Člověk, který si za komunistického režimu stěžoval na cokoliv, byl ihned brán za odpůrce režimu, v lepším případě za věčného pesimistu a notorického „prudiče“. Jakkoliv vyčnívat ze společnosti se prostě nesmělo. Jednou byl stanoven řád a veškerá vzpoura proti němu je zbytečná.

Mikeš á la Kafka

Mladý pár nikdy nic špatného neprovedl, kromě toho, že si dovolil upozornit na hluk ze samoobsluhy, kterou mají přímo u nosu a u níž tak mohou užívat privilegia blízkosti „čerstvého“ mléka a těch „nejlepších“ potravin. K čemu to však je, když oni ani jejich malá dcerka kvůli hluku nemůžou spát? A že stěžovat si se nevyplatí, poznají na vlastní kůži. Čtenáře až zamrazí z výslechu, kterým si hlavní hrdina prochází.

V napínavých dialozích autor nepoužívá interpunkci. Místo tečky na konci věty používá pouze velké písmeno jako symbol počátku další věty. Nepoužívá ani čárky v souvětích. Musíte číst, jako byste naslouchali někomu, kdo mluví příliš rychle a ke všemu vůbec neintonuje.

Vladimír Mikeš, autor knihy s názvem Škodlivý prostor (Podvržená prvotina), jež vyšla v nakladatelství Plus v edici Česká řada v roce 2012, se tak stylem psaní přibližuje tomu kafkovskému, taktéž nedbalý interpunkčních zákonitostí.

Nadčasovost a únik ze všednodennosti

Přestože se napoprvé Vladimíru Mikešovi kniha vydat nepodařila, je štěstím, že alespoň napodruhé se to povedlo a knižní sazba nebyla opět rozmetána. Přišli bychom tak o autora, který se i za dob totality nebál ve svých dílech alespoň symbolicky vystoupit proti přívržencům režimu (proto nejspíš knihu zamítli vydat) a pomocí svých hrdinů se oprostit od každodenní rutiny a nenechat si všechno líbit. Přesto, jak od prvního do posledního řádku poznáme, je snaha mladého manželského páru zbytečná. Hlavně oni sami od začátku sporu s vedoucím prodejny vědí, že veškeré jejich počínání vyjde vniveč.

Ačkoliv dnes žijeme v jednadvacátém století a leccos se může zdát jiné, je román Vladimíra Mikeše v jistém smyslu nadčasový. Boj proti vyšším autoritám nejspíš nevyhrajete ani dnes. A problémy, které hlavní hrdinové řeší, trápí i dnešního člověka. Jen vás dnes nikdo nebude násilím nutit k výslechu a křičet na vás, že pokud se nepřiznáte, půjdete sedět na hodně dlouhou dobu. Místo toho vás za rohem zmlátí pár chlápků v černých kožených bundách, se zlatými řetězy na krku a pravých rolexkách na levé ruce.

Český čtenář bude možná zpočátku zaskočen Mikešovým stylem psaní a dialogy mezi jednotlivými postavami, po pár stránkách si ale zvykne a přijde mu na chuť. Sice někoho třináct stránek z celkových dvě stě osmdesáti osmi rádoby v jedné větě odradit může, ale máte-li postřeh a zaznamenáte velká písmena, budete číst až dokonce. V opačném případě skončíte zhruba v polovině.

Související knihy

Mikeš, Vladimír

Plus, 2012