V polovině března 2016 vyšla u nakladatelství Pistorius & Olšanská kniha Aleše Palána Ratajský les.

Aleš Palán, který vstupuje letos do druhého půl století svého věku, je v současnosti aktivním novinářem a spisovatelem. Od počátku tisíciletí je autorem nebo spoluautorem více než dvacítky titulů, hlavně v oblasti naučné literatury, fejetonů a biografií. Z této linie vybočují dvě, dnes již prakticky nedostupné, básnické sbírky Pohádky a Říkejte si tiše se mnou.

Ratajský les je románem, a tedy dalším vybočením z tvorby Aleše Palána, a rozhodně nejde o román jen tak ledajaký. Autor zvoleným tématem nevstupuje na pole neorané, a už vůbec ne pro něho neznámé. Uvážíme-li, že  je signatářem Charty 77, dá se říci, že zpracované téma je mu blízké ne snad kvůli osobnímu prožitku, ale kvůli osobnímu smýšlení. Za podklad hlavní dějové linie, rozložené rovnoměrně mezi roky 1952 a 1958, si zvolil dramatizaci původně reálné situace vraždy komunistické aktivistky a funkcionářky Anny Kvašové, v románu pojmenované jako Anna Felbabová. Dřívější z letopočtů je dobou, kdy k uvedenému skutku došlo, druhý pak představuje období, kdy zřejmě na udání dokázala tehdejší státní bezpečnost chytit nejen pachatele, ale i přibrat do své hry s lidskými osudy celou řadu nepohodlných a jako odstrašující příklad k potrestání určených osob. Aleš Palán v těchto dvou dějových proudech sice čerpá z archivních materiálů, ale navzdory nejednomu kritickému názoru ze strany recenzentů neusiluje o věrnou kopii toho, co se skutečně odehrálo. Místo toho nabízí pohled na dobu jako takovou, zvláště třeba ve zpracování reakcí státních orgánů, marně pátrajících po pachatelích v období těsně po činu. Podobně v části podchycující události roku padesát osm rozehrává hru založenou na mnoha potenciálních možnostech, jak mohlo k udání dojít. Současně si však při líčení procesu, z velké části typického pro padesátá léta, vypůjčuje i citace přímo ze soudních spisů. Úplně hypotetickou pak, byť rozhodně ne nemožnou, je třetí dějová linie, jež se v prvních šesti oddílech pravidelně střídá s oběma z padesátých let, a zavádí čtenáře do roku 2014, aby pak v sedmém, posledním oddíle přešla do událostí umístěných výhradně do roku 2015, kde žene děj knihy zcela románovým způsobem k celé řadě překvapivých rozuzlení. I v této části si ale Aleš Palán přeci jen „půjčuje“ reálnou osobu jako podklad pro jednu z použitých postav, byť jí připraví mírně odlišný osud, než jaký potkal „vypůjčený“ vzor.

Řemeslně je Ratajský les stvořen nade vší pochybnost velice zručně. Autorova vypsanost a zkušenost je patrná z každé věty, a tak se tato dvou set šedesáti stránková vázaná kniha (s mou oblíbenou a poslední dobou stále častěji se objevující pletenou záložkou) dá přečíst jedním dechem. Příběh se i přes souběžně běžící tři dějové proudy čte prakticky sám, zvláště pak poslední oddíl umístěný, jak jsme si již řekli, výhradně do současnosti je pojat jako spojovací prvek velké části situací i postav v předchozích oddílech zmíněných. Zrychlení dějového proudu a ještě větší čtivost závěrečných čtyřiceti stran ve srovnání s předchozími šesti oddíly je možná založena i na vyšší míře autorské licence a fikce, protože právě zde mohl autor popustit uzdu fantazii, nesvázán dějinnými souvislostmi, a přece se držící nastoleného rytmu. Nakolik jsou jím popsané představy o potenciálních buňkách protikomunistického a v kontrastu k nim naopak prokomunistického zaměření podloženy předchozím studiem či vlastní zkušeností, a nakolik jsou jen projekcí k oživení děje, se můžeme pouze dohadovat. Pro klid duše by bylo asi lepší, kdyby se jednalo z největší míry hlavně o autorovu fantazii, přesto se obávám, že i sebelepší fantazie bude vycházet ze skutečnosti.

Zdá se, že poslední roky přinášejí oživení témat spojených s naší před více než půl stoletím započaté odbočky do tenat rudé cesty. Za všechny si uveďme alespoň dva příklady – je tomu přesně rok, kdy Jiří Zídek vydal svůj první svazek Bídníci.cz a zhruba půl roku, kdy si Patrick Zandl, podobně jako právě Aleš Palán, odskočil od svého hlavního proudu ke krásné literatuře v Husákově dědovi.

Aleš Palán je publikační stálicí české literární scény a dá se předpokládat, že ani na románovém poli dosud neřekl své poslední slovo. Určitě by bylo zajímavé srovnat jeho výmluvný styl z Ratajského lesa s nějakým méně politickým tématem. Tak doufejme, že na příležitost k takovému srovnání nebudeme čekat příliš dlouho.

Související knihy

Palán, Aleš

Pistorius & Olšanská, 2016