Autory knihy Hranice a děti s podtitulem Proč ve vztahu k dětem budovat hranice, kterou vydalo v roce 2016 nakladatelství Návrat domů, jsou Dr. Henry Cloud a Dr. John Townsend. Oba pracují jako vedoucí pracovníci v psychologickém centru na klinice Minirth-Meier v Newport Beach v Kalifornii a často přednášejí na konferencích. Jsou autory celé řady knih, z nichž česky dosud vyšly Hranice: Kde jsou zdravé meze ve vztazích a v osobním životě?, Hranice v manželství, Hranice v chození a Hranice a dospívající.

Model rodičovství skočil z bláta do louže, jak říká jedno hezké pořekadlo. Zatímco prakticky až do poloviny minulého století se výchova tradičně odehrávala pod pevnou rukou rodičů, neváhajících potrestat každý vzdor či přestupek proti pravidlům, doba nedávná s sebou přinesla zcela opačný extrém. Rodiče si často myslí, že přílišné vyžadování kázně a zodpovědnosti potlačuje rozvoj osobnosti jejich dětí. Taková výchova by podle nich vedla k tomu, že by jejich děti byly zakřiknuté, neprůbojné a tedy i neúspěšné v životě. To ale vede k situaci, kdy podle tohoto nadmíru benevolentního vzoru vychovávané děti jsou často průbojné až moc, nemají schopnost empatie, jsou zlé, ničeho si neváží a mají problémy se socializací. Je tedy dobré stavět ve vztahu k dětem hranice? A do jaké míry?

Odpovědět na tuto otázku se ve své knize, jež by se dala nazvat rodičovskou příručkou, pokusila dvojice amerických psychologů. Za cíl si dali pomoci při řešení problémů a krizí v rodičovství, hlavně co se týče dětské impulzivnosti, lhostejnosti k pokynům rodičů, vzdorování autoritě, kňourání, otálení, neschopnosti dokončovat úkoly, agresivního chování, problémů ve škole, konfliktů či drog. Kniha však není adresována pouze rodičům, posloužit může komukoli, kdo s dětmi pracuje či se jim jinak věnuje (například jako prarodič či trenér). Tápajícím rodičům mohou pomoci i četné ilustrativní případy, jež jsou v knize popsány, a které mohou připomínat běžné situace, do nichž se může každý rodič dostat.

Kniha Hranice a děti obsahuje mnoho hodnotných a podnětných rad a doporučených výchovných postupů, jak formovat osobnost dítěte způsobem, který z něj udělá plnohodnotného, úspěšného a oblíbeného člena společnosti, jenž umí nést důsledky svého chování, učí se přijímat zodpovědnost a vyrovnávat se s hranicemi druhých lidí. Výklad není zatížen žádnými odbornými pojmy či definicemi, naopak je velmi jasný a čtivý.

Jedinou věcí, která mi na publikaci vadila, bylo neustálé podsouvání křesťanských hodnot čtenáři. Souhlasím sice s tím, že jisté hodnoty, jako například „Nečiň jiným to, co nechceš, aby činili oni tobě.“, by měly být všeobecně platné bez ohledu na vyznání (či „nevyznání“), ale s tím, že dítě by si nutně mělo v dětství vyjasnit vztah k Bohu a přijmout jej ve svém životě, jako ateistka souhlasit nemohu. I přesto publikaci hodnotím jako velmi užitečnou, obzvláště co se rodičů (ať již současných či budoucích) jako adresátů sdělení týče.

Související knihy

Hranice a děti
Proč ve vztahu k dětem budovat hranice?

Cloud, Henry – Townsend, John

Návrat domů, 2016