Vzhledem k tématu, o kterém píšete, o Vás často píší jako o kontroverzní, což se zdá absurdní, když žijeme v roce 2016. Čím myslíte, že to je, že je u nás sex stále poněkud tabuizovaný, a to především co se žen týče? Muži se jím mohou chvástat bez zábran, ale u žen se neustále očekává, že budou čisté, nevinné kvítky.

Ze křtu knihy Sexy Strategie (archív autorky)

Mám takový pocit, že dnes je mýtus tabuizace sexu spíše záležitostí médií. Když se řekne „tabu“, čtenář ihned zpozorní a časopis či noviny se pak lépe prodají. Osobně si myslím, že jsme značně otevřená společnost, o sexu, a zejména o sexuálních chutích, potřebách či problémech žen se dnes hovoří mnohem častěji a mnohem otevřeněji než třeba před deseti lety, kdy jsem vydala svůj román plný sexuálních scén. Tehdy se na scéně objevilo i ono spojení „Lauerová – kontroverzní“.

V mnohých pasážích zní Vaše popisy vášně či sexuálního požitku velmi poeticky. Jste také básnířka. Vnímáte nějaký vliv na svou prozaickou tvorbu pramenící z tvorby poetické?

Víte, domnívám se, že téměř každý spisovatel je v duši také básníkem, jen najít tu odvahu a začít psát verše. Samozřejmě, že spisovatelé faktu se mnou nebudou souhlasit, těm ovšem uděluji výjimku. (smích) A v odpovědi na Vaši otázku: poetika v mých knihách pramení ze skutečnosti, že jsem nenapravitelná romantička. A k vášnivému sexuálnímu spojení dle mě notná dávka romantiky patří – a možná i trochu toho kýče.

Co vás vlastně vedlo k tomu začít psát o sexu, jaký byl Váš podnět? Vzdělávat? Dostat ze sebe frustraci z ignoranství?

Zábava, uvolnění a hra. A v Sexy strategii také snaha zúročit své vlastní letité zkušenosti a zkušenosti mého okolí. Chuť podívat se na nás ženy, na naše vztahy a na naše milované muže trochu s nadhledem a lehkou ironií. Frustrace je ošklivé slovo, nemám ho ráda, bylo by krásné odstranit jej ze slovníku mezilidských vztahů. Stejně jako ignorantství.

Vaše knihy působí velice pozitivně, především Sexy strategie působí velmi povzbuzujícím až motivačním dojmem. Dostaly se k Vám někdy negativní či zhrzené reakce typu „Co ta nám má co radit?“?

Ne. Zatím pouze nadšené reakce. Tedy od žen, které Sexy strategii četly. V komentářích k některým pochybným bulvárním článkům jsem se ovšem dozvěděla, že při velikosti svých ňader a přehnaně krátkém střihu vlasů nemám dostatečný kredit k tomu radit, „jak být sexy samicí“. Pobavilo mě to.

Existuje vůbec nějaká receptura, jak získat (sexuální) sebevědomí, nebo se s ním člověk musí narodit? Mnoho mužů navíc netouží mít doma sebevědomou ženu, která sama sebe neshazuje. Jsou muži od přírody ohroženi, že jim někdo sebere jejich alfa samcovství?

Ze křtu knihy Sexy strategie (archív autorky)

Asi bych zde musela přepsat celé kapitoly z knihy, ale pokusím se odpovědět alespoň rámcově. S jistým potenciálem se rodíme, maximum předpokladů „být sexy“ získáváme v rodině a potom ve škole, v partách, zkrátka při realizaci sociálních vztahů. A pak jsme dospělé. Což znamená, že můžeme, pokud se pro to rozhodneme a opravdu chceme, napravit alespoň některé škody napáchané „jinými“ v době našeho dětství a dospívání. Každá žena na sobě může zapracovat, ne si planě stěžovat či rezignovaně poplakávat v koutku. A ano, máte pravdu, muži sní o sebevědomé fascinující ženě samici, ale doma by nejraději měli umírněnou, milou, pečující, obětavou, pohlednou a trochu poslušnou ženušku. Ono mít doma sexbombu, která navíc mluví pěti jazyky, brilantně vaří, láskyplně se stará o děti a jenom tak levou zadní vede prosperující firmu, to chce u muže už velkou odvahu. Naštěstí jsme my ženy od přírody diplomatická stvoření. Sexy strategie je tedy i o tom, jak mužům i nadále poskytovat pocit, že o svou pozice alfa samců nikdy nepřijdou. A to i přesto, že doma budou mít schopnou, sebevědomou, moderní a krásnou ženu.

Kromě literatury erotické jste do knižního světa vypustila i počiny detektivní a thrillerové. Ty se zdají být žánrově velmi odlišné. Musíte se dostat do zcela jiného rozpoložení mysli, abyste se pustila do thrilleru?

Baví mě hrát si, zkoušet nové věci. Myslím, že o tom je život. Z literárního žánru chci vyzkoušet, co jenom půjde. A máte pravdu, thriller v sobě nese temnou a dusnou atmosféru, která se samozřejmě přenáší i na jeho tvůrce. Ledaže by byl škodolibý a těšil se, jak bude své čtenáře strašit. A to já nejsem. Takže ty temnější romány si trochu protrpím.

Na svých stránkách píšete, že máte ráda inteligentní, vtipné, charismatické muže s urostlým tělem. Nechtěla byste toho trochu moc? (smích)

Teď jste mě skutečně rozesmála. Ano, chtěla bych toho moc. Všechno bych chtěla. (smích) Vždyť jsem se už přiznala, jsem romantik s optimistickým pohledem na svět.

Na druhou stranu také uvádíte, že mezi Vaše strachy a děsy patří smrt. To nejste určitě sama. Je možné se s vidinou odchodu nějak vyrovnat už za života? Například meditací?

(Z archívu autorky)

Existují meditativní techniky, které se věnují okamžiku smrti. Snažím se na sobě v tomto ohledu pracovat, a pokud čas jen trochu dovolí, uchyluji se k tibetské meditativní praxi snu a spánku. Stále doufám, že pochopím a zcela se uklidním. Ale možná by bylo jednodušší se pragmaticky smířit se skutečností, že k životu zkrátka smrt patří. Ale já k ní nespěchám. Smrti se nejspíš bojí ten, kdo má pocit, že jeho život je krásný, naplněný a bohatý, a přeje si, aby nikdy neskončil. Ano, často si přeji, aby nikdy neskončil. Ale po takových sto padesáti letech by to mohla být nuda, že? Jen vzpomeňme na Čapkovu Věc Makropulos.

Už jsem zmínila, že co do pestrosti žánrů rozhodně nestrádáte. Je nějaký druh literatury, který byste si ráda vyzkoušela napsat, ale na který se ještě nedostalo?

V současnosti dokončuji spolu s kreslířem Jiřím Cardou a nakladatelstvím van Aspen komiksový román Tichošlap. Předpokládám, že veřejnosti jej představíme během několika málo měsíců. Tedy opět něco nového. Také si už dlouho brousím zuby na pohádky. Jen nevím, zda se svou obstarožní dětskou duší u dnešních dětí uspěji.