Z Paříže zavítala do Prahy francouzsko-iránská autorka a představila na komorní tiskové konferenci právě vycházející knihu, která byla českým čtenářům představena v rámci Velkého knižního čtvrtku. Ve Francouzském institutu se mají v letošním roce v plánu věnovat identitám, a tak je návštěva více než vítanou.

Během krátkého dopoledního setkání jsme měli možnost potkat nejen významnou spisovatelku, ale také výjimečnou osobnost. V záplavě knih na světovém trhu je však velmi snadné lecjaký originální počin přehlédnout. Nakladatelství Garamond se specializuje na překlady z francouzštiny a získává tak od významných francouzských nakladatelství tipy a nabídky. Český nakladatelský tým neváhal a nabídku vydat právě román Chomejní, Sade a já přijal a od samého začátku doufal, že bude pro autorku moci uspořádat pražské setkání.

Když bylo Abnousse Shalmani osm let, přestěhovala se s rodinou díky velké podpoře otce do Paříže. V knize popisuje právě ono vyrovnávání se s otravnými stereotypy, ať už v Íránu, nebo ve Francii.

Řeč již byla o tématu identit. Spisovatelka žila ve dvou zemích, identit má však mnohem více. Především je ženou. Považuje se za Francouzku, jež se narodila v Teheránu. Je kosmopolitně založená a do francouzského prostředí pronikla především skrze literaturu.

Identity jsou pro mě vyřešené. Hlásím se ke kosmopolitismu, což je pro mě ta nejhezčí identita, která nám umožňuje volně dýchat.

Již z úvodních minut setkání s autorkou musí být všem přítomným jasné, že tolerance hraje v jejím životě obrovskou roli. V lehkém rozporu s tím se může zdát škatulkování lidí do kategorií, jehož se autorka dopouští ve své knize. Toto jasné vymezení jednotlivých kategorií lze však chápat jako východisko pro následné odstranění bariér mezi lidmi.

Měla jsem velké štěstí, protože jsem vyrůstala v liberální rodině. Rodina je něco, co si nemůžeme vybrat. Ve své knize se snažím smývat hranice a hledat spojnice mezi lidmi, jakými jsou svoboda či světskost. To vše vede k naprosté toleranci.

Setkání s autorkou připadlo shodou šťastných náhod na Mezinárodní den žen. Abnousse není pouze šiřitelkou osvěty na poli lidských práv a tolerance, ale velmi živě se zabývá i feminismem. S ženami se nicméně ve své tvorbě rozhodně nemazlí. Ačkoliv byl právě den, během něhož by se měla ženskost oslavovat, sama autorka by se pojmu ženskost ráda zbavila. Ženu totiž definujeme neustále slovy „mateřství“ či „soucit“, které ji limitují. Například v politice je však takové chápání úlohy žen-političek do jisté míry kontraproduktivní. Je proto zapotřebí identity, jež bude určitým způsobem otevřená.

V roce 2012 jsem četla studii od psychosocioložek, které udělaly pokus na základní škole. Nechaly děti pracovat s trojúhelníky. V jedné třídě šlo o cvičení z kreslení, v druhé z matematiky. Výsledky byly samozřejmě takové, že ve třídě, kde bylo cvičení zadáno jako matematické, uspěli chlapci. To je jeden ze stereotypů, kterých se musíme zbavovat.

Až ve chvíli, kdy se společnost přestane zajímat o to, zda se žena rozhodne nosit šál, podpatky či kalhoty, budeme moci hovořit o rovnosti a pokroku na Západě.

Z předešlých řádků by si mohlo zdát, že Abnousse je více než spisovatelkou aktivistkou. Je tomu tak?

Cítím se především ženou spisovatelkou, neboť o ženách stále píši a s myšlenkou psát se ráno probouzím. Všechny své názory a životní postoje jsem získala veskrze díky četbě.

I přes veškeré pokrokové myšlenky není Abnousse členkou feministických organizací či jiných spolků. Má samozřejmé své vzory, ale na prvním místě bude vždy spisovatelkou.

Nakladatelství Garamond vzniklo v roce 1997 a jen do konce roku 2013 vydalo téměř 400 titulů se zaměřením především na překlady z francouzské a frankofonní literatury a současné izraelské literatury, dále se nakladatelství specializuje na dvojjazyčné knihy, komiksy a detektivky. Snaží se čtenářům zprostředkovat to nejlepší z francouzsky a hebrejsky psané literatury, napětí v detektivních řadách edice Černá káva i nabídnout vzdělání v cizích jazycích prostřednictvím řady Bilingua.

Související knihy

Shalmaniová, Abnousse

Garamond, 2016