Prostory budovy v Ostrovní ulici, kde jsme se v lednový podvečer sešli, sloužily k mnoha účelům. Mimo jiné se v nich nacházela i pošta. V současné době však fungují jako sídlo Knihovny Václava Havla, jež si klade za cíl nejen organizovat aktivity zaměřené na dílo Václava Havla, ale také přibližovat význam zápasu za lidská práva a svobodu prostřednictvím přednášek, debat, koncertů a dalších  veřejnosti přístupných akcí. Nejinak tomu bylo i při návštěvě dvou, vlastně tří, velice významných hostů. Ačkoliv se oficiálně jednalo o prezentaci knihy Tvrz, polského žurnalisty a spisovatele Igora Jankeho, večer se velmi rychle přehoupl v besedu o polské Solidaritě, politice Evropské Unie a stavu současného Polska, které se účastnili i Maria Peisert-Kisielewicz a Andrzej Kisielewicz, členové Solidarity.

Kniha polského žurnalisty líčí dějiny antikomunistické organizace skrze portréty vůdců Kornela Morawieckého a Jadwigy Chielowské, ale také střípky každodenního života samotných řadových aktivistů, kterým šlo v mnoha případech ne o zaměstnání, ale o život. Kniha nepřispívá bohatě pouze do literárního fondu Polska, své si v ní najdou i čeští čtenáři a to z několika důvodů. S Polskem jsme samozřejmě úzce spjati a v několika okamžicích románu se naše dvě země střetávají. Na stránkách tak narážíme na až mrazivé líčení československých kriminálů.

Ne často se navíc stává, že máme možnost setkat se nejen s autorem historické publikace, ale dokonce s některými z jejich protagonistů. Večerní literární a politickou besedu vedla Petruška Šustrová, která se zasadila jak o překlad knihy Tvrz, tak o její vydání.

Maria Peisert-Kisielewicz

Jak se Maria a Andrzej dostali k bojující solidaritě a co to obnášelo? Když byl v Polsku vyhlášen výjimečný (fakticky však válečný) stav, prožíval polský lid pocit prohry. Tisíce lidí bylo zatčeno a skončilo ve vězení. Lidé se začínali organizovat sami a prožívali zklamání ze svého vedení. Nebyli to lidé s mentalitou válečníků. Kornel byl člověkem trochu odlišného ražení.

Když poprvé do Polska přijel Jan Pavel II, Kornel jako první vystoupil s transparentem „Víra a svoboda“ a v průběhu Karnevalu Solidarity byl uvězněn. Po několika měsících byl propuštěn a musel se skrývat. Věděl, že je potřeba se zorganizovat a protestovat.

My jsme s manželem téměř sedm let vydávali týdeník Bojující Solidarita. Naše práce souvisela s vytvářením tohoto periodika. Žili jsme v určité autocenzuře, nesmělo se hovořit o nezávislosti, ale o socialismu s lidskou tváří. Kornel jako první vyslovil slovo nezávislost a to lidi okouzlilo.

Pan Kisielewicz neváhal podotknout, že sám sebe a přítomné považuje pouze skromné členy Solidarity, protože v ní byli lidé, jež mimo jiné vystupují i v knize, kteří měli mnohem větší zásluhy a mnohem více riskovali.

My jsme si seděli doma, občas jsme vyšli ven, a na základě zpráv, které jsme dostávali, jsme připravovali další čísla Bojující Solidarity. Kornel nás nejprve pověřil vydáváním buletinu, ale poté jsme se zabývali hlavně tím týdeníkem, který později začal vycházet ve dvoutýdenním intervalu. Pod okny nám stál Fiat s tajnými, kteří vůbec netušili, co děláme. Nikdy jsem se necítil jako někdo, kdo by měl bojovat proti komunismu. V osmdesátých letech jsem se k Solidaritě zapsal poměrně pozdě. S manželkou jsme spíše pozorovali, co se děje a moc se nám to líbilo.

Igor Janke

Pro novináře je typické, že hledají neustále zajímavá témata. Nejinak je tomu u autora knihy. Vydal jednu knihu, měla poměrně úspěch a hledal nové neotřelé téma. Hledal něco vzrušujícího. Věděl, že tehdy existovala nějaká organizace, o které slyšel spoustu roztodivných věcí, které dohromady nedávaly smysl. Všechny příběhy které si Igor Janke vyslechl byly nesmírně zajímavé. Další důvod, který vedl autora k sepsání publikace, byl ryze osobní. Karneval Solidarity propukl, když bylo Jankemu zhruba třináct let. Na maloměstě neměl nikdo opoziční myšlenky. Kromě jeho rodičů. Studoval ve Varšavě, zapojil se do opoziční činnosti a cítil, že toho dělá příliš málo. Neustále ho tedy provázely výčitky svědomí a toužil aktérům tohoto hnutí splatit určitý dluh.

Pro mě osobně byl Kornel obrovský hrdina, o kterém se dvacet let téměř nehovořilo. Pokud ano, tak ironicky s posměchem. Organizace byla prezentována jako skupina bláznů. Měl jsem pocit, že si ti lidé zaslouží hold a je potřeba jim vystavět pomyslný památník.

Petruška Šustrová

Mezery v historii, kteří mnozí z nás nejspíš v průběhu besedy pociťovali, doplňovala s přehledem moderátorka večera Petruška Šustrová, která ochotně doplnila dějinný kontext a souvislosti tak, aby projev hostů dával smysl. Neuniklo nám proto, že Kornel byl v loňském roce zvolen do polského parlamentu, i když členové Solidarity politickou stranu nikdy nezaložili. Neboť je vůdce Solidarity člověkem významným, stal se maršálkem seniorem, nejstarším poslancem, který zahajuje jednání.

Ačkoliv jsme byli svědky prezentace knihy, jež se výhradně zabývá historií, řeč přišla i na stav současný. Evropskými kuloáry často zaznívají pochyby o polské demokracii. Je skutečně ohrožena polská svoboda tisku, nezávislost ústavního soudu a sama podstata demokracie?

V Polsku probíhá standardní demokratický proces. Tentokrát zvítězila konzervativní strana. Na rozdíl od předešlých let získala jedna strana skutečnou většinu. Zástupce této strany se navíc stal prezidentem. To je však demokracie a volič se vyjádřil, jak zamýšlel.

Igor Janke také stihl velice podrobně pohovořit o problematice skupování médií a zachování objektivity a manželé Kisielewiczovi sdělili náhled nejen na současné Polsko, ale také na budoucnost Evropské Unie. Téměř dvouhodinová beseda seznámila návštěvníky nejen s novou knihou Igora Jankeho, jež bezesporu stojí za přečtení, ale především nechala přítomné nahlédnout hlouběji do dějin Polska a rozšířila obzory všem, kteří si Solidaritu doposud spojovali pouze s filmem Walecha: člověk naděje, či si ji nespojovali s ničím.

Související knihy

Janke, Igor

Edice Moderní dějiny, 2015