Na začátek podzimu 2016 chystá nakladatelství Černý drak svou druhou publikaci, jejímž autorem je opět Otomar Dvořák. Půjde o povídkovou sbírku s názvem Mrtvý luh s pěti povídkami pohybujícími se na pomezí sci-fi, hororu a fantasy. Vyhlížejme tedy netrpělivě další novinku nového nakladatele – určitě bude stát za přečtení.

Související knihy

Dvořák, Otomar

Černý drak, 2016