Knihu Nakrmte své emoce vydalo nakladatelství Barrister & Principal.

JAK POROZUMĚT VZTAHU MEZI EMOCEMI A JÍDLEM

„Lidé se těžko dokážou zbavit svého utrpení. Ve strachu z neznámého zůstávají ve vyjetých kolejích svého utrpení.“
Thich Nhat Hanh

V roce 1978 psychologové zabývající se výzkumem štěstí zkoumali výherce jackpotu illinoiské státní loterie a oběti nehod s vážnými zdravotními následky, v některých případech lidi, kteří zůstali od krku dolů ochrnuti (Brickman, Coates a Janoff-Bulman). Součástí výzkumu byla rovněž kontrolní skupina osob, kterou vybrali náhodně z telefonního seznamu. Výzkumníci se jednotlivých účastníků ptali na jejich minulý, současný a předpokládaný budoucí pocit štěstí. Členové všech skupin museli dále odpovědět, jak moc si užívají různé rutinní činnosti jako například čtení časopisu nebo rozhovor s přáteli.

Nikoho asi nepřekvapí, co psychologové zjistili: výherci loterie měli ze svého nečekaného úspěchu obrovskou radost a oběti nehod trápilo jejich vážné zranění. Teď ale přijde to zajímavé. Když výzkumníci srovnali výherce jackpotu s členy náhodně vybrané skupiny, nenašli žádný rozdíl ve vnímání pocitu štěstí v době rozhovoru (současného štěstí) ani v očekávání budoucího štěstí. Jakmile u výherců loterie pominulo počáteční nadšení z nečekaného úspěchu, nebyli o nic šťastnější než lidé, kteří žádné peníze nevyhráli. Nejzajímavější ale bylo to, že při běžných každodenních aktivitách výherci prožívali výrazně méně štěstí než členové obou zbývajících skupin.

Rozhodně nechci knihu začínat žádnými pochmurnými úvahami a závěry. Pouze bych se ráda zamyslela nad tím, zda skutečně víme, co nám přináší štěstí. Dost možná si mnozí z vás říkají, jak úžasné by bylo, kdyby si mohli koupit nový sporťák, užít si dovolenou na Maui nebo si pochutnat na tvarohovém koláči. Nejspíš by vám to připadalo jako výhra v emocionální loterii. Nicméně výzkum – a pokud si dopřejeme chvíli času k zamyšlení, i naše vlastní zkušenost – svědčí o opaku. Timothy Wilson a Daniel Gilbert (2005, 131) k tomu říkají: „Lidé často neumí správně odhadnout, kolik radosti či zklamání jim přinese budoucnost, takže mnohdy usilují o věci, které je nedokážou učinit šťastnými.“ Jak tedy zjistit, co vlastně chtít? Svá rozhodnutí často zakládáme na tak zvané emocionální předpovědi, tedy na odhadu, jak se budeme v budoucnu cítit (Wilson a Gilbert; 2005), což je ale problém, neboť většina lidí v odhadech intenzity budoucích emocionálních reakcí nijak nevyniká. Při posuzování budoucích pozitivních či negativních reakcí se tedy velmi snadno můžeme mýlit.

Nejen že často chybně předvídáme množství budoucího štěstí, stejného omylu se dopouštíme, i když se snažíme odhadnout svou odolnost vůči budoucímu utrpení. Kolikrát jste si říkali „tohle nepřežiju“, a pak jste vše zvládli lépe, než jste předpokládali? Rozhodnutí, jak se vyrovnat s nepříjemnými emocemi, a odhad radosti, kterou nám může poskytnout jídlo, často vychází z předpovědi našich budoucích pocitů. A tyto předpovědi jsou obvykle nepřesné. Na následujících stránkách budeme pracovat na revizi některých svých vnitřních přesvědčení: trápím se, jsem na dně – jím, kompenzuji tento pocit radostí z jídla. Naučíme se k těmto myšlenkám a přesvědčením přistupovat lehce, bez hodnocení či strachu, abychom je dokázali vidět v pravém světle.

CO JE TO EMOCIONÁLNÍ JEZENÍ?

Většina lidí má základní racionální představu o tom, co a kdy jíst – v tomto směru v žádném případě netrpíme nedostatkem informací. Problém je v tom, že se tím, co víme, často neřídíme. Přestože máme všechny nezbytné informace, při konkrétním rozhodování se necháváme ovlivňovat svými pocity. Mnoho lidí, kteří se nedokážou vyrovnat se svými složitými emocemi, má často i problémy s jídlem. Emocionální jedení je běžně používaný výraz popisující stravovací návyky ovlivňované emocemi, ať už těmi pozitivními, nebo negativními. Emoce mohou mít vliv na různé aspekty stravování: do toho patří motivace k jídlu, výběr toho, co jíte, kde jíte a také to, s kým a jak rychle jíme. VĚTŠINU LIDÍ K PŘEJÍDÁNÍ NEVEDE FYZICKÝ HLAD, ALE JEJICH POCITY. Jedinci bojující s obezitou reagují často jezením na své emoce (Ganley 1989). Což ovšem neznamená, že lidé, kteří jedí z emocionálních příčin, musejí nezbytně trpět nadváhou. Lidé všech váhových kategorií mohou mít sklon unikat emocionální zátěži

Dále nabízím několik příkladů, jak se může projevovat emoční přejídání:

• Jíte i v případě, že nepociťujete fyzický hlad nebo jste relativně nasyceni
• Máte nezvladatelnou chuť na nějaké konkrétní jídlo
• Necítíte se sytí, přestože jste zkonzumovali odpovídající množství zdravého jídla
• I s plnou pusou hladově zíráte na další jídlo a bojíte se, aby vám ho někdo nesnědl
• Při jídle pociťujete emocionální úlevu
• Jíte během nebo bezprostředně po stresujícím zážitku
• Pomocí jídla se snažíte otupit zjitřené city
• Jíte o samotě, aby vás při jídle nikdo neviděl

Lidé, kteří jedí z emocionálních příčin, se tímto způsobem často snaží utěšit, případně se chtějí na chvíli zbavit nezvládnutých pocitů. Někteří lidé přiznávají, že se cíleně zaměřují na určitá uklidňující jídla, s jejichž pomocí se snadněji vyrovnávají se stresem. Emocionální jedení souvisí s pocity vlastní nedostatečnosti (Waller a Osman 1998). Emoce se mohou zdát tak silné, že cítíme potřebu je neustále zvládat únikem k jídlu, neboť jiný nástroj, jak se účinně vyrovnávat se stresem, nevidíme.

Zkuste se zamyslet nad svými vlastními zkušenostmi. Mnozí z nás hledají v jídle dočasný únik, podobně jako v kompulzivním sledování televize, nestřídmé konzumaci alkoholu nebo nakupování. V dalších částech knihy vám nabídnu několik vhodných metod, jak se vyrovnávat se stresem. V této kapitole se naučíte lépe porozumět emocím, abyste lépe zvládli situace, kdy s vašimi pocity bojujete, nebo se jimi necháváte ovládat.

Nakladatelství Barrister & Principal bylo založeno v roce 1994 a vydává původní i překladovou prózu a poezii včetně dětské literatury, knihy z dějin a teorie umění, z českých a světových dějin, náboženství a teologie, psychologie, sociologie, politologie a politiky, médií, filozofie, ekonomiky, literární vědy, dále jazykové příručky, obrazové publikace a průvodce se zaměřením na výtvarné umění a architekturu.

Související knihy

Taitzová, Jennifer L.

Lukáš a syn, 2016