Zhruba půl roku od vydání originálu přineslo v listopadu 2015 nakladatelství Argo prvotinu Johna Renehana Údolí (The Valley). Překlad pochází od Ondřeje Palouše.

John Renehan je v románovém světě novou tváří s americkými kořeny. Jeho Údolí, jež vyšlo poprvé v březnu 2015, je po několika sériích novinových a časopisecký článků jeho prvním uceleným dílem na poli krásné literatury. Dlužno podotknout, že tato čtyř set stránková publikace je pozoruhodným vstupem pro literárního benjamínka.

Příběh je v podstatě detektivním románem, vsazeným do kulis Afgánského konfliktu současnosti. Poručík armády Spojených států amerických Black je od úřednického stolu, kam byl umístěn z důvodů, jež nejsou v knize nikdy jasně vysloveny, ale s dostatečným důrazem naznačeny jako výsledek traumatizujícího velitelského selhání, odeslán na jeden z nejvzdálenějších a nejspíš i nejzbytečnějších postů blízko pákistánských hranic za zdánlivě bezvýznamným vyšetřováním jedné zastřelené domorodé kozy a jedné prostřelené stěny ve vesnici údajně nepřátelsky naladěné vůči Tálibánu a pozitivně smýšlející o americké intervenci v Afghánistánu. Příběh přináší celou škálu emocí od prvoplánového pocitu marnosti a úřednické šikany, přes očekávatelný odpor vyšetřovaných vojáků na pozicích, kde lidé padají jako mouchy z důvodů, jež nejsou nikomu tak zcela zřejmé, až k naprosto fatálním scénám, kdy vzduch vře rozžhaveným olovem a životy všech visí na příslovečném vlásku. Z původně formálního slyšení se nečekaně stává vyšetřování, jež si v ničem nezadá s klasickou detektivkou, snad jen že místy může působit trochu nesrozumitelně, a to nejenom díky použitému prostředí exponované dedikované vojenské základny.

Po jazykové stránce je Údolí zpracováno s naprostou profesionalitou, jež si v ničem nezadá s těmi nejlepšími v tomto oboru. Na hony se tak vzdaluje od obvyklých vojenských příhod současnosti, s nimiž se zvláště po Iráku roztrhl pytel. Nečekejte tedy lehké akční čtení, ale připravte se na skutečnou pastvu pro jazykové dokonalosti lačné čtenáře. Autor sám se netají inspirací u stávajících klasiků detektivního žánru, zvláště Michael Connelly se zdá být jeho favoritem. Koneckonců, právě po něm pojmenoval jednu z postav, již si nakonec ponechal v záloze jako možný spojovací prvek k dalším pokračováním příběhů poručíka Blacka. A že taková pokračování připravuje, to je další z faktů, jimiž se John Renehan netají. Z Connellyho díla si pravděpodobně vypůjčil i jméno pro další z postav: Bosch (připomeňme, že Harry Bosch je detektivem policie LA). O vlastním místě, do něhož John Renehan vsadil větší část svého příběhu, tvrdí sám autor, že si je vybral po důkladném studiu map této oblasti s cílem najít místo blízko pákistánských hranic, ale takové, aby nebylo zaměňováno za pověstné údolí Korengal (nazývané též Údolí smrti, Afghánské peklo a mnoha podobnými přívlastky, kde nejen americká armáda utrpěla od roku 2010 mnoho ztrát v rámci afghánských operací). Núristán se nakonec ukázal jako vhodná volba.

Jakkoli jde o knihu, již je možné přečíst jedním dechem, přeci jen je na ní publikační prvenství znát. Ve většině příběhu stojí čtenář poručíku Blackovi přímo za zády, jen sem tam si odskočí pohlédnout na děj z jiného úhlu, jako třeba očima afghánské dívky, jejíž rodina byla zčásti vyvražděna. Kromě líčení současnosti odskakuje autor ještě do dvou rovin v minulosti – do doby Blackova výcviku, a čím blíže ke konci knihy, tím častěji i do pravděpodobného vzniku potenciálního Blackova traumatu. Tato část, stejně jako nečekaná prozření Blackova detektivního uvažování, jsou spíše blouděním v mlze autorových pocitů a představ o schopnosti čtenářovy dedukce, jež nebude vždy korunována úspěchem. I když závěrečné dvě kapitoly nabízejí jakási bližší vodítka, stejně se domnívám, že i tak zůstává celá řada otazníků kolem toho, jak, co a proč se v některých okamžicích odehrálo. Nicméně, tento nedostatek rozhodně nepatří ke skvrnám na kráse a pozitivní pocit z četby rozhodně převládá. John Renehan, využívaje svých vlastních armádních zkušeností, navíc nešetří zasvěcenými popisy jak zbraní, tak vojenské techniky vůbec, čímž nepochybně potěší i o vojenskou techniku se zajímající skupinu čtenářské obce. Pro ty ostatní pak nabízí dost a dost propracované psychologie, takže věřím, že v obsáhlém Údolí si každý dokáže najít to své.

Příštím počinem Johna Renehana by údajně, dle jeho vlastních slov, měl být román mající spojitost s iráckým konfliktem se zcela novou skladbou postav (i když nevylučuje, že se možná potkáme i s někým z Údolí). Leč poručíka Blacka prý nepotkáváme naposledy. Tak nezbývá, než se těšit a doufat, že o Johnu Renehanovi uslyšíme brzy znovu.

Související knihy

Renehan, John

Argo, 2015