Geogina Guthrie žije v kanadském Torontu, miluje dílo velkého dramatika, a tak mu vzdává poctu po svém: sérií knih s názvem Láska podle Shakespeara. První díl, který odkazuje na zakázanou lásku Romea a Julie, se jmenuje Daniel & Aubrey. V knize však nejde o dva znepřátelené rody, jak by vnímavý čtenář očekával, ale o zakázanou lásku studentky a jejího učitele.

Aubrey Priceová je v posledním ročníku vysoké školy, čeká ji poslední semestr do promoce. Závěr svých studií chce věnovat důkladnému prozkoumání díla svého milovaného barda, proto se přihlásí do speciálního semináře, který mu bude zasvěcen. Netuší však, že známý profesor Brown bude mít nového asistenta, jehož kouzlu zcela podlehne.

Daniel je synem děkana Granta, u něhož Aubrey na částečný úvazek pracuje, aby si vylepšila finanční skóre. Vrátil se právě z Oxfordu a bude učit seminář zasvěcený Shakespearově dílu. Hned při první hodině ho Aubrey zaujme, ale žádný vztah se studentkou si nemůže dovolit. I když je mezi nimi jen čtyřletý věkový rozdíl a Aubrey chybí do konce studia pouhé tři měsíce. Některé věci jsou totiž zakázané a Daniel dobře ví, proč…

Ale vztahy se přece mohou odvíjet i v pomalejším tempu, než si zvykla soudobá generace, takže by čekání pouhých tří měsíců, než Aubrey přestane být studentkou, nemuselo být takovým problémem. Jenže jak ukazuje Georgina Guthrie, mladí si to neuvědomují. Možná, až si pořádně „natlučou nos“, nebo napoví-li jim rozvážnější kamarádka:

„A víš ty co?“ prohodila. „Možná je to dobře, že to musíte brát pomalu. Máte týdny na to, abyste se pořádně poznali, než to všechno zkomplikuje postel. A ať už je udržet ruce v kapsách těžký, jak chce, myslím, že je to ideální situace. Ani nemůžu říct, kolikrát jsem litovala toho, že jsme na to skočili moc brzo. Jak už na tu cestu jednou vstoupíš, nemůžeš z ní vycouvat.“ (str. 351)

Kdo mnoho miluje a málo o druhém ví, může totiž například zbytečně snadno podléhat žárlivosti, která zatemňuje mysl a zabíjí lásku.

Máte-li rádi romantickou literaturu a zajímá vás již několikrát zpracované téma vztahu učitele a žákyně (viz Losing It, Nepoučitelná, Gabrielovo inferno), pak vás román Daniel & Aubrey určitě potěší. Autorka píše vcelku svižně a příběh zamotává docela uvěřitelnými zápletkami, navíc plně využívá vše, co jí intelekt a věk hrdinů dovolí.

Jako zvláštní koření v knize působí citáty ze Shakespearových her či sonetů, které jednak uvozují každou kapitolu, jednak je sypou z rukávu sami aktéři děje. Je to vcelku pochopitelné, vzhledem k tomu, co studují a učí. V tomto ohledu autorku velice obdivuji, jak širokou má zásobu citátů vhodných pro všechny možné příležitosti. Práci však nejspíše zkomplikovala překladatelům svého románu, v našem případě překladatelce Kristýně Vítkové, která musela všechny citace vyhledat v tuzemských překladech Shakespearových děl, aby vše odpovídalo. Sama se v závěru otevřeně přiznává, že tento přetěžký úkol jí pomohla splnit kolegyně Hana Netušilová. Osobně mě však mrzí, že dámy použily pouze překlady staršího data (Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický, Antonín Klášterský) a nesáhly po překladech Martina Hilského, které by se do moderního díla určeného mladým čtenářům možná hodily více…

Přesto má kniha své kouzlo a nezarmoutí asi ani shakespearology, přestože příběh Daniela a Aubrey nekončí tragicky, jak by se dalo očekávat, dokonce nekončí vůbec, vždyť přijdou další pokračování s názvy Marná touhy snaha a Sen noci univerzitní, jak anoncuje nakladatel na přebalu. A tak inspiraci Shakespearem neberte doslovně, spíš si příběh užívejte tak, jak přichází. Vyvolá ve vás touhy ( „To řka, on rázem světlo rozšláp mocí, neb chtíč a svit si na smrt protivní…“ Zneuctění Lukrécie, přel. Antonín Klášterský str. 228), žárlivost („Ó můj pane, jenom žárlivosti se chraňte! Netvor zelenooký to jest, jenž s potravou si pohrává…“ Othello, přel. J. V. Sládek str. 118), ale i pocit zmaru („Tají se mi dech, Zmar nastává. Já mluvit nemohu…“ Coriolanus, přel. J. V. Sládek, str. 361) a lítosti („Tu bude truchlit, jestli láska kdy mu v srdce vstoupila, a řáti si, by nebýval ji nikdy obvinil, i kdyby vskutku zhřešila.“ Mnoho povyku pro nic, přel. J. V. Sládek, str. 382).

Většina příběhu je autorkou vyprávěna pohledem Aubrey, ovšem v jednom okamžiku „přepíná“ i na Danielův pohled. Možná proto, aby čtenář mohl posoudit, čí utrpení se autorce podařilo lépe vystihnout, kdo ví. Osobně se těmto změnách úhlu vyprávění nebráním (k dokonalosti je dovedla například Sarra Manningová v knize Nemožná holka), ovšem někdy vyznívají snahy autorek v tomto ohledu naprázdno (viz právě v Losing It). Naštěstí Georgina Guthrie i onen mužský aspekt zvládla a knihu tím neshodila.

Shrnuto a podtrženo: příjemné romantické čtení, které obzvlášť ženské knihomolky mají rády. A vůbec nevadí, že ani takřka po pěti stech stranách není jasné, jak se bude vztah žačky a učitele dále vyvíjet, to jen podpoří chuť si pořídit další díly série. Tedy alespoň pro mne to platí…

Související knihy

Guthrie, Georgina

Cosmopolis, 2016