Zuzka Šulajová (*1985) je mladá slovenská autorka, která se prosadila nejen na domácí literární scéně právě díky svojí deníkové tvorbě. Tedy, ne že by uveřejňovala své osobní zápisky, ale nasedla na ve světě oblíbenou vlnu tvorby deníkových sérií (viz Můj milý deníčku, Deník mimoňky apod.) a vtělila se do Pauly Semokové, obyčejné dívky, se kterou se mohou ztotožnit její vrstevnice.

V originále vyšlo již pět pokračování Džínového deníku a jeden pohled z klučičího úhlu (Džínsový denník Lukášovými očami), do českého jazyka byl však přeložen teprve díl druhý. Pod názvem Džínový deník 2 – Chaos v hlavě jej vydalo nakladatelství XYZ.

Datované zápisky začínají 22.2.2005, v den, kdy Paula dostala ke svým sedmnáctinám nový sešit s džínovým motivem, do kterého si po roce opět začíná psát deník. Nejprve přepisuje zápisky, které zachycovala na útržky papíru, a pak začíná s regulérním psaním.

Momentálně chodí se spolužákem Patrikem a je moc šťastná. Sice v partě kamarádů (Denisa, Lukáš, Ríša, Gabriela, Maťa, Patrik, Paula) občas dochází ke třenicím, ale mnohem větší problémy musí Paula řešit ve škole (válčí s matematikou a tajemným špionem, který do školního časopisu opsal kus jejího deníku!) a doma, kde rozruch působí nejen těhotná sestra Libuše, ale i čuvač Bělouš. Navíc si rodiče zřejmě usmysleli, že nejlepší kluk pro Paulu bude Ríša, který je jejím kamarádem už celá léta.

Dospívání a hledání toho správného partnera dá člověku docela zabrat, proto může být deník výborným prostředkem, jak si v hlavě všechno srovnat a ujasnit si, co vlastně chceme. Otázkou je, zda to Paule vůbec dojde…

Přiznávám, že na čtení knih pro adolescenty jsem již trošku stará, a možná z toho plyne mé nepříliš velké nadšení z knihy. Ano, je to humorné čtení, ano, líčí život dnešní mládeže vcelku otevřeně a věrně, ale přesto mám pocit, že mi v knize něco chybí. Možná hlubší poslání, než jen konstatování, že je třeba jít za hlasem svého srdce, které navíc v tomto věku volá co chvíli jiné jméno.

Nicméně kdybych byla ve správném věku, byla bych asi nadšená, že někdo dokáže psát o rozervanosti duše, výkyvech nálad a vztahových problémech s takovou otevřeností a pochopením. Ztotožnila bych se s Paulou a prožívala její trápení se slzami na krajíčku a smála bych se jejím trapasům pěkně od srdce a docela určitě bych dychtila po poznání dalších osudů hezké Pauly.

Z toho plyne jediné – Džínový deník není výpovědí o mladé generaci pro dospělé čtenáře, ale klade si za cíl oslovit vrstevnice hlavní hrdinky. Odpoutat je od počítače a přebít neustálý poslech hudby. Pokud tedy máte doma nějakou „puberťačku“, která vám leze na nervy tím, jak se chová, zkuste jí dát Džínový deník Zuzky Šulajové. Třeba ji zaujme a přitáhne ke čtení.

Související knihy

Šulajová, Zuzana

XYZ, 2016