Zatímco ve své předchozí knize Život za životem se slavná britská autorka zaměřila na paralelní životní příběhy Ursuly Toddové, jež se odehrávaly na pozadí klíčových událostí dvacátého století, ve svém posledním románu Bůh v troskách se věnuje Ursulinu mladšímu bratrovi a miláčkovi rodiny Teddymu.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že oba tituly na sebe navazují, sama autorka v dodatku knihy uvádí, že se spíše jedná o dva paralelní příběhy. Svou hrou s osudem, nebo řekněme s náhodou (záleží, čemu dáváte přednost) si Kate Atkinsonová získala přízeň nejen literárních kritiků, ale především čtenářů, díky níž jako jediná v historii získala literární cenu Costa Award za dva po sobě jdoucí romány a několik dalších ocenění. Obě autorčiny knihy o rodinném klanu Toddových u nás publikovalo nakladatelství Argo.

S Teddym Toddem se od začátku příběhu setkáváme hned v několika různých etapách jeho života, které se postupně proplétají. Poznáváme ho jako malého chlapce v polovině dvacátých let, chlapce, jež se zajímá o přírodu a užívá si své bezstarostné dětství na venkovském rodinném sídle Liščí zátiší. O dvě dekády později se nám ukazuje jako kapitán letadla Handley Page Halifax britského Královského letectva v průběhu druhé světové války, během níž se podílí mimo jiné na bombardování Hamburku a Berlína. Potkáváme ho i jako ovdovělého otce nevděčné a sobecké dcery, jež si nedokáže najít cestu ani ke svým vlastním dvěma dětem. Svým způsobem jsou Teddy a jeho rodina našimi průvodci bouřlivým dvacátým stoletím. Mezitím, co se svět zmítá mezi válkou a mírem, musí Toddovi čelit mnoha zkouškám.

Klíčovým mezníkem v Teddyho životě se stává jeho vstup do armády. Mladíkovo rozhodnutí přidat se k RAF ovlivňuje nejen jeho budoucnost, ale také osud jeho rodiny, snoubenky Nancy i mnoha dalších lidí, s nimiž se nikdy nesetkal. Právě závislost jedné existence na druhé se stává alfou a omegou celého příběhu.

Dalším velkým tématem románu Bůh v troskách je láska, a to hlavně láska rodiče k dítěti. Láska, která by měla být nepodmíněná, trvalá a neochvějná, se ukazuje jako vrtkavý nespolehlivý cit, jež je potřeba budovat a opečovávat stejně vroucně, jako jakýkoliv vztah.

Ve svém nejnovějším románu nás Atkinsonová nutí pohlédnout na jeho zápletku jako na celek, tedy jako na mnohem obecnější vyprávění, než se na první pohled může zdát. Nevypráví pouze příběh jedné konkrétní rodiny, ale ilustruje na něm princip života a smrti, nesmyslnost války a také její následky, které nesou nejen přeživší, ale i další generace po nich.

Atkinsonová pohlíží na lidstvo a jeho dějiny komplexně a připomíná nám, že se mnohdy soustřeďujeme příliš na detail, aniž bychom vnímali souvislosti. Pro tisíce střípků nevidíme celistvý obraz. Totéž platí i naopak – vnímáme celek, ale nedokážeme si pod ním nic konkrétního představit. S odstupem času bilanci války chápeme jako shluk číselných údajů, nikoliv milióny promarněných životů, jež byli stejně (pakliže ne dokonce více) skutečné jako životy naše. Autorka také zdůrazňuje, že bez ohledu na délku našeho bytí, už samotná naše existence mění běh událostí a životy lidí okolo nás.

Stejně jako Život za životem je i Bůh v troskách velmi výjimečnou knihou, i když trochu jiným způsobem. Nabízí nám totiž kromě vyprávění o Teddym Toddovi určitý nadhled na život a jeho pomíjivost. Dotýká se citlivých témat, jakými jsou vědomé umírání, loučení se s milovanými lidmi a zvířecími společníky, uvědomění si špatných životních rozhodnutí i nemožnosti vzít je zpět.  Je jakýmsi mementem skutečností, které bychom z naší mysli nejraději vytěsnili.

Ačkoliv má román velmi pomalý, pro někoho snad i nudný rozjezd, nenechte se zmást. Právě na řadě všedností totiž autorka ukazuje podstatu naší existence. Ke své knize přistupuje stejně, jako ke skutečnému životu, kdy denně vedeme spíše malé bitvy než velké války.

Román Kate Atkinsonové není zrovna oddechovým čtením, a to nejen pro náročnější téma, ale také pro svou složitější jazykovou stavbu textu a hlavně roztříštěný způsob vyprávění. Autorka skáče mezi různými obdobími Teddyho života a jednotlivé zážitky na sebe navazuje spíše na základě volných asociací. V důsledku toho se nejprve seznamujeme s jakýmsi povrchovým příběhem a s každou další přečtenou kapitolou se do něj více zanořujeme, abychom pochopili souvislosti.

Nemohu se nezmínit o dechberoucí, až srdcervoucí pointě. Ačkoliv jsem se s podobně efektivním zvratem v závěru příběhu již dříve setkala například u románu Iana McEwana Pokání, jemuž se mimochodem Bůh v troskách podobá hned v několika ohledech, přesto jsem až do poslední chvíle netušila, k jakému vyústění autorka směřuje.

Přestože se romány, jako je Bůh v troskách, na našem knižním trhu občas objeví, nebývá tomu příliš často. A proto se nedivím, že sklízí úspěch nejen u kritiky, ale hlavně také u čím dál početnější základny čtenářů.

Související knihy

Atkinsonová, Kate

Argo, 2016