Yeonmi Parková (v české transkripci také Pak Jon-mi) se narodila v roce 1993 v Hjesanu v Severní Koreji a nyní žije v Soulu v Jižní Koreji. V současnosti cestuje po světě jako lidskoprávní aktivistka a podává svědectví o svém životě a zážitcích.

Emoce jdou ve vlnách

Nemohla jsem se od této knihy odtrhnout, ačkoliv přiznám, že prvních několik desítek stránek jsem se jen těžko začítávala. Jsou plné informací, faktů a ujišťování autorky, že TOTO nám musí říct, abychom pochopili, co bude popisovat dál. A také důvody, proč mnohé z toho, o čem píše, už dávno vytěsnila, a aby si znovu vzpomněla, musela to probírat se svou matkou, která útěk absolvovala s ní.

Zdaleka už však nebyla tak adaptabilní, aby svůj život na svobodě měla jako splněný sen. Náhle jsem se začetla tak, že jsem přestala vnímat čas. Je to kniha, na kterou když si vzpomenete u mytí nádobí, tak necháte nádobí nebo začnete spěchat, jen abyste se k ní mohli byť na kratičkou chviličku vrátit.

Je to realita, autorka svým vyprávěním budila emoce ve vlnách. Strach, úžas, napětí, snad i slzy, dojetí, radost…  Neopomněla detaily, které napoprvé hned každému nedojdou. Obě ženy prošly posttraumatickým syndromem při svém pobytu na svobodě, po drsném útěku přes Čínu a Mongolsko do Jižní Koreji. Trpí tím každý uprchlík poté, co se mu definitivně uleví a ví, že nyní už nemůže být popraven, nemůže být bit ani nebude trpět hlady. Prázdný stav, tupý a depresivní. Stav NULA, stav strachu, který jsme přestáli, ale nestačili jsme se v něm bát. Stav, kdy se náhle i svoboda zdá příliš těžkou. Jen pomalu a s každým autorčiným slovem jsem si uvědomovala, jak je tíha svobody velká…

„Nikdy jsem si nedovedla představit, že svoboda může být tak těžká a krutá. Dosud jsem si myslela, že být svobodný znamená moct nosit džíny a dívat se na filmy, na jaké se chci dívat, aniž bych se musela bát vězení. Teď mi došlo, že musím pořád přemýšlet, a to bylo vyčerpávající. Byly okamžiky, kdy jsem si kladla otázku, jestli – nebýt toho nekonečného hladomoru – by mi nebylo lépe v Severní Koreji, kde se o všechno moje přemýšlení a o všechna moje rozhodnutí postaral někdo jiný.
Vyčerpávalo mě, že musím nést zodpovědnost. V Číně jsem byla živitelkou, byla jsem ta, která udržovala matku při životě. A teď jsem netušila, jak se mám vrátit zpět a být zase dítětem…
Obě jsme se ze všech sil snažily zapomenout na všechno špatné a jít dál. Chtěla jsem svůj starý život vymazat, ale hrůza, kterou v sobě měl, se ke mně vracela pokaždé, jakmile jsem usnula. Všechny moje sny byly noční můry a obvykle měly stejné téma: okolo mě tekla voda a já jsem se musela dostat přes řeku. Někdo mě pronásledoval, ale já jsem se odtamtud nedokázala dostat, ať jsem se snažila, jak jsem chtěla. Občas ty sny byly tak zlé, že jsem se budila s křikem…
Ale jindy zase, i uprostřed bílého dne, mi připadalo, že jsem pořád v Severní Koreji a všechno kolem mne je pouhý sen. Tisíckrát denně jsem se musela štípnout, že se mi to nezdá. Bála jsem se, že se každou chvíli probudím v našem vymrzlém domě v Hjesanu, sama, jen se sestrou, budu  ležet na podlaze, dívat se na měsíc za oknem a uvažovat, kdy se asi máma vrátí a přinese nám jídlo.“

Ať ve vás tato kniha vzbudí jakékoliv emoce, jedno je jisté. Je to jedna z těch, na které nezapomenete. A to nejen proto, že když se u nás hrály zlaté devadesátky, Culture Beat, Twenty for Seven, hity Is it Love? a What is Love?, v daleké Koreji se do následujících patnácti let neskutečného strachu a bídy narodila malá Yeonmi Parková.  Orwellova Farma zvířat, temný středověk. Očistec na zemi. Nebo snad peklo? Těžko někdy uvěřit, že z tak pokřivených podmínek vzešla tato jemná dívka, která stojí nohama na zemi a v hlavě má všechno dokonale srovnané.
A obdivuju ji za její boj s angličtinou. Zvládla ho na výbornou!

Renata Petříčková

Související knihy

Parková, Yeonmi

Argo, 2015