Říjen 2015 byl pro nakladatelství Mladá fronta mimo jiné i termínem uvedení další z knih Martina Goffy Živý mrtvý a další policejní povídky.

Martin Goffa je autorem v tuto chvíli již pěti publikovaných svazků, ve všech případech se jedná o detektivní žánr.  Osobnost tohoto pod pseudonymem píšícího současného českého autora je cíleně obestřena tajemstvím, což je vcelku pochopitelné vzhledem k tomu, že minimálně do své zatím čtyřdílné série s policistou Mikulášem Syrovým v hlavní roli čerpal zřejmě ze své předchozí aktivní služby v řadách Policie ČR. Osobní zkušenosti jsou pak cenným podkladem pro vytvoření realisticky působících příběhů, protože řekněme si upřímně, skutečnost je často fantastičtější a neuvěřitelnější než jakkoli bujná spisovatelova fantazie. První kniha, s níž Martin Goffa prorazil právě i díky nakladatelství Mladá fronta, nesla název Muž s unavenýma očima a na pultech knihkupectví se objevila v roce 2013 a byla zároveň prvním dílem příhod Miko Syrového, českého policisty. Ve stejném roce pak vyšla ještě kniha mimo sérii s názvem Vánoční zpověď, jejíž přijetí čtenářskou obcí bylo natolik rozporuplné, že to vzbuzuje až úsměv. Zatímco jedni autora napadali, dokonce jej obviňovali z předstírání své policejní minulosti a vůbec tento titul označovali za podprůměrný, druzí knihu naopak vyzdvihovali do výšin a stavěli na roveň světových klasiků žánru. Naštěstí Martin Goffa nepodlehl tlaku první skupiny a vyslyšel tu druhou a hned v dalším roce rozšířil příhody svého seriálového hrdiny o další dva tituly. S odstupem právě šesti měsíců vyšly knihy Bez těla a Mezi dvěma ohni. Na zatím poslední knihu série jsme si pak museli počkat dalších dvanáct měsíců, a jak již bylo řečeno, povídková sbírka Živý mrtvý a další policejní povídky vyšla v říjnu 2015. Do románové řeky se pak Martin Goffa bude vracet v květnu tohoto roku s novým případem Miko Syrového Plaváček, opět v režii Mladé fronty.

Složit knihu z více krátkých příběhů může být těžší úkol než vytvořit jednu souvislou dějovou linii. Martin Goffa představuje v Živém mrtvém osm příběhů, uzavřených do závorek prologu a epilogu čekání svého hrdiny na operaci. Oněch osm vzpomínkových příhod je pak rovnoměrně rozděleno mezi úsměvné, dramatické a nakonec i vrcholného doslova dech beroucího příběhu, po jehož přečtení možná nezůstane jedno oko suché.  Hráčská vášeň dohnaná do extrému; nedospělý radikalismus; příhoda z počátků Syrového policejní kariéry téměř v četnickém duchu; skrývané provinění, jehož utajování spustí zbytečnou lavinu pátrání; notorická stěžovatelka; objev falešné identity; jeden lobistický případ a konečně příhoda, kde nic není takové, jak se zpočátku zdá. To jsou témata, k nimž se průřez kariérou jednoho lokálního policisty upíná. A že jsou to témata vhodně zvolená a pečlivě vybalancovaná do kompaktního celku, o tom svědčí narůstající závislost čtenáře na hltání textu. Jak mne zpočátku kniha neoslovovala, velice rychle jsem svůj postoj přehodnocoval, až jsem se nakonec od stránek nedokázal odtrhnout a těch zhruba sto padesát stran „schroupal“ na dvě posezení. Ne každá kniha tohle dokáže. Ne každý autor tohle umí. Ale jak se zdá, Martin Goffa, ať už je jeho pravé jméno jakékoli (přistupme na tu hru skrývání identity), se v psaní přeci jen našel.

Nebudu skrývat, že na Živého mrtvého a další policejní povídky jsem narazil spíše náhodou. O to radostnější je pro mne zjištění, že jsem nesáhl vedle, jako v mnoha jiných případech. A nejenom, že již netrpělivě vyhlížím květnové vydání novinky Martina Goffy Plaváček, ale se stejnou chutí sáhnu i po všech čtyřech jeho předchozích titulech, jež nakladatelství Mladá fronta přineslo v rychlém sledu v průběhu tří předchozích let.

Související knihy

Goffa, Martin

Mladá fronta, 2015