Knihu Prázdniny v talíři, kterou napsala Zuzana Pospíšilová a ilustroval Michal Sušina, vydalo nakladatelství Grada.

Klubovna

Když se Barča s Filipem přestěhovali ze sídliště ve městě do domečku po babičce, byli v sedmém nebi. V bytě měli jen pár místností a do sklepa mohli chodit jenom s rodiči. Tady to bylo úplně jiné. Mohli sami objevovat zajímavá zákoutí. Kromě komory, spíže a zastřešené verandy směli prozkoumat také sklep, který byl skoro stejně velký jako celý byt, a taky měl spoustu malých místnůstek. Jedna byla určena ke skladování uhlí na zimu, další byla na brambory a zeleninu a v ostatních byly jen pavučiny a nepotřebné harampádí.

Babička sice nikdy neměla auto, ale k domu patřila taky garáž. Když ještě žil i dědeček, tak si tam udělal dílnu, ve které měl hezky srovnané všelijaké nářadí. Babička ale na dědečkovo nářadí neměla čas, a tak na něj sedal prach. Na půdě nad garáží ale děti objevily ještě něco. Byla to malá půdní místnost. Dovnitř pronikalo slabé světlo střešními okénky a škvírami, které v dřevěných prknech zůstaly po vypadlých sucích.

„Ty jo, to je paráda!“ vykřikl nadšeně Filip.

„Chtělo by to trochu uklidit,“ dodala opatrně Barča.

„To je to nejmenší,“ řekl energicky Filip.

Barča se usmála. Bratrovo nadšení bylo nakažlivé, a tak se oba okamžitě pustili do práce. Od maminky si vypůjčili kyblík, do kterého kápli trochu saponátu a napustili teplou vodu. A hadrů bylo ve starém domě taky habaděj. Na usazenou špínu bylo potřeba použít i rejžák, ale s ním šel úklid jedna radost. Oba sourozenci byli se svou prací spokojení. Výsledek byl dokonalý.

„To bude naše klubovna,“ navrhl Filip.

„A mohla bych sem pozvat Šárku s Magdou?“ zeptala se opatrně Barča. Šárka byla první, kdo jí přišel nabídnout přátelství, když se sem přistěhovali. Barča se Šárkou si okamžitě padly do oka. Myslely podobně, uměly stejné věci a byly skoro jako sestry. Magda byla Šárčina opravdová sestra, jen o pár let mladší, ale to nikomu nevadilo, a tak se holky většinou scházely ve třech.

„Jasně,“ odpověděl Filip. Taky měl v plánu se klukům s novou klubovnou pochlubit. Roman bydlel hned naproti Olivera. Koukali si do oken a rozsvěcováním a zhasínáním světla si dávali tajná znamení. Než se přistěhoval Filip, tak se kamarádili jen oni dva, ale pak je Šárka všechny seznámila a stala se z nich parta. Barča, Filip, Roman, Oliver, Šárka a Magda byli kamarádi na život a na smrt. Všechen volný čas trávili spolu.

Barča najednou zpozorněla. Zaslechla nějaké hlasy. Byla to nejspíš maminka, a tak si dala prst před pusu, aby Filipovi naznačila, že má být tiše, ať ví, jestli je náhodou maminka nehledá.

„Někde tady jsou. Před chvílí jsem je viděla,“ řekla maminka. Barča zaslechla něco jako poděkování a rozpoznala, že to byl dívčí hlas.

„Holky už jsou tady!“ zaradovala se. „Jdu pro ně!“ oznámila Filipovi a opatrně slezla po žebříku, který spojoval garáž s půdičkou.

Filip se kolem sebe rozhlédl, aby zkontroloval, jestli je všechno v pořádku. Ve srovnání s tím, jak to vypadalo předtím, to teď byla luxusní zámecká komnata. Byl na to pyšný a hrozně moc si přál, aby kluci taky dorazili co nejdřív.

„To je snad sen!“ rozplývala se Šárka, když se v otvoru na půdu objevila její hlava. Omráčeně stála na žebříku a jen se kolem sebe nevěřícně rozhlížela.

„No tak! Dělej!“ popoháněla ji Magda, která byla taky zvědavá. A Šárčina reakce její zvědavost ještě posílila.

Šárka se tedy z poslední příčky žebříku vyhoupla na podlahu půdy. Filip jí galantně podal ruku.

„Jak jste k tomu přišli?“ zeptala se ho, zatímco se na konci žebříku vyloupla další hlava. Ta patřila Magdě. Taky potřebovala čas na rozkoukanou. Čekala cokoliv, ale tohle rozhodně ne.

Uprostřed místnosti stál veliký stůl. Ve skutečnosti to byly jen čtyři hromádky cihel a na nich byly položené staré dveře. U zdi stála pohodlná sedačka ze starých postelových matrací. Umytými a naleštěnými střešními okénky dovnitř pronikaly sluneční paprsky, které celému prostoru dodávaly tajemný nádech.

„To je báječný!“ řekla Magda, když se vzpamatovala z prvního šoku a byla konečně schopna slova.

Filip s Barčou se jen usmívali. Mysleli si totéž.

„Může to být naše klubovna,“ navrhl Filip. Počkal, až holky přikývnou na souhlas, a pak dodal: „Už se nemůžu dočkat, co na to řeknou Oliver s Romanem.“

„Určitě budou taky souhlasit,“ byla si jistá Šárka.

„Pro jistotu pro ně hned skočím,“ řekl Filip.

„Neskákej! Raději slez po žebříku,“ dobírala si bratra Barča.

Když se Filip vytratil, začaly holky spřádat plány na zkrášlení nové klubovny.

„Trošku si to tu zabydlíme a bude to nejkrásnější místo na světě,“ řekla Barča a svěřila se holkám, že poprosí maminku o nějaký starý vyšívaný ubrus. Po babičce jich ve skříni zbylo aspoň sto.

Magda zase chtěla na louce natrhat kytky a dát je do zavařeninové sklenice s vodou. Sklenici měla v plánu nazdobit barvičkami na sklo.

I Šárka přemýšlela, co už doma nepotřebují a mohla by to donést do klubovny.

Kluci se objevili za chviličku. Alespoň tak to holkám připadalo.

Oliver, a dokonce i ze všech nejstarší Roman, byli jejich klubovnou nadšení.

„Po něčem takovém toužím celý život,“ jásal Oliver.

„Budeme tu mít parádní klídek a navíc se můžeme scházet i v dešti,“ vypočítával výhody Roman.

————————————–

Chcete vědět, co dalšího se dá v knize objevit? Nahlédněte do ukázky!

Pakliže vás kniha Zuzany Pospíšilové zaujala, můžete nahlédnout i do dalších ukázek z jejích pohádkových knih. Již dříve jsme pro vás připravili ukázky z Nových vánočních pohádek, Policejních pohádek nebo třeba Kouzelných vánočních snů.

Knihy s logem GRADA vycházejí v České republice již od roku 1991. V její produkci jsou tituly s právní tématikou, knihy ekonomické, tituly z oblasti financí a účetnictví, manažerské tituly, psychologické, zdravotnické, knihy s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví, knihy technické z nejrůznějších oborů a profesí. Tuto pestrou škálu doplňuje i naučně odborná literatura, která nabízí řadu publikací s velkým záběrem pro denní praktický život.

Související knihy

Pospíšilová, Zuzana

Grada, 2016